III.ÚS 7/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 7/21 ze dne 13. 4. 2021   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a soudců Vojtěcha Šimíčka a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Blahoslava Ciniburka, zastoupeného advokátem Mgr. Ondřejem Lakomým, sídlem Lidická 26, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. října 2020 č. j. 30 Cdo 2506/2020-280, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. března 2020 č. j. 17 Co 155/2019-262 a rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 15. února 2019 č. j. 6 C 48/2018-137, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně a Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou jako účastníků řízení, a České republiky - Českého úřadu zeměměřického a katastrálního jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedených soudních rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno zejména jeho právo na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na náhradu škody způsobenou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem dle čl. 36 odst. 3 Listiny. 2. Z ústavní stížnosti a obsahu napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil následující skutečnosti. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou (dále jen "okresní soud") domáhal po vedlejší účastnici zaplacení částky 2 112 000 Kč s příslušenstvím, a to z titulu náhrady škody vzniklé v důsledku nesprávného úředního postupu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem"). Škoda měla stěžovateli vzniknout tím, že v katastru nemovitostí nebylo vyznačeno zástavní právo k zajištění pohledávek obchodní společnosti Komerční banka, a. s. ve výši 5 600 000 Kč vůči obchodní společnosti Kadlec, s. r. o. k nově vzniklým pozemkům parc. č. X1, X2 a X3 v katastrálním území Nové město na Moravě, ačkoliv v něm vyznačeno být mělo, což zapříčinilo, že nabyvatel nemovitostí, obchodní společnost WAPA, spol. s r. o. o jeho existenci nevěděla a v důsledku toho vůči ní zástavní právo nepůsobí. Právě tato pohledávka Komerční banky, a. s. zajištěná předmětným zástavním právem přitom byla úplatně postoupena stěžovateli, který se tak stal zástavním věřitelem. Okresní soud napadeným rozhodnutím žalobu zamítl. V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že se vedlejší účastnice sice dopustila nesprávného úředního postupu, nicméně že mezi tímto nesprávným úředním postupem a tvrzenou škodou není příčinná souvislost. Podle okresního soudu nebyl nesprávný úřední postup jedinou příčinou vzniku škody. K té by totiž nedošlo, "pokud by nabyvatel předmětných pozemků nebyl prohlášením prodávajících v kupní smlouvě ujištěn, že na převáděných nemovitostech neváznou žádné dluhy, zástavní práva ani věcná břemena" (bod 23 in fine odůvodnění rozsudku). 3. Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") v odvolacím řízení potvrdil rozhodnutí okresního soudu. Ten podle krajského soudu nepochybil, dovodil-li, že postup vedlejší účastnice, resp. Katastrálního úřadu pro Vysočinu představuje nesprávný úřední postup podle § 13 zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Zdůraznil přitom, že k tomu, "aby bylo možno shledat vznik odpovědnosti státu za škodu, je ovšem nutné přistoupení dalších nezbytných předpokladů, včetně samotného vzniku škody", jejíž existenci krajský soud neshledal, s výjimkou částky 180 000 Kč, kterou stěžovatel zaplatil společnosti Komerční banka, a. s. za postoupení pohledávky. Zbývající částka, která měla představovat ušlý zisk stěžovatele spočívající v obvyklé ceně předmětných pozemků, zůstala podle krajského soudu "pouze v rovině ničím nepodložených tvrzení". 4. Dále krajský soud upozornil na to, že stěžovatel nabyl předmětnou pohledávku za obchodní společností Kadlec, s. r. o. až poté, co byl konkurz prohlášený na tuto obchodní společnost zrušen pro nedostatek majetku. Ve smlouvě o postoupení pohledávky, kterou stěžovatel uzavřel v roce 2001 s Komerční bankou, a. s., bylo uvedeno, že pohledávka je zajištěna zástavním právem, šlo však o "zástavní právo druhého pořadí, jemuž předcházelo zástavní právo Komerční banky, a. s. zajišťující pohledávku ve výši 96.422.400 Kč", pročež mohl stěžovatel v době odkoupení pohledávky "jen stěží očekávat, že bude uspokojen i z toho důvodu, že konkurz prohlášený na společnost Kadlec, s. r. o. byl již v srpnu 1999 zrušen pro nedostatek majetku. Koupě pohledávky ve výši 5.165.310 Kč za částku 180.000 Kč žalobcem tak mohla mít i spekulativní charakter. Nelze též přehlédnout skutečnost, že žalobce podal žádost o opravu chyby v katastru nemovitostí až dne 5. 11. 2004, tedy s odstupem více jak tří let od postoupení pohledávky". Krajský soud rovněž uvedl, že výkon zástavního práva mohl být stěžovateli "znemožněn také jednáním MUDr. Zdeňka Kadlece (popř. dalších spoluvlastníků zastavených nemovitostí), který se jako zástavce podle zástavní smlouvy... zavázal k tomu, že se zdrží jakékoli dispozice s předmětem zástavy. Přesto byl ... na straně prodávající účasten převodu nově oddělených pozemků (parc. č. X1, X2 a X3) na obchodní společnost WAPA, spol. s.r.o.". Stěžovatel se navíc později stal jednatelem, společníkem i likvidátorem dlužníka, obchodní společnosti Kadlec, s. r. o. Nedomohl-li se ani přesto po něm stěžovatel úhrady své pohledávky, nelze to dávat s ohledem na výše uvedené do příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem. 5. Proti rozhodnutí krajského soudu podal stěžovatel dovolání, které Nejvyšší soud odmítl. Konstatoval, že stěžovatel byl již při uzavření smlouvy o postoupení pohledávky obeznámen s tím, že na předmětných pozemcích vázne "zástavní právo ve prospěch třetí osoby zajišťující pohledávku ve výši 96 422 400 Kč s příslušenstvím, tedy pohledávku, co do možnosti jejího uspokojení, zajištěnou zástavním právem s lepším pořadím", pročež se "nemohl, bez ohledu na to, zda zástavní právo jiného věřitele k předmětným nemovitostem bylo v katastru nemovitostí vyznačeno či nikoli, při obvyklém sledu událostí, objektivně domoci uspokojení své pohledávky, neboť na předmětných pozemcích vázlo dřívější zástavní právo s lepším pořadím, a to k pohledávce, jež svou výší značně přesahovala hodnotu předmětu zástavy. Vztah příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem a tvrzenou škodou proto není na základě zjištěného skutkového stavu dán". Tento závěr, který stěžovatel v dovolání kvalifikovaně nezpochybnil, pak byl sám o sobě důvodem pro zamítnutí žaloby. Na dalších stěžovatelem vymezených otázkách pak rozhodnutí krajského soudu výlučně nezáviselo. Jestliže obstál prvý důvod, pro nějž krajský soud nevyhověl nároku stěžovatele, nemůže žádný další dovolací důvod naplnit podmínky přípustnosti dovolání, neboť "ani odlišné vyřešení takto vymezeného předmětu dovolacího řízení by se nemohlo v poměrech žalobce nijak projevit, což činí jeho dovolání i ve zbylém rozsahu nepřípustným". II. Argumentace stěžovatele 6. Stěžovatel rekapituluje průběh řízení před soudy a uvádí, že ty svým postupem porušily čl. 1 odst. 1, čl. 4 a čl. 90 Ústavy, jakož i jeho právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny a právo na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a dále právo na náhradu škody způsobenou nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem podle čl. 36 odst. 3 Listiny. 7. Stěžovatel poukazuje na to, že v minulosti Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 23. 4. 2010 č. j. 30 C 146/2006-326 ve shodě s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2011 č. j. 13 Co 438/2010-386 "v zásadě nárok... na náhradu škody uznaly jako důvodný, nicméně jeho tehdejší žalobu zamítly s tím, nechť se nejdříve pokusí vymoci pohledávku prostřednictvím zpeněžení zástavy vůči obchodní společnosti WAPA, spol. s. r. o., a teprve poté případně nastoupí odpovědnost státu. Poté, co stěžovatel tento postup realizoval a žaloba proti obchodní společnosti WAPA, spol. s r. o. byla pravomocně zamítnuta... soudy v nově zahájeném řízení dospějí ke zcela odlišným závěrům". Pokud jde o zástavní právo společnosti Komerční banka, a. s. jako "první v pořadí", to bylo zřízeno podle zákona č. 109/1964 Sb., hospodářský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, nemělo věcněprávní účinky a nemohlo mít jakýkoliv vliv na možnost stěžovatele domoci se uspokojení pohledávky. K této námitce se však soudy vůbec nevyjádřily. Soudní ro