III.ÚS 3493/15 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 3493/15 ze dne 29. 11. 2016 N 225/83 SbNU 507 Otázka legitimního očekávání ve vztahu k nároku na předčasný starobní důchod   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Jana Filipa a soudců Jaroslava Fenyka (soudce zpravodaj) a Radovana Suchánka - ze dne 29. listopadu 2016 sp. zn. III. ÚS 3493/15 ve věci ústavní stížnosti Aspram Israeljanové, zastoupené Mgr. Evou Kantoříkovou, advokátkou, se sídlem Jaselská 197/14, 602 00 Brno, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 8. 2015 č. j. 4 Ads 146/2015-24, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 5. 2015 č. j. 41 Ad 37/2014-16 a proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 23. 6. 2014 č. j. X o stěžovatelčině starobním důchodu. I. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 8. 2015 č. j. 4 Ads 146/2015-24 byla porušena základní práva stěžovatelky garantovaná v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. II. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 8. 2015 č. j. 4 Ads 146/2015-24 se proto ruší. III. Ústavní stížnost v části, která směřuje proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 5. 2015 č. j. 41 Ad 37/2014-16 a proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 23. 6. 2014 č. j. X, se odmítá. Odůvodnění I. Rekapitulace průběhu řízení a obsahu ústavní stížnosti Stěžovatelka svou včas podanou ústavní stížností napadá s tvrzením porušení svých ústavním pořádkem garantovaných práv, zakotvených zejména v čl. 30 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), v záhlaví označená rozhodnutí. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí vyplývá, že stěžovatelka, bývalá občanka Arménie, si dne 14. 2. 2011 podala žádost o starobní důchod u České správy sociálního zabezpečení (dále jen "ČSSZ"), která v záhlaví uvedeným rozhodnutím přiznala stěžovatelce od 26. 1. 2013 starobní důchod ve výši 3 248 Kč s odůvodněním, že stěžovatelka žádost o důchod podala po 23. 9. 2009, kdy ve vztahu k Arménii skončila platnost Dohody mezi Československou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o sociálním zabezpečení (č. 116/1960 Sb.) ? (dále jen "Dohoda"), a nebylo proto možné aplikovat jednotlivá ustanovení Dohody a započíst dobu zaměstnání stěžovatelky v Arménii pro účely stanovení nároku na starobní důchod a jeho výši. Námitky stěžovatelky proti napadenému rozhodnutí ČSSZ zamítl tento správní orgán rozhodnutím ze dne 5. 9. 2014 č. j. X-LP. Žalobu stěžovatelky proti rozhodnutí ČSSZ o námitkách Krajský soud v Brně v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl, neboť Dohoda pozbyla ve vztahu k Arménii platnost přede dnem uplatnění žádosti stěžovatelky o starobní důchod. Proto bylo podle krajského soudu možné doby studia a zaměstnání stěžovatelky posuzovat výhradně na základě českých právních předpisů. Stěžovatelce tak nebylo možné započíst dobu zaměstnání v Arménii po skončení vysokoškolského studia. O kasační stížnosti stěžovatelkou podané proti uvedenému rozhodnutí krajského soudu rozhodl Nejvyšší správní soud ústavní stížností napadeným rozsudkem tak, že kasační stížnost zamítl. Shodně jako krajský soud zaujal Nejvyšší správní soud v odůvodnění svého rozhodnutí názor, že dobu zaměstnání stěžovatelky v Arménii nelze započíst, neboť důchodové nároky žalobkyně je nutno posuzovat výhradně podle českých právních předpisů, neboť ve vztahu k území Arménie zanikly účinky Dohody před podáním žádosti o přiznání starobního důchodu stěžovatelkou, přičemž žádná jiná mezinárodní smlouva, která by měla za předmět koordinaci v oblasti sociálního zabezpečení mezi Českou republikou a Arménií, sjednána nebyla. Tato skutečnost má pro žalobkyni ten nepříznivý následek, že jí nelze zohlednit dobu zaměstnání v Arménii po ukončení jejího vysokoškolského studia. Ve své ústavní stížnosti stěžovatelka v podstatě obdobně jako v kasační stížnosti polemizuje se závěry v dané věci dovozovanými dříve ve věci rozhodujícími orgány. Stěžovatelka nesouhlasí se závěrem soudů o nezapočtení doby pojištění získané na území bývalého SSSR. V jejím případě došlo ke změně pravidel pro započítávání dob bezprostředně před dovršením věku pro vznik starobního důchodu. Tato změna znamenala výrazný zásah pro hodnocení dob pojištění, kdy jí z důvodu změny právní úpravy nebylo zhodnoceno přibližně 15 let odpracovaných v Arménii a nezhodnocení těchto dob mělo výrazný vliv na výši jejího starobního důchodu. V této souvislosti stěžovatelka upozorňuje na to, že pokud by si podala žádost o předčasný starobní důchod v roce 2009, kdy jí již nárok na předčasný starobní důchod vznikl, byl by jí přiznán a doby odpracované v Arménii by jí byly zhodnoceny. Stěžovatelka rovněž tvrdí, že adresát veřejné správy v době platnosti Dohody nemá důvod rozumně očekávat, že po mnoha desetiletích, kdy české orgány Dohodu bez výhrad aplikují, ji bez jakékoliv náhrady aplikovat přestanou. Stěžovatelka dále namítá, že Česká republika tím, že současně s odstoupením od Dohody neupravila své vnitrostátní normy tak, aby svým občanům umožnila dobu pojištění, kterou získali na území bývalého smluvního státu, získat na základě vnitrostátních předpisů nebo alespoň umožnila získat tyto doby dodatečně znovu, porušila právo stěžovatelky na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří podle čl. 30 odst. 1 Listiny. Tímto postupem stát podle stěžovatelky současně porušil ústavně zaručené právo na rovnost před zákonem mezi dotčenou skupinou občanů a ostatními občany České republiky. II. Obsah vyjádření ostatních účastníků řízení ČSSZ ve svém obsáhlém vyjádření poté, co provedla rekapitulaci posuzovaného případu a vývoj mezinárodních závazků České republiky s Arménií v oblasti sociálního zabezpečení, uvedla, že vzhledem k tomu, že stěžovatelka podala žádost o starobní důchod dne 14. 2. 2011, tj. po skončení platnosti Dohody, v období tzv. bezesmluvního stavu, nebylo možné pro nárok a výši jejího starobního důchodu zhodnotit dobu zaměstnání na území Arménie, za kterou nebylo v České republice zaplaceno pojistné. Takto by ČSSZ postupovala u jakéhokoliv jiného občana České republiky, neboť započtení doby pojištění získané na území Arménie pro účely nároku na dávku důchodového pojištění z českého důchodového systému by bylo možné pouze na základě mezinárodní smlouvy o sociálním zabezpečení uzavřené mezi Českou republikou a Arménií, avšak žádná taková smlouva dosud uzavřena nebyla. K argumentaci stěžovatelky, že porušení práva na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří spatřuje ve skutečnosti, že po ukončení platnosti Dohody Česká republika neupravila své vnitrostátní normy tak, aby svým občanům umožnila dobu pojištění, kterou získali na území bývalého smluvního státu, získat na základě vnitrostátních předpisů nebo umožnila získat tyto doby dodatečně "znovu", např. přihlášením k dobrovolnému pojištění a doplacením pojistného v České republice, ČSSZ ve svém vyjádření uvádí, že doby pojištění získané na území jiného státu nejsou dobami pojištění České republiky, tj. dobami pojištění získanými podle českých právních předpisů. V době platnosti Dohody Česká republika byla povinna hodnotit cizozemskou dobu pojištění, za kterou nebylo v České republice hrazeno pojistné, nicméně činila tak až v době přiznání důchodu a ani po tomto zhodnocení se uvedené doby nestávaly dobami pojištění získanými podle § 5 odst. 1 nebo § 13 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. Nelze tedy hovořit o možnosti "znovu" získat doby pojištění, neboť se nadále jedná o doby pojištění získané na území Arménie, nikoliv podle českých právních předpisů. Dle názoru ČSSZ proto nelze hovořit ani o legitimním očekávání, které by mohlo vést stěžovatelku k závěru, že Česká republika bude za všech okolností a bez ohledu na společenskopolitické a hospodářské změny hodnotit v plném rozsahu cizozemskou dobu pojištění pro nárok a výši starobního důchodu vypláceného z českého důchodového systému, a to zvláště za situace, kdy je zjevné, že takové hodnocení nebylo a nebude reciproční. Stejně tak stěžovatelka nemohla a nemůže předpokládat, že "náhradou" za Dohodu by bylo ustanovení, které by umožňovalo zápočet cizozemské doby pojištění ve stejném rozsahu, v jakém tento zápočet umožňoval článek 4 Dohody. S účinností od 1. 1. 1996 je důchodové pojištění v České republice založeno na pojistném principu, vznik nároku na dávku i stanovení její výše jsou tak závislé na získané době pojištění a výši vyměřovacích základů, z nichž bylo do systému důchodového pojištění České republiky odvedeno tomu odpovídající pojistné. Výjimkou jsou náhradní doby pojištění, za které není hrazeno pojistné a které jsou za určitých podmínek hodnoceny pro důchodové účely. Stěžovatelce byla již zhodnocena doba vysokoškolského studia na území Arménie i doba péče o děti. Zhodnocením další cizozemské doby pojištění pro důchodové účely v rozporu s