III.ÚS 4279/18 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 4279/18 ze dne 5. 3. 2019   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Radovana Suchánka a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti K. H., zastoupeného JUDr. Martinou Čejkovou, advokátkou, sídlem Václavské náměstí 828/23, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. října 2018 sp. zn. 7 Tdo 1184/2018, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. prosince 2017 sp. zn. 10 To 403/2017 a rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 27. září 2017 sp. zn. 1 T 6/2017, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Mělníku, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Krajského státního zastupitelství v Praze a Okresního státního zastupitelství v Mělníku, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, neboť je názoru, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva zakotveného v čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i práva podle čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Okresní soud v Mělníku (dále jen "okresní soud") trestním příkazem ze dne 31. 1. 2017 sp. zn. 1 T 6/2017 shledal stěžovatele vinným přečinem ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. zákoník"), a odsoudil ho podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku s přihlédnutím k § 314e odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. řád"), k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců a podle § 73 odst. 1 a 2 tr. řádu k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvanácti měsíců. Uvedený trestní příkaz nenabyl právní moci, poněvadž stěžovatel proti němu podal odpor. 3. Okresní soud shora uvedeným rozsudkem stěžovatele uznal vinným přečinem ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku a odsoudil jej podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců a podle § 73 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání dvanácti měsíců. Podle § 229 odst. 1 tr. řádu byli poškození odkázáni se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 4. Proti citovanému rozsudku okresního soudu podal stěžovatel odvolání, které Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") rubrikovaným usnesením podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl. 5. Nejvyšší soud ústavní stížností rovněž napadeným usnesením dovolání stěžovatele podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu, odmítl. II. Argumentace stěžovatele 6. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že skutkové závěry okresního soudu, které převzal krajský soud, jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy a v konečném důsledku i s právními závěry soudů. Předmětnými vadami se nezabýval řádně ani Nejvyšší soud. 7. Stěžovatel setrvává na své obhajobě, založené na tvrzení, že nejprve dal znamení o změně směru jízdy, pohledem do bočního zpětného zrcátka zkontroloval situaci za sebou, až když viděl, že za ním žádné jiné vozidlo nejede, začal se otáčet, přičemž zastavil, aby počkal, až projede protijedoucí vozidlo, které nakonec jeho dráhu nekřižovalo, krokem pokračoval v otáčení. Po asi 5 metrech jízdy následoval náraz motocyklu do jeho vozidla, které bylo kolmo nebo mírně přední částí otočené do protisměru. 8. Podle stěžovatele soudy svá rozhodnutí založily na nepřesném a nesprávném popisu stop a chybném zakreslení průběhu nehody v Protokolu o nehodě v silničním provozu, jak jej vyplnili vyšetřující policisté Petr Zahrádka a Tomáš Chytrý. Tento dokument byl okresním soudem chybně vyhodnocen jako objektivní záznam skutkového děje. Stěžovatel opakovaně upozorňuje, že ryté stopy zakreslené policisty v Protokolu a ryté stopy patrné z fotografií policie svírají ostrý úhel. Motocykl, který se po pádu posouvá po bezvadné vozovce bez výmolů, nemůže sám od sebe náhle změnit směr. Ryté stopy zakreslené policií v Protokolu na skutečném místě nehody nikdy neexistovaly, byly zakresleny chybně nebo se nacházely na vozovce zcela bez souvislosti s předmětnou nehodou. Ani popis stop v Protokolu není plně v souladu s fotografiemi, které příslušníci Policie České republiky na místě nehody pořídili. Dokonce ani soudní znalec Ing. Tomáš Rozlivka, který do počítačové simulace nehody v programu VirtualCrash zadal data nekriticky převzatá z Protokolu, nebyl schopen (či ochoten) tyto rozpory před soudy objasnit. Soudy ignorovaly rozdílné závěry uvedeného znalce oproti výpočtu soudního znalce Ing. Jana Pavlíčka, který v souladu s fotografií č. 17 pořízenou příslušníkem Policie České republiky (i dalšími snímky) určil odlišné místo srážky. Soudy nevzaly v potaz ani výpověď svědka J. H. v hlavním líčení lišící se od jeho výpovědi v přípravném řízení, další svědky sugestivními otázkami manipulovaly ke konkrétním výpovědím a stěžovateli přičítaly tvrzení o rychlosti motocyklu před nehodou, která ve skutečnosti nevyslovil. Podle stěžovatele soudy nesprávně vyložily § 16 zákona č. 361/2000 Sb., zákona o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, přičemž nedocenily, že vozidlo otáčející se na vozovce není vozidlo, které zastavilo, ani vozidlo stojící. 9. Posléze stěžovatel dovozuje, že výsledek trestního řízení se odvíjí z řady fyzikálně nepřijatelných dějů. Mezi ně zahrnuje následující. Motocykl, který se sune po nové rovné bezvadné silnici, může v polovině své dráhy náhle, bez působení vnější síly, změnit směr jízdy o ostrý úhel o velikosti několika desítek stupňů. Motocykl, po střetu svého pravého boku s osobním automobilem jedoucím rychlostí 20 km/hod., přičemž bod střetu je výše než těžiště motocyklu, dopadne na vozovku na pravý bok. Je možno prorazit levý roh nárazníku osobního automobilu motocyklem uhýbajícím vlevo, je-li roh nárazníku po výjezdu osobního automobilu ve vzdálenosti 3,5 m od pravého okraje vozovky, kdy v této poloze je levý roh nárazníku v zákrytu ve směru jízdy jízdního pruhu za vytočeným levým kolem tak, že se motocykl vůbec nedotkne předního vytočeného kola osobního automobilu. 10. Postup obecných soudů, dovozuje stěžovatel závěrem, nebyl v souladu s principy presumpce neviny a in dubio pro reo. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 11. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána soudní rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 12. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřazen, a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když došlo k porušení "běžné zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem", ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94 (N 5/3 SbNU 17)]; v řízení o ústavní stížnosti tedy není sama o sobě významná námitka "nesprávnosti" napadeného rozhodnutí, a není rozhodné, je-li dovozována z hmotného či procesního (podústavního) práva. 13. V dané věci, se zřetelem k obsahu ústavní stížnosti, jde o to, zda se soudy dopustily pochybení, způsobilých založit nepřijatelné ústavněprávní následky, tj. zda nepředstavují nepřípustný zásah do jeho právního postavení v té rovině, jíž je poskytována ochrana ústavněprávními předpisy, zejména do práva na soudní ochranu podle čl. 36 a násl. Listiny, a to ve vztahu k výchozímu čl. 8 odst. 2 Listiny. 14. Ústavněprávní judikaturou bylo mno