III.ÚS 3550/25 – Ústavní soud

III.ÚS 3550/25 ze dne 8. 12. 2025 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Svatoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Libora Malého, zastoupeného Mgr. Josefem Smutným, advokátem, sídlem Pernerova 444, Pardubice I - Zelené Předměstí, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. srpna 2025 č. j. 51 Co 95/2025-216, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a hlavního města Prahy, sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha 1 - Staré Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného soudního rozhodnutí s tím, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva, konkrétně právo spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, zásada bezprostřednosti a "rovnost zbraní". 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 22. 1. 2025 č. j. 7 C 103/2022-170 zamítl žalobu, kterou se stěžovatel domáhal určení vlastnictví k opěrné zdi nacházející se na blíže specifikovaných pozemcích v katastrálním území Ruzyně (výrok I), a uložil stěžovateli zaplatit vedlejší účastnici náhradu nákladů řízení (výrok II). K odvolání stěžovatele Městský soud v Praze napadeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I potvrdil (výrok I), ve výroku II ho změnil jen co do výše náhrady (výrok II) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok III). Současně stěžovatele poučil o jeho právu podat proti výroku I tohoto rozsudku dovolání, a to za podmínek § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."). 3. Z veřejně dostupné databáze infoSoud plyne, že v dané věci bylo dovolání podáno dne 1. 12. 2025. 4. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení (§ 42 odst. 1 a 2 zákona o Ústavním soudu), a dospěl k závěru, že jde o nepřípustný návrh podle § 75 odst. 1 citovaného zákona. 5. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4). 6. Dovolání podle § 236 a násl. o. s. ř. představuje mimořádný opravný prostředek ve smyslu § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, který je tudíž třeba podle § 75 odst. 1 téhož zákona "vyčerpat", tzn. nejen ho podat, ale i vyčkat, až o něm bude rozhodnuto. Z výše uvedeného je patrno, že stěžovatel dovolání sice podal, z ničeho však neplyne, že by o něm již Nejvyšší soud rozhodl (srov. i § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu). 7. Z tohoto důvodu Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 8. prosince 2025 Jan Svatoň v. r. soudce zpravodaj