III.ÚS 449/26 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 449/26 ze dne 6. 5. 2026   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudkyně Veroniky Křesťanové a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatele R. H., t. č. ve Vazební věznici Ostrava, zastoupeného Mgr. Adélou Burdovou, advokátkou, sídlem Purkyňova 787/6, Ostrava, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. prosince 2025, č. j. 2 To 96/2025-4573, a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. listopadu 2025, č. j. 37 T 4/2025-4405, za účasti Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, a Vrchního státního zastupitelství v Olomouci a Krajského státního zastupitelství v Ostravě, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů s tím, že jimi došlo k porušení jeho ústavních práv vyplývajících z čl. 8 odst. 1 a 5 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že v záhlaví uvedeným usnesením Krajského soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud") bylo rozhodnuto, že stěžovatel se ponechává ve vazbě z důvodů uvedených v § 67 písm. c) trestního řádu a zároveň se neužijí mírnější zajišťovací instituty nahrazující vazbu. Podle krajského soudu důvody vazby nadále u stěžovatele trvají. Před vzetím do vazby neměl legální zdroj příjmů, což platí i pro jeho družku. S ohledem na zajištěné věci v jeho domácnosti (zlato, vozidla) je evidentní, že zdrojem příjmů rodiny byla vytýkaná rozsáhlá drogová a majetková trestná činnost. Významnou je rovněž dlouhodobost trestné činnosti. Nadále tedy trvá obava, že by stěžovatel na svobodě trestnou činnost opakoval. S ohledem na rozsah, charakter, dlouhodobost a intenzitu páchané trestné činnosti nelze vazbu nahradit mírnějším opatřením. Stěžovatel byl již v minulosti trestán a aktuální trestné činnosti se měl dopouštět dlouhodobě a ze zištných důvodů. Ani písemný slib, ani dohled probačního úředníka či předběžná opatření nemohou vazbu dostatečně nahradit. S ohledem na povahu trestné činnosti nemůže dostatečně spolehlivě zabránit opakování trestné činnosti ani elektronický monitorovací systém. 3. Proti usnesení krajského soudu podal stěžovatel stížnost, kterou Vrchní soud v Olomouci (dále jen "vrchní soud") zamítl napadeným usnesením. V jeho odůvodnění se zcela ztotožnil se závěry krajského soudu a doplnil, že stěžovatel měl ve skupině obžalovaných postavení organizátora a navíc je stíhána celá řada osob z okruhu jeho rodiny a známých (otec, matka, družka, atd.). Žádný z institutů nahrazujících vazbu v tomto případě neskýtá dostatečnou záruku nepáchání trestné činnosti na svobodě. Tyto závěry neoslabuje ani aplikace tzv. doktríny zesílených důvodů. Ve věci nedochází k žádným průtahům. II. Argumentace stěžovatele 4. Stěžovatel namítá, že soudy se nedostatečně vypořádaly s možností aplikace institutů nahrazujících vazbu. Závěry soudů jsou v této části podle stěžovatele neindividualizované a nepřiléhavé. Stěžovatel zdůrazňuje svoje stabilní a neměnné zázemí, nelze ho označit za nenapravitelného recidivistu. Dále stěžovatel poukazuje na tzv. doktrínu zesílených důvodů, kterou aplikuje rovněž Ústavní soud, zvláště v případech nerecidivujících osob. U stěžovatele proto nelze setrvávat na absolutním přesvědčení o nemožnosti nahrazení vazby. Přestože vazba trvá již dva roky, soudy fakticky nenabídly žádný individualizovaný důvod, pro který je nutné trvat na nemožnosti jejího nahrazení. Nenahrazení vazby musí logicky splňovat přísnější podmínky než pouhé trvání vazby. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva; ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 6. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že návrh je zjevně neopodstatněný. 7. Stěžovatel v ústavní stížnosti výslovně uvedl, že nebrojí proti samotnému závěru o existenci vazebního důvodu podle § 67 písm. c) trestního řádu (tzv. předstižná vazba), nýbrž pouze proti nedostatečnému odůvodnění neuplatnění institutů vazbu nahrazujících. V tomto směru však Ústavní soud žádné pochybení neshledal. Odůvodnění obecných soudů je sice poměrně stručné (viz bod 9 a 10 usnesení vrchního soudu a bod 7 usnesení krajského soudu), což však lze podle Ústavního soudu připsat fázi trestního řízení a skutečnosti, že o stěžovatelově vazbě bylo rozhodováno již opakovaně, přičemž okolnosti, které byly pro trvání vazby (a nemožnost jejího nahrazení) klíčové v minulosti, se nikterak významně nezměnily. Ústavní soud zdůrazňuje nutnost přesvědčivého odůvodnění rozhodnutí o nevyužití prostředků nahrazujících vazbu, v projednávané věci však neshledává důvod posoudit věc odlišně od svých předchozích rozhodnutí (viz usnesení ze dne 28. 8. 2025, sp. zn. I. ÚS 2117/25, a usnesení ze dne 26. 11. 2025, sp. zn. II. ÚS 3193/25). Úroveň odůvodnění takto opakovaného rozhodování ovlivňuje podle Ústavního soudu rovněž fáze dané trestní věci. Proti stěžovateli byla podána obžaloba, která se již několikrát projednávala v hlavním líčení. Proto například rozsah trestné činnosti je stranám trestního řízení zřejmý a není třeba jej opakovaně vyjmenovávat v každém vazebním rozhodnutí. Uvedené důvody považuje Ústavní soud za dostatečně individualizované (rozsah trestné činnosti, postavení stěžovatele, jeho rodinné zázemí, atd.). 8. Obecné soudy se zbývaly i uplatněním tzv. doktríny zesílených důvodů (viz bod 10 usnesení vrchního soudu, jakož i rozhodnutí soudů o předchozím přezkumu trvání důvodů vazby). Ústavní soud se ztotožňuje s jejich závěry, že plynutí času sice nutnost trvání vazby zásadně oslabuje, nikoliv však vylučuje. Zvláště u tzv. předstižné vazby dochází k oslabování hrozby opakování trestné činnosti spíše za specifických okolností (např. ztrátou schopnosti nebo prostředků k opakovaní trestné činnosti). Závěry soudů, že i v současné době vazbu nelze nahradit způsobem, který by dostatečně eliminoval riziko opakování trestné činnosti, jsou proto podle Ústavního soudu udržitelné. 9. Protože Ústavní soud ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatele, dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 6. května 2026 Jan Svatoň v. r. předseda senátu