III.ÚS 643/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 643/24 ze dne 22. 4. 2026 Postup Energetického regulačního úřadu podle cenového rozhodnutí rozporného se zákonem   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudce zpravodaje Jiřího Přibáně a soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové o ústavní stížnosti stěžovatelky Liberty Ostrava, a. s., sídlem Vratimovská 689/117, Ostrava, zastoupené opatrovníkem JUDr. Jiřím Dubou, advokátem, sídlem Svornosti 958/8, Praha 5, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2023, č. j. 23 Cdo 2330/2022-221, rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 3. 2022, č. j. 8 Co 312/2021-176, rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. 7. 2021, č. j. 63 C 112/2020-137, a rozhodnutí Rady Energetického regulačního úřadu ze dne 25. 2. 2020, č. j. 06768-32/2018-ERU, a rozhodnutí Energetického regulačního úřadu ze dne 17. 5. 2019, č. j. 06768-23/2018-ERU, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ostravě, Okresního soudu v Ostravě a Energetického regulačního úřadu, jako účastníků řízení, a ČEZ Distribuce, a. s., se sídlem Teplická 874/8, Děčín, zastoupené Mgr. Radkem Pokorným, advokátem, sídlem Klimentská 1216/46, Praha 1, jako vedlejší účastnice řízení, takto: I. Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2023, č. j. 23 Cdo 2330/2022-221, rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 3. 2022, č. j. 8 Co 312/2021-176, rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. 7. 2021, č. j. 63 C 112/2020-137, byla porušena stěžovatelčina ústavní práva podle čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod. II. Tato rozhodnutí se proto ruší. III. Ve zbytku se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění: I. Podstata řízení před Ústavním soudem 1. Předmětem sporu před obecnými soudy se stala povinnost stěžovatelky platit v období od 2. 10. 2013 do 31. 12. 2013 příspěvek na úhradu nákladů spojených s podporou elektřiny, které tvoří složku ceny za přenos elektřiny a ceny za distribuci elektřiny ("příspěvek POZE"). 2. Mezi stěžovatelkou a vedlejší účastnicí bylo sporné, zda měla stěžovatelka povinnosti platit příspěvek pouze ve výši 495 Kč/MWh, nikoliv ve výši 583 Kč/MWh, jak jej účtovala vedlejší účastnice (ČEZ Distribuce, a. s., dále též "ČEZ"). Podle stěžovatelky od účinnosti novely zákona POZE, který výši příspěvku nově zastropoval na nižší částce, již nemusela vyšší příspěvek platit. Jinými slovy, od 2. 10. 2013 nemusela vedlejší účastnici hradit příspěvek v původní výši, jak jí Energetický regulační úřad ("ERÚ", či "úřad") pro rok 2013 ve svém cenovém rozhodnutí stanovil. 3. V této souvislosti stěžovatelka upozorňovala zejména na to, že ERÚ na podzim roku 2013 otálel s vydáním nového cenového rozhodnutí, které by novelu reflektovalo. Na místo toho ponechal účinné své původní cenové rozhodnutí a znění zákona ignoroval. Změna právní úpravy ale vyzněla jednoznačně ve prospěch konečných subjektů, mezi něž se řadí i stěžovatelka. ERÚ měl proto konat a včas vydat nové cenové rozhodnutí s účinností již od 2. 10. 2013. 4. Spor mezi vedlejší účastnicí a stěžovatelkou o doplacení příspěvku POZE probíhal nejprve před správním orgánem (ERÚ), posléze před obecnými soudy v řízení podle části páté občanského soudního řádu, a to následovně: ERÚ postoj stěžovatelky nesdílel a za období podzimu roku 2013 uložil stěžovatelce povinnost doplatit vedlejší účastnici 26 177 615,88 Kč s příslušenstvím podle tehdy platného cenového rozhodnutí ERÚ. Právní názor ERÚ posléze stvrdily i obecné soudy, když nevyhověly žalobě stěžovatelky na nahrazení správního rozhodnutí. 5. Ústavní soud v tomto nálezu považuje uvedený postup orgánů veřejné moci vůči stěžovatelce za rozporný s ústavním pořádkem. Příspěvek POZE lze svou povahou přirovnat k dani či poplatku, které lze ukládat jen na základě zákona (čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod). Státní moc si při stanovení a vybírání daní a poplatků musí počínat v mezích stanovených zákonem. 6. Jestliže zákonodárce od určitého okamžiku ve zmocňovacím ustanovení vůči ERÚ zastropoval výši příspěvku POZE na nižší částku, než byla doposud cenovým rozhodnutím ERÚ (jakožto podzákonným předpisem) stanovena, avšak ERÚ s aktualizací cenového rozhodnutí otálel a namísto toho nadále umožnil vedlejší účastnici postupovat vůči stěžovatelce podle původního cenového rozhodnutí, jednal ERÚ bez odpovídajícího zákonného zmocnění a v rozporu s čl. 11 odst. 5 Listiny. Správní rozhodnutí ERÚ se nemůže opírat o cenové rozhodnutí, které se v rozhodném období stalo rozporným se zákonem. 7. Případ se nyní vrací před obecné soudy, před nimiž se znovu otevírá prostor pro nahrazení správního rozhodnutí ERÚ vydaného v případě stěžovatelky. Správním rozhodnutím tento úřad v rozporu s čl. 11 odst. 5 Listiny uložil stěžovatelce povinnost zaplatit vedlejší účastnici částku 26 177 615,88 Kč s příslušenstvím. Ústavní soud nemůže nahrazovat činnost obecných soudů, nález Ústavního soudu je však s ohledem na čl. 89 odst. 2 Ústavy nutné v dalším řízení respektovat. II. Předcházející řízení 8. Pro regulovaný rok 2013 stanovil ERÚ cenovým rozhodnutím č. 5/2012 ze dne 30. 11. 2012 příspěvek POZE ve výši 583 Kč/MWh. 9. Ke dni 2. 10. 2013 nabyla účinnosti novela zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých dalších zákonů ("zákon POZE"), provedená zákonem č. 310/2013 Sb., která mj. stanovila v § 28 odst. 3 zákona POZE maximální výši příspěvku POZE částkou ve výši 495 Kč/MWh. Stěžovatelka se ode dne účinnosti zákona řídila touto (nižší) částkou. 10. Dne 3. 11. 2016 byla stěžovatelka vedlejší účastnicí vyzvána k úhradě dlužné částky za období říjen až prosinec 2013 ve výši 26 177 615,88 Kč. Stěžovatelka nicméně odmítla požadovanou částku zaplatit. 11. V záhlaví uvedeným správním rozhodnutím ERÚ ze dne 17. 5. 2019, jakož i rozhodnutí Rady ERÚ ze dne 25. 2. 2020, byla stěžovatelce uložena povinnost zaplatit vedlejší účastnici částku 26 177 615,88 Kč s příslušenstvím. 12. Následně se stěžovatelka u Okresního soudu v Ostravě domáhala nahrazení v záhlaví uvedeného rozhodnutí ERÚ, a to žalobou podle části páté zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ("o. s. ř."). Stěžovatelka v řízení namítala, že tuto povinnost nemá, neboť s účinností od 2. 10. 2013 došlo ke změně zákona, z něhož cenové rozhodnutí původně vycházelo, a tedy i ke snížení příspěvku. Stěžovatelka se bez dalšího řídila touto nižší částkou, aniž by bylo vydáno nové cenové rozhodnutí. 13. V záhlaví uvedeným rozsudkem okresní soud žalobu zamítl. Učinil tak na základě výkladu dotčených ustanovení § 28 odst. 3 zákona POZE ohledně fixace výše příspěvku a § 1 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 9b vyhlášky č. 140/2009 Sb., o způsobu regulace cen v energetických odvětvích a postupech pro regulaci cen, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen "vyhláška č. 140/2009 Sb."), týkajících se určení regulovaného roku a podrobného postupu stanovení příspěvku POZE včetně termínů jeho stanovení. Dále přihlédl také k hodnocení obsahu cenového rozhodnutí a důvodové zprávy. Podle okresního soudu výši příspěvku POZE na rok 2013 stanovil ERÚ cenovým rozhodnutím na základě zákonného zmocnění. I po 2. 10. 2013 platila právní úprava, která stanovila totožná pravidla postupu pro stanovení příspěvku POZE. Z toho plyne, že od 2. 10. 2013 měl stanovený limit příspěvku POZE na 495 Kč/MWh ERÚ zohlednit v rámci přípravy cenového rozhodnutí pro následující regulovaný rok, kterým byl kalendářní rok 2014, což se také stalo. Sporné novelizované ustanovení § 28 odst. 3 zákona POZE bylo adresováno toliko ERÚ a jednotlivým účastníkům trhu s elektřinou nestanovovalo žádná subjektivní práva ani povinnosti. 14. Krajský soud v Ostravě v záhlaví uvedeným rozsudkem potvrdil rozhodnutí okresního soudu. Ke dni 2. 10. 2013 nedošlo ke změně právní úpravy ohledně pravidel pro stanovení příspěvku POZE. Regulovaným rokem se podle vykládané (sporné) právní úpravy stále rozumí rok kalendářní. Novelizované ustanovení § 28 zákona POZE dosavadní cenové rozhodnutí nenahradilo, ani nezavazovalo ERÚ jej změnit. Pouze zakotvilo, že výše příspěvku při nejbližším stanovení jeho výše nesmí překročit částku 495 Kč/MWh. Samotná důvodová zpráva výslovně uvádí, že účinnost novelizovaného § 28 odst. 3 zákona POZE je nutné předsunout tak, aby ERÚ mohl podle platných pravidel stanovit příspěvek POZE na rok 2014. Sporné ustanovení § 28 odst. 3 zákon POZE ve znění účinném od 2. 10. 2013 nestanovuje žádná práva a povinnosti soukromoprávním subjektům, ale toliko určuje, jak má ERÚ postupovat při stanovení ceny pro další regulované období. 15. Nejvyšší soud posléze dovolání stěžovatelky zamítl v záhlaví uvedeným rozsudkem. Vyložil rozhodnou právní úpravu a zabýval se rovněž právní povahou cenového rozhodnutí, které má podle ustálené judikatury formu právního předpisu. Soud porovnal právní předpisy před a po sporné novele provedené zákonem č. 310/2013 Sb. (tj. ve znění účinném od 2. 10. 2013 do 20. 5. 2014), a to s přihlé