III.ÚS 679/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 679/24 ze dne 1. 8. 2024 Pochybení soudů zabývat se z úřední povinnosti aplikací § 113 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatelky Jarmily Pachmanové, zastoupené JUDr. Šárkou Veskovou, advokátkou, se sídlem Brněnská 300/31, Hradec Králové, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. prosince 2023 č. j. 26 Cdo 533/2023-158, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. listopadu 2022 č. j. 11 Co 274/2022-140 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 6. června 2022 č. j. 33 C 10/2022-118, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 8, jako účastníků řízení, a Josefa Holomka, zastoupeného Mgr. Petrem Beránkem, advokátem, se sídlem Radošovická 1331/2, Praha 10 - Strašnice, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: I. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 13. prosince 2023 č. j. 26 Cdo 533/2023-158, rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 16. listopadu 2022 č. j. 11 Co 274/2022-140 a rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 6. června 2022 č. j. 33 C 10/2022-118 bylo porušeno právo stěžovatelky zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 11 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. II. Tato rozhodnutí se proto ruší. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena základní práva (svobody) zaručená čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), čl. 11 Listiny a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě. 2. Z ústavní stížnosti a vyžádaného spisu Obvodního soudu pro Prahu 8 (dále jen "obvodní soud") sp. zn. 33 C 10/2022 vyplývá, že obvodní soud ústavní stížností napadaným rozsudkem uložil stěžovatelce jako žalované povinnost vyklidit specifikovanou bytovou jednotku a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel přitom ze zjištění, že stěžovatelka byla členkou příslušného bytového družstva a byla též nájemkyní předmětného bytu. Společnost Gorstello, a. s. (dále jen "společnost Gorstello"), Martin Pachman jako syn stěžovatelky a stěžovatelka podepsali dne 9. 1. 2019 dohodu o narovnání (srov. č. l. 39), v níž syn stěžovatelky a stěžovatelka jako dlužníci uznali dluh syna stěžovatelky vůči společnosti Gorstello v částce 489 885 Kč vzniklý na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 24. 3. 2017 s tím, že stěžovatelka k dluhu přistupuje a stává se dlužníkem vedle svého syna. Dále se v dohodě stěžovatelka a její syn zavázali uvedený dluh splatit do jednoho roku. Za účelem zajištění splnění dluhu byl družstevní podíl stěžovatelky v bytovém družstvu převeden na společnost Gorstello a stěžovatelka v něm dále bydlela na základě podnájemní smlouvy. Bylo sjednáno, že nebude-li dluh do jednoho roku uhrazen, zůstane družstevní podíl ve vlastnictví společnosti Gorstello za cenu, která se rovná nesplacené výši dluhu. Podpis stěžovatelky na dohodě byl úředně ověřen. Uvedená společnost podle stěžovatelky na ni nevyvíjela žádný nátlak. Poté, co dluh nebyl uhrazen, společnost Gorstello převedla družstevní podíl na vedlejšího účastníka (žalobce v řízení o vyklizení bytu, z něhož vzešla ústavní stížností napadená rozhodnutí). Obvodní soud konstatoval, že podnájem bytu skončil stěžovatelce nejpozději ke dni 9. 1. 2022. 3. Na základě těchto zjištění obvodní soud mimo jiné konstatoval, že ujednání z dohod uzavřených mezi stěžovatelkou, jejím synem a společností Gorstello neobsahují hodnověrné ocenění převáděného družstevního podílu, jelikož cena za převod družstevního podílu spojeného s nájmem bytu zcela jistě podstatně převyšovala dlužnou částku půl milionu korun. Podle obvodního soudu zákonodárce nemínil automaticky prohlásit zajišťovací převod práva za neplatný, nastane-li uvedený nepoměr jako i v nyní posuzované věci. Ujednání o ceně za převod družstevního podílu pro případ neuhrazení dluhu nijak stěžovatelce nebránilo v uplatnění jejího práva podle § 2044 odst. 2 občanského zákoníku. Obvodní soud nepovažoval za přiléhavou obranu ve smyslu § 1810 a násl. občanského zákoníku, ani podle ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen "zákon o spotřebitelském úvěru"). Nepřípadný byl podle obvodního soudu rovněž odkaz stěžovatelky na eventuální rozpor dohody o narovnání s dobrými mravy. Obvodní soud také nezjistil, že by společnost Gorstello zneužívala tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti stěžovatelky. Obvodní soud zejména zdůraznil, že převod družstevního podílu měl charakter zajišťovací, stěžovatelka i její syn měli 1 rok na splacení dluhu, přičemž stěžovatelka situaci nijak neřešila. Stěžovatelce podnájemní právo k bytu skončilo a stěžovatelka nemá žádný právní důvod k užívání bytu. Vedlejšímu účastníkovi jako žalobci tedy svědčí ochrana spočívající v požadavku na vyklizení. 4. K odvolání stěžovatelky Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") ústavní stížností napadeným rozsudkem rozhodnutí obvodního soudu potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Zcela se přitom ztotožnil se skutkovými i právními závěry obvodního soudu. 5. Následné dovolání stěžovatelky bylo ústavní stížností napadeným usnesením Nejvyššího soudu odmítnuto a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů dovolacího řízení. Stěžovatelka podle Nejvyššího soudu ve svém dovolání neformulovala žádnou právní otázku hmotného nebo procesního práva, která by mohla založit jeho přípustnost. Takovou otázkou nemohlo být ani posouzení údajné významné nerovnováhy práv a povinností mezi podnikatelem a spotřebitelem při uzavírání smlouvy o zajišťovacím převodu práva, a to právě s přihlédnutím k § 2044 odst. 2 občanského zákoníku. Soudy uvedené zákonné ustanovení podle Nejvyššího soudu vyložily zcela správně, neboť toto ustanovení navíc (ani v případě stěžovatelky) přímo nesouvisí s právní úpravou spotřebitelských smluv ve smyslu občanského zákoníku. Přípustnost stěžovatelčina dovolání nemohla podle Nejvyššího soudu založit ani otázka, zda smlouva o převodu družstevního podílu ve stěžovatelčině věci byla lichevní. Pro posouzení, zda se v konkrétním případě jedná o smlouvu lichevní, totiž podle Nejvyššího soudu nepostačuje pouhé poměřování hodnot jednotlivých plnění. Je naopak zapotřebí přihlédnout k dalším okolnostem případu a dohoda o narovnání uzavřená mezi stěžovatelkou, jejím synem a společností Gorstello lichevní charakter nemá. K tomu Nejvyšší soud doplnil, že stěžovatelka opak dovozuje částečně z jiných skutkových okolností, než ze kterých vycházel sám městský soud. Skutková zjištění ovšem v rámci dovolání zpochybňovat nelze. Dovolání, pokud jde o výrok městského soudu o náhradě nákladů řízení, posoudil Nejvyšší soud jako ze zákona nepřípustné. II. Argumentace stěžovatelky 6. V ústavní stížnosti stěžovatelka nejprve poukazuje na to, že cena za převod družstevního podílu se podle článku IV dohody má rovnat nesplacené výši dluhu a bude započtena na jeho úhradu. Společnost Gorstello jí obývanou bytovou jednotku na vedlejšího účastníka převedla za cenu 690 000 Kč. Převod družstevního podílu na společnost Gorstello ve svém důsledku znamená porušení dobrých mravů a narušení veřejného pořádku, neboť cílem uvedené společnosti bylo získat do dispozice předmět zajištění o několikamilionové hodnotě za co nejnižší kupní cenu. Společnost Gorstello se dopustila lichvy, zneužila tísně (nezkušenosti) stěžovatelky a jejího syna. Nejvyšší soud pochybil, pokud se odmítl zabývat jí formulovanými otázkami. Pokud obecné soudy v dané souvislosti odkazují na ustanovení § 2044 odst. 2 občanského zákoníku, přehlížejí, že nerovnováhu vztahu mezi stěžovatelkou a společností Gorstello bylo nutno posuzovat již k okamžiku uzavření smlouvy. Stěžovatelka se nadto domnívá, že pokud bylo sjednáno, že cena za družstevní podíl se rovná nesplacené výši dluhu, došlo tím k faktické eliminaci mechanismu eventuálního dorovnání zakotveného právě v § 2044 odst. 2 občanského zákoníku. Toto ustanovení má sice dispozitivní povahu a smluvní strany se od něj mohou odchýlit, avšak odchylná úprava nemůže být v neprospěch spotřebitelů či jiné slabší strany. Dále stěžovatelka poukazuje na nespravedlnost spočívající v tom, že podíl v bytovém družstvu by uvedené společnosti zůstal i tehdy, pokud by dluh ze strany stěžovatelky nebo jejího syna nebyl splacen byť jen o