III.ÚS 437/24 – Ústavní soud

III.ÚS 437/24 ze dne 13. 3. 2024 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatele P. D., zastoupeného Mgr. Kateřinou Richterovou, advokátkou, se sídlem Týnská 633/12, Praha 1, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. listopadu 2023 č. j. 25 Co 205, 206/2023-540 a rozsudkům Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 24. dubna 2023 č. j. 0 P 162/2021-408 a č. j. 0 P 162/2021-412, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 6, jako účastníků řízení, a G. Z. S. a nezletilého D. D., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a přiložených listin, ústavní stížností napadeným rozsudkem Obvodní soud pro Prahu 6 ("obvodní soud") nahradil souhlas stěžovatele se změnou místa bydliště jeho nezletilého syna z území České republiky na území Maďarska s tím, že tento výrok je předběžně vykonatelný jeho vyhlášením. Druhým rozsudkem z téhož dne obvodní soud svěřil nezletilého do střídavé péči obou rodičů dle harmonogramu specifikovaného v rozsudku s tím, že počínaje dnem 1. 7. 2023 i počínaje dnem právní moci rozsudku o rozvodu manželství se nezletilý svěřuje do péče matky, přičemž určil, že tento výrok je předběžně vykonatelný jeho vyhlášením (výrok I.). Obvodní soud dále rozhodl o běžném i dlužném výživném obou rodičů (výroky II. a III.) a upravil styk nezletilého se stěžovatelem počínaje dnem 1. 9. 2023, a to včetně prázdnin, přičemž i zde rozhodl o předběžné vykonatelnosti výroku jeho vyhlášením (výrok IV.). 2. K odvolání stěžovatele směřujícímu proti rozsudku o nahrazení souhlasu se změnou bydliště nezletilého i rozsudku o úpravě péče a styku (zde ve vztahu k výrokům I. a IV.) ve věci rozhodoval Městský soud v Praze ("městský soud"), který napadeným rozsudkem rozhodl, že soudkyně Mgr. Kamila Petrusová není vyloučena z projednání a rozhodnutí věci vedené před obvodním soudem pod sp. zn. 0 P 162/2021 (výrok I.). Dále potvrdil rozsudek o nahrazení souhlasu se změnou bydliště nezletilého (výrok II.) a výroky rozsudku obvodního soudu týkající se úpravy péče a běžného výživného (výrok III.). Odvolání stěžovatele proti rozsudku o úpravě péče a styku shledal městský soud částečně důvodným, a proto změnil rozhodnutí obvodního soudu ve vztahu k úpravě běžného i prázdninového styku s nezletilým (výrok V.). Městský soud současně změnil (doplnil) výroky rozsudku obvodního soudu týkající se dlužného výživného (srov. rozsudek městského soudu, body 20 a 21) tak, že žádnému z rodičů za dobu od 1. 5. 2023 do 30. 11. 2023 nedoplatek na výživném nevznikl (výrok IV.). 3. Stěžovatel se závěry obvodního a městského soudu nesouhlasí a napadá je ústavní stížností, v níž se dovolává porušení základních práv zaručených čl. 10 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Opětovně předkládá námitku podjatosti soudkyně Mgr. Kamily Petrusové, jejíž vypořádání odvolacím soudem považuje za nedostatečné. Stěžovatel brojí především proti rozhodnutí o změně místa bydliště nezletilého, které považuje za klíčové pro navazující rozhodnutí o péči. Obecně vzato namítá, že obecnými soudy učiněná skutková zjištění jsou neúplná a provedené důkazy jsou nesprávně a nepřesvědčivě zhodnoceny, přičemž odkazuje na okolnosti, které dle jeho názoru nevzaly obecné soudy dostatečně v potaz (oslabení citových vazeb na stěžovatele a polorodé sourozence v důsledku přestěhování do Maďarska). Opakuje, že v nejlepším zájmu nezletilého je zachování obou výchovných prostředí, bez změny místa bydliště nezletilého. Vymezuje se rovněž proti předběžné vykonatelnosti rozhodnutí o změně místa bydliště nezletilého. 4. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Pravomoc Ústavního soudu je totiž v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky založena výlučně k přezkumu rozhodnutí či namítaného zásahu z hlediska ústavnosti, tj. zda v řízení, resp. v rozhodnutí je završujícím, nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, zda postupem a rozhodováním obecných soudů či jiných orgánů veřejné moci nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Takové zásahy či pochybení obvodního a městského soudu nicméně Ústavní soud v nyní posuzované věci neshledal. 5. Podstata stěžovatelovy polemiky se závěry napadených soudních rozhodnutí je založena především na nesouhlasu se změnou bydliště nezletilého a s tím souvisejícím svěřením nezletilého do výlučné péče matky. 6. Ústavní soud předně připomíná, že k možnosti přehodnocování závěrů obecných soudů v rodinných věcech přistupuje obzvláště zdrženlivě, neboť obecné soudy provádějí a hodnotí důkazy, komunikují s účastníky a dalšími osobami relevantními pro řízení a obecně vzato rozhodují na základě bezprostřední znalosti osob i poměrů v dané věci. Ústavní soud vzhledem ke své povaze i úpravě řízení nemůže obecné soudy v popsaných aspektech nahrazovat. Tyto premisy platí o to více v řízeních ve věcech nezletilých dětí, která jsou vyvolána vyhrocenými rodičovskými konflikty. 7. Pokud tedy stěžovatel v ústavní stížnosti nesouhlasí se způsobem, jakým městský soud a před ním též obvodní soud rozhodly o úpravě výchovných poměrů jeho nezletilého syna, Ústavní soud připomíná, že ve vztahu k přezkumu rozhodnutí obecných soudů týkajících se problematiky úpravy výchovných poměrů k nezletilým dětem je jeho úkolem především posoudit, zda obecné soudy neporušily základní práva stěžovatele, kupříkladu tím, že by excesivním způsobem nerespektovaly již samotná ustanovení podústavního práva, přičemž nerespektování obsahu a smyslu příslušných zákonných ustanovení znamená přesah do ústavní roviny i proto, že příslušnou podústavní úpravou je právě ústavní úprava realizována a konkretizována (srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 1206/09 ze dne 23. 2. 2010; veškerá judikatura Ústavního soudu je dostupná též na https://nalus.usoud.cz). V rámci tohoto přezkumu Ústavní soud také vždy posuzuje, zda řízení před soudy a jimi přijatá opatření dostojí požadavku souladu s nejlepším zájmem dítěte (ve smyslu čl. 3 Úmluvy o právech dítěte), zda byly za účelem zjištění nejlepšího zájmu dítěte shromážděny veškeré potřebné důkazy, přičemž důkazní aktivita nedopadá na samotné účastníky, ale na soud, a zda byla veškerá rozhodnutí vydaná v průběhu řízení náležitě odůvodněna. 8. Ústavní soud připomíná, že ve své judikatuře za tímto účelem vymezil ústavněprávní kritéria pro svěřování dětí do péče, jejichž naplnění v rámci přezkumu rozhodnutí obecných soudů s ohledem na konkrétní okolnosti daného individuálního případu vždy zkoumá a na něž ostatně odkázal rovněž městský soud. Mezi tato kritéria, která musí obecné soudy z hlediska nutnosti rozhodovat v nejlepším zájmu dítěte v řízení o úpravě výchovných poměrů vzít v potaz, patří zejména: (1) existence pokrevního pouta mezi dítětem a o jeho svěření do péče usilující osobou; (2) míra zachování identity dítěte a jeho rodinných vazeb v případě jeho svěření do péče té které osoby; (3) schopnost osoby usilující o svěření dítěte do péče zajistit jeho vývoj a fyzické, vzdělávací, emocionální, materiální a jiné potřeby; a (4) přání dítěte (srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 2482/13, body 19 a 21, a tam citovanou judikaturu). V případě, že jeden z rodičů naplňuje tato kritéria výrazně lépe, je zpravidla v zájmu dítěte, aby bylo svěřeno do péče tohoto rodiče; naopak v případě, že oba rodiče naplňují tato kritéria zhruba stejnou měrou, je třeba vycházet z premisy, že zájmem dítěte je, aby bylo především v péči obou rodičů (srov. např. citovaný nález sp. zn. III. ÚS 1206/09). 9. Ústavní soud přezkoumal ústavní stížností napadená rozhodnutí rovněž prizmatem těchto kritérií, přičemž dospěl k závěru, že obecné soudy při svém rozhodování vzaly uvedené ústavní požadavky do úvahy a konfrontovaly je s konkrétními skutkovými okolnostmi posuzovaného případu. Právní závěry, v nichž, jak již bylo zdůrazněno, shledaly předpoklady pro změnu bydliště nezletilého a jeho svěření do péče matky, s nimi dle názoru Ústavního soudu plně korespondují, resp. nelze je považovat za ústavněprávně excesivní, což teprve by bylo způsobilé založit potřebu kasačního zásahu Ústavního soudu. 10. Jak totiž vyplývá z odůvodnění napadených rozhodnutí, obvodní i městský soud kladly důraz především právě na splnění výše uvedeného základního postulátu řízení o úpravě poměrů k nezletilým, tj. aby řízení před soudy bylo konáno a přijatá opatření byla činěna vždy v nejlepším zájmu dítěte. Není přitom relevantní, že stěžovatel se s hodnocením obecných soudů neztotožňuje a nadále předkládá vlastní