III.ÚS 367/24 – Ústavní soud

III.ÚS 367/24 ze dne 15. 5. 2024 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti Jarmily Dunové, zastoupené Mgr. Davidem Strupkem, advokátem, se sídlem Betlémské náměstí 351/6, Praha 1 - Staré Město, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. listopadu 2023 č. j. 20 Cdo 2778/2023-66 a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. dubna 2023 č. j. 84 Co 27/2023-47, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti ČEZ Distribuce, a. s., se sídlem Teplická 874/8, Děčín, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), resp. právo na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Stěžovatelka (povinná) se podle § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř.") domáhala zastavení exekuce vedené na její majetek ve prospěch vedlejší účastnice řízení (oprávněné) pro vymožení částky 122 881 Kč s příslušenstvím, jako náhrady škody způsobené neoprávněným odběrem elektrické energie, podle vykonatelného exekučního titulu [elektronického platebního rozkazu vydaného Okresním soudem v Ústí nad Labem (dále jen "okresní soud") ze dne 16. 6. 2015 č. j. EPR 268182/2014-5]. Exekuce je vedena soudní exekutorkou JUDr. Ivou Vychopňovou, Exekutorský úřad Benešov (dále jen "soudní exekutorka"), pod sp. zn. 170 EX 1862/15. 3. Okresní soud usnesením ze dne 3. 1. 2023 č. j. 54 EXE 7288/2015-28 návrh stěžovatelky na zastavení exekuce zamítl. Okresní soud neshledal důvod pro zastavení exekuce, neboť stěžovatelka se ve své podstatě domáhá přezkumu věcné správnosti exekučního titulu, jenž však v exekučním řízení není možný. Současně neshledal důvod pro zastavení exekuce z důvodu, že by vedením exekuce docházelo k popření základních principů právního státu a ke zcela zjevné nespravedlnosti [k tomu nález Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2016 sp. zn. II. ÚS 2230/16 (N 206/83 SbNU 281; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz)]. Okresní soud zdůraznil, že exekuční titul byl stěžovatelce řádně doručen a nalézacího řízení si byla vědoma, mohla tak proti němu uplatnit náležitou procesní obranu a tvrdit veškeré důvody, které nyní namítá v návrhu na zastavení exekuce. Důvodem pro zastavení exekuce nemohla být ani její argumentace, že byla ujištěna zaměstnancem obchodní společnosti ČEZ Prodej, a. s. (sesterské společnosti vedlejší účastnice řízení), o stornu pohledávky, která je předmětem exekuce, neboť šlo zjevně o osobu odlišnou od vedlejší účastnice řízení, jež byla na exekučním titulu uvedena. Proto z tohoto ujištění stěžovatelka nemohla nabýt legitimní očekávání, že exekuční titul nebude vykonatelný. Okresní soud uzavřel, že stěžovatelkou namítané okolnosti nezakládají dostatečně intenzivní důvod k prolomení zásady zákazu věcného přezkumu exekučního titulu v exekučním řízení. 4. K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") usnesením ze dne 25. 4. 2023 č. j. 84 Co 27/2023-47 usnesení okresního soudu potvrdil. Krajský soud se ztotožnil s právním posouzením okresního soudu a odkázal na jeho podrobné a přesvědčivé odůvodnění. Dospěl k závěru, že rozhodnutí okresního soudu je zcela přezkoumatelné a okresní soud se správně vypořádal s důvody pro zastavení exekuce tvrzenými stěžovatelkou, když správně uzavřel, že vedením exekuce nedochází k popření základních principů právního státu a ke zcela zjevné nespravedlnosti. Stejně tak se ztotožnil se závěry okresního soudu o nemožnosti přezkumu věcné správnosti exekučního titulu. 5. Následné dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud usnesením ze dne 7. 11. 2023 č. j. 20 Cdo 2778/2023-66 odmítl jako nepřípustné. Nejvyšší soud v prvé řadě nepovažoval rozhodnutí krajského soudu za nepřezkoumatelné. Neztotožnil se ani s námitkou stěžovatelky, že by byl s ohledem na specifické okolnosti výkon exekučního titulu v rozporu se zásadami demokratického právního státu. I když judikatura Ústavního soudu ve zcela výjimečných případech přikazuje soudům zohledňovat mimořádné okolnosti dané věci, jejichž existence je s to odůvodňovat zastavení exekuce za použití § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., to však nic nemění na skutečnosti, že stále platí zásada, podle které obecné soudy v exekučním řízení nejsou oprávněny přezkoumávat správnost exekučního titulu. Zásah exekučního soudu musí být zcela výjimečný, tedy v případech, kdy by výkon rozhodnutí (exekuce) vedl ke zjevné nespravedlnosti či byl v rozporu s principy demokratického státu. Stěžovatelkou uváděné údajné a specifické okolnosti případu (zejména, že v bytě již v době zjištěného neoprávněného odběru elektřiny nebydlela, takže nejde o její dluh; že odpor do platebního rozkazu nepodala proto, že byla nikoliv vedlejší účastnicí řízení, ale zaměstnancem jiné "sesterské" právnické osoby, ujištěna, že pohledávka byla stornována a exekuční titul nikdy nebude vymáhán) s ohledem na shora uvedenou judikaturu samy o sobě nevedly ani Nejvyšší soud k úsudku, že jsou natolik výjimečné, že je na místě konstatovat, že nucená realizace exekučního titulu ve formě rozhodnutí by byla v rozporu se zásadami demokratického právního státu. Nejvyšší soud se tak ztotožnil se závěrem soudů nižších stupňů, že stěžovatelka měla a mohla své skutkové námitky (že v předmětném bytě v době odběru již nebydlela) uplatnit již v nalézacím řízení a že se neměla spokojit s údajným sdělením "sesterské" společnosti vedlejší účastnice řízení ČEZ Prodej, a. s., a nikoliv samotné vedlejší účastnice řízení, že dluh nebude vymáhán. II. Argumentace stěžovatelky 6. Stěžovatelka shledává porušení svých ústavně zaručených práv v hrubě nepřezkoumatelném odůvodnění krajského soudu, které Nejvyšší soud aproboval, a v ústavně nekonformním výkladu § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Namítá, že krajský soud se nedostatečně vypořádal s jejími námitkami. Za nekorektní považuje následné vysvětlení Nejvyššího soudu ve vztahu k nedostatku přezkoumatelnosti usnesení krajského soudu, že svoji argumentaci uplatněnou v řízení před okresním soudem pouze rozvedla a upřesnila. Šlo především o její námitky, že procesní nedbalost je irelevantní; že vada exekučního titulu spočívá i v nesplnění zákonných podmínek pro vydání platebního rozkazu; že lze zasáhnout do práv vedlejší účastnice řízení, došlo-li by vymáhaným plněním ke zjevné nespravedlnosti; že exekuční titul neobstojí ani z důvodu rozporu s judikaturou ohledně odpovědnosti osob za neoprávněný odběr elektřiny. Stěžovatelka připouští, že legitimní očekávání oprávněné osoby je významnou na ústavní úrovni chráněnou hodnotou, do níž však může být ve výjimečných případech zasaženo, zejména přineslo-li by vymáhání exekučního titulu zjevnou nespravedlnost v rozporu se zásadami právního státu. Uvádí, že její návrh na zastavení exekuce byl zamítnut pro specifický procesní vývoj, když proti platebnímu rozkazu (exekučnímu titulu) nepodala odpor. Podle stěžovatelky ovšem není úroveň procesní péče významná, je-li exekuční titul zjevně nespravedlivý. Obecné soudy nevysvětlily, proč není stávající věc srovnatelná s judikovanými případy (např. výše zmiňovaný nález sp. zn. II. ÚS 2230/16 týkající se vymáhání jízdného po invalidní osobě nebo nález ze dne 27. 4. 2021 sp. zn. I. ÚS 1486/20 ohledně vymáhání dluhu vzniklého v době hospitalizace nezletilé osoby), v nichž došlo k výjimečnému zastavení exekuce pro závažné vady exekučního titulu. Stěžovatelka zdůrazňuje, že nemohla být v nalézacím řízení pasivně legitimována, pokud se odhlásila z odběru elektrické energie, elektroměr byl odpojen a z bytu se odstěhovala. Tyto skutečnosti jsou sice skutkového charakteru, jimiž se Nejvyšší soud ani Ústavní soud nemohou zabývat, ale měly by brát v úvahu eventualitu, že jsou pravdivé a posoudit z tohoto pohledu zjevnou nespravedlnost. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána soudní rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). IV. Posouzení opodstatněnosti ús