III.ÚS 67/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 67/25 ze dne 24. 4. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy a soudce zpravodaje Milana Hulmáka a soudce Jana Svatoně a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatelů MUDr. Tomáše Nováčka a Pavly Nováčkové, zastoupených Mgr. Veronikou Ščukovou, advokátkou, sídlem Bráfova 764/50, Třebíč, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. října 2024 č. j. 22 Cdo 2173/2023-393 a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. března 2023 č. j. 37 Co 45/2023-368, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a Mgr. Jaroslavy Veselé, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatelé se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, domáhají zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů. Stěžovatelé tvrdí, že napadená rozhodnutí porušují jejich ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo vlastnit majetek podle čl. 11 Listiny. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že vedlejší účastnice se u Okresního soudu v Třebíči (dále jen "okresní soud") domáhala, aby stěžovatelům byla uložena povinnost odstranit plot umístěný na jejím pozemku. Původním rozhodnutím okresní soud její žalobu zamítl, a jeho rozhodnutí následně potvrdil i Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud"). Dospěly k závěru, že plot umístěný na hranici parcel stěžovatelů a vedlejší účastnice nelze vnímat tak, že neoprávněně zasahuje do pozemku vedlejší účastnice. Je přirozená vlastnost plotu fungujícího jako rozhrada, že se jeho část (polovina) nachází na sousedním pozemku, tedy na pozemku vedlejší účastnice. Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 26. 6. 2019 č. j. 22 Cdo 2071/2017-158 rozhodnutí krajského soudu zrušil. Zdůraznil přitom, že z funkčního vymezení rozhrady jako rozhraničení dvou sousedních pozemků nelze dovozovat možnost jejího zřízení, byť pouze zčásti, na cizím (sousedním) pozemku, bez titulu umožňujícího na cizím pozemku stavět. Krajský soud následně zrušil rozhodnutí okresního soudu. 3. Okresní soud svým v pořadí druhým rozhodnutím (dále jen "rozhodnutí okresního soudu") stěžovatelům uložil odstranit plot umístěný na označeném pozemku vedlejší účastnice zasahujícího do jejího vlastnického práva. Uzavřel, že převážná část plotu vybudovaného stěžovateli se nacházela na pozemku vedlejší účastnice. Byť v nadzemní části šlo o přesah v rámci povolené odchylky (14 cm), v podzemní přesahoval i tuto odchylku. Odstranění přesahu nepovažoval za neúčelné, neboť šlo o drobnou stavbu a nebylo tak k němu třeba vynaložit neúměrně vysoké náklady. S ohledem na velikost přesahu nepovažoval za vhodné zřídit věcné břemeno za náhradu. Z provedeného dokazování zároveň vyplynulo, že stěžovatelé nebyli při stavbě plotu v dobré víře. Ustanovení § 1087 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, neaplikoval, neboť plot byl postaven z převážné části na pozemku vedlejší účastnice. Stěžovatelům se nepodařilo prokázat, že vedlejší účastnice byla výstavbě plotu přítomna, souhlasila s ní apod. 4. Krajský soud napadeným rozsudkem rozhodnutí okresního soudu potvrdil. Soudy byly vázány právním názorem Nejvyššího soudu. Právní závěry okresního soudu s ním korespondují. Okresní soud provedl zcela dostatečné dokazování a vyvodil z něj logické skutkové závěry. Krajský soud pro stručnost v podrobnostech odkázal na rozhodnutí okresního soudu. 5. Nejvyšší soud napadeným usnesením dovolání stěžovatelů odmítl. Rozhodnutí krajského soudu nepovažoval za nepřezkoumatelné. Námitky stěžovatelů týkající se přítomnosti vedlejší účastnice u výstavby plotu a domáhání se jeho odstranění až s dlouhým časovým odstupem vycházejí z odlišného skutkového stavu, než jaký byl v řízení zjištěn, a nemohou tak přípustnost dovolání založit. Z jiného skutkového stavu vycházely i další dovolací otázky. Nejvyšší soud dále upozornil zároveň, že pro kvalifikaci stavby jako neoprávněné postačuje, je-li na cizím pozemku zřízena jen zčásti. II. Argumentace stěžovatelů 6. Stěžovatelé se domnívají, že rozhodnutí okresního soudu zakládá problémy s jeho vykonatelností. Plot nelze fakticky odstranit pouze na pozemku vedlejší účastnice. Vzhledem k povoleným odchylkám při zaměřování hranice pozemku není zřejmé, jaký je přesný rozsah uložené povinnosti. Povinnost se může reálně týkat nanejvýš drobných podzemních částí plotu. Stěžovatelé se neztotožňují se závěrem obecných soudů, že plot je z převážné části na pozemku vedlejší účastnice. Nesouhlasí ani s hodnocením svědecké výpovědi. Plot nemůže být neoprávněnou stavbou. Byl totiž zhotoven v dobré víře s tím, že nedochází k zásahu do vlastnického práva vedlejší účastnice, která byla u výstavby přítomna a po dobu 3 let nic nenamítala. Závěr, že přítomna nebyla, je ve zjevném rozporu s provedeným dokazováním. Okresní soud měl vycházet z možnosti zachování současného stavu, resp. klidné držby, kdy se plot v rámci odchylek skutečně nachází na hranici pozemků. V podzemní části těžko může někomu překážet. Odstranění plotu je navíc v rozporu s dobrými mravy a touto námitkou se obecné soudy vůbec nezabývaly. Umístění plotu se pohybuje v rámci povolených odchylek pro zaměření hranic pozemků. Okresní soud úvahy o přestavku odmítl pouze s poukazem na to, že plot nezasahuje do pozemku vedlejší účastnice jen malou částí. Podle stěžovatelů měl posoudit celou stavbu plotu, a zohlednit odchylky. Rozhodnutí krajského soudu navíc nevyhovuje požadavkům na náležité odůvodnění a nereaguje na jejich obsáhlé námitky. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 7. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými stěžovateli, kteří byli účastníky řízení, v nichž byla napadená rozhodnutí vydána. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelé jsou právně zastoupeni v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelé vyčerpali všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 8. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy obecných soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a zásadně není oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací činnosti (srov. čl. 83 a čl. 90 Ústavy). V řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) proti rozhodnutí obecných soudů tedy není další přezkumnou instancí. 9. V právě posuzované věci jde o odstranění plotu částečně zasahujícího na pozemek vedlejší účastnice, která se domáhala jeho odstranění. Ústavní stížnost je přitom do značné míry pouze pokračováním polemiky se skutkovými a právními závěry, na kterou v napadeném rozhodnutí Nejvyšší soud poměrně podrobně reagoval. 10. Stěžovatelé považují rozhodnutí okresního soudu za nevykonatelné z důvodu nejednoznačnosti uložené povinnosti. Jejich námitky nesměřují k nedostatečné identifikaci plotu, jehož se uložená povinnost týká, ale k rozsahu, v jakém má být odstranění provedeno. Jde však o argumentaci nepřiléhavou. Z povahy věci povolená odchylka zaměření hranic pozemku koresponduje s odchylkou uložené povinnosti plot odstranit. Je přitom zcela zřejmé, že povinnost se týká jen odstranění takových částí, které se nacházejí na pozemku vedlejší účastnice. Námitku, že plot nelze fakticky odstranit pouze na pozemku vedlejší účastnice, stěžovatelé uplatnili až v ústavní stížnosti, resp. ji neuplatnili v odvolání ani dovolání. Za takové situace je nutné ji považovat za tzv. materiálně nepřípustnou a Ústavní soud k ní nepřihlédl, aniž by jakýmkoliv způsobem hodnotil její relevanci [srov. např. usnesení ze dne 25. 3. 2020 sp. zn. II. ÚS 316/20, bod 10 nebo usnesení ze dne 22. 6. 2021 sp. zn. IV. ÚS 1721/20, bod 37]. 11. Vytýkají-li stěžovatelé soudům, že se nezabývaly tvrzeným rozporem s dobrými mravy, neodpovídá jejich námitka odůvodnění rozhodnutí obecných soudů. Rozpor s dobrými mravy měl podle stěžovatelů spočívat v tom, že vedlejší účastnice byla přítomna výstavbě plotu a jeho odstranění se začala domáhat až po delším časovém úseku. Nejvyšší soud však na uvedené výslovně reagoval a uzavřel, že námitka nevychází ze zjištěného skutkového stavu (srov. bod 16 napadeného rozhodnutí). To odpovídá odůvodnění rozsudku okresního soudu. Stěžovatelům se nepodařilo prokázat, že by vedlejší účastnice "byla přítomna výstavbě plotu, že s jeho umístěním souhlasila atd." (srov. bod