III.ÚS 782/06 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 782/06 ze dne 8. 1. 2009 N 5/52 SbNU 49 K výkladu globálního zajištění celního dluhu (globální celní záruky)   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) - ze dne 8. ledna 2009 sp. zn. III. ÚS 782/06 ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Komerční banky, a. s., se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 33/969, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2006 č. j. 6 Ca 122/2006-82, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2006 č. j. 5 Ca 202/2006-100 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 10. 2006 č. j. 10 Ca 201/2006-102, jimiž byly zamítnuty stěžovatelčiny žaloby proti rozhodnutím Celního ředitelství Praha ze dne 25. 2. 2005 zn. 13480/04-21-54, ze dne 25. 2. 2005 zn. 13480/04-21-16 a ze dne 25. 2. 2005 zn. 13480/04-21-22, kterými Celní ředitelství Praha nevyhovělo stěžovatelčiným odvoláním proti rozhodnutím Celního úřadu Beroun, kterými byla stěžovatelce stanovena povinnost zaplatit celní dluh z titulu globální celní záruky, spojené s návrhem na přiznání náhrady nákladů řízení před Ústavním soudem, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení a Celního ředitelství Praha jako vedlejšího účastníka řízení. Výrok I. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2006 č. j. 6 Ca 122/2006-82, rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2006 č. j. 5 Ca 202/2006-100 a rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 26. 10. 2006 č. j. 10 Ca 201/2006-102 bylo porušeno základní právo stěžovatelky vlastnit majetek, garantované článkem 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Proto se tato rozhodnutí ruší. III. V ostatním se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění I. Včas a řádně podanými ústavními stížnostmi se stěžovatelka domáhala zrušení tří v záhlaví uvedených rozsudků Městského soudu v Praze. Ústavní stížnosti byly zapsány pod sp. zn. III. ÚS 782/06, III. ÚS 923/06 a III. ÚS 108/07. Vzhledem k tomu, že se týkají týchž účastníků a jde o věcně obdobná rozhodnutí, jakož i o totožnou ústavněprávní argumentaci stěžovatelky, rozhodl Ústavní soud usnesením ze dne 14. 8. 2008 sp. zn. III. ÚS 782/06 (III. ÚS 923/06, III. ÚS 108/07) tak, že tyto tři ústavní stížnosti spojil ke společnému projednání; nadále je věc vedena pod sp. zn. III. ÚS 782/06. Stěžovatelka má za to, že rozhodnutími Městského soudu v Praze došlo k porušení jejího ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces a soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"); zejména zdůrazňuje skutečnost, že jí bylo znemožněno vyjádřit se k novému stavu věcí při ústních jednáních před Městským soudem v Praze poté, co jeho původní rozsudky zrušil Nejvyšší správní soud. Dále měla být stěžovatelka zkrácena v právu vlastnit majetek chráněném čl. 11 odst. 1 Listiny, neboť jí měl být bez zákonného podkladu vyměřen celní dluh, čili daň a poplatek ve smyslu čl. 11 odst. 5 Listiny. Tím došlo i k zásahu do práv garantovaných čl. 2 odst. 2 a čl. 4 odst. 1 Listiny a čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky. Zároveň byl narušen princip právní jistoty podle čl. 1 Ústavy. Stěžovatelka také poukázala na judikaturu Ústavního soudu týkající se povinnosti orgánů veřejné moci šetřit podstatu a smysl základních práv a svobod ve smyslu čl. 4 odst. 4 Listiny a v případě pochybností postupovat mírněji (in dubio mitius). Skutkový základ je takový, že stěžovatelka vystavila dne 29. 3. 1996 záruční listinu ve prospěch celních úřadů v obvodu Celního úřadu Beroun. Zavázala se jí za celního deklaranta - obchodní společnost TOLL, spol. s r. o., zaplatit řádně nesplněný celní dluh, a to až do částky uvedené v záruční listině. Záruka byla poskytnuta do výše částky 300 000 Kč. Dne 2. 6. 1997 vyzval Celní úřad Beroun (rozhodnutí č. j. PR-1090/97) stěžovatelku k plnění dle uvedené záruční listiny. Stěžovatelka na základě této výzvy řádně plnila 300 000 Kč. Ačkoliv byla stěžovatelka přesvědčena, že zaplacením částky 300 000 Kč veškeré její povinnosti z vystavené záruční listiny zanikly, vydal následně Celní úřad Beroun sérii rozhodnutí, jimiž vyzýval s odvoláním na uvedenou záruční listinu stěžovatelku k zaplacení dalších částek. Závazek ze záruční listiny si totiž vyložil tak, že jde o zajištění každého jednotlivého dluhu celního deklaranta, kdy částka 300 000 Kč se týká právě každého jednotlivého dluhu, nikoliv jejich souhrnu. Ve věci nyní posuzované je navrhováno zrušení rozsudků Městského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2006 č. j. 6 Ca 122/2006-82, ze dne 27. 9. 2006 č. j. 5 Ca 202/2006-100 a ze dne 26. 10. 2006 č. j. 10 Ca 201/2006-102, jimiž byly zamítnuty žaloby stěžovatelky proti rozhodnutím Celního ředitelství Praha ze dne 25. 2. 2005 zn. 13480/04-21-54, ze dne 25. 2. 2005 zn. 13480/04-21-16 a ze dne 25. 2. 2005 zn. 13480/04-21-22. Celní ředitelství Praha těmito rozhodnutími nevyhovělo odvoláním stěžovatelky proti rozhodnutím celního úřadu výše uvedeného charakteru. Zbývá doplnit, že Městský soud v Praze rozhodoval podruhé; nejprve správním žalobám stěžovatelky vyhověl, avšak jeho tři rozsudky zrušil k podaným kasačním stížnostem Celního ředitelství Praha Nejvyšší správní soud. V následném řízení pak Městský soud v Praze, vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným ve zrušovacích rozhodnutích, všechny tři žaloby zamítl. V ústavní stížnosti stěžovatelka obsáhle popsala, v čem spatřuje pochybení orgánů veřejné moci. Namítla extenzivní výklad ustanovení § 256 zákona č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění pozdějších předpisů, jakož i souvisejících ustanovení a prováděcího předpisu, který ve svých důsledcích znamená zásah do jejích základních práv. Správními soudy podaný výklad považuje stěžovatelka za extenzivní a účelový, opírající se pouze o fiskálně politický smysl zákonné úpravy. Přitom byly zanedbány tradiční výkladové metody práva, princip právní jistoty a maxima nikdo nesmí být nucen k něčemu nemožnému. Městský soud v Praze ve svých vyjádřeních uvedl, že rozhodoval v souladu se závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu; trvá však na závěrech, které přijal ve svých původních rozhodnutích před jejich zrušením Nejvyšším správním soudem. Celní ředitelství Praha jako vedlejší účastník řízení ve vyjádření uvedlo právní výklad institutu globální záruky za celní dluh. Zopakovalo závěry Ústavního soudu vyslovené v usnesení sp. zn. Pl. ÚS 54/2000 ze dne 23. 1. 2001 (U 2/21 SbNU 463) a argumentovalo vnitřními předpisy (služebními předpisy). Zmínilo se o rozhodnutích Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku č. 55631/00 a 55728/00. Současně vyjádřilo svůj nesouhlas s nálezem Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2007 sp. zn. I. ÚS 643/06 (N 142/46 SbNU 373), vydaným ve skutkově i právně obdobné věci, a připojilo argumentaci proti jeho odůvodnění (v odstavci 31, 55, 62 a 65). Ústavní stížnost navrhlo zamítnout. Od ústního jednání Ústavní soud podle § 44 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, upustil, neboť od něho nebylo možné očekávat další objasnění věci a všichni účastníci řízení vyslovili s takovým postupem souhlas. II. Ústavní soud předesílá, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Není součástí soustavy obecných soudů, není jim soudem nadřízeným a nepřísluší mu do jejich pravomoci zasahovat, pokud postupují v souladu s principy hlavy páté Listiny. Úkolem Ústavního soudu není zabývat se porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob, chráněných "běžnými" zákony, pokud takové porušení neznamená zároveň porušení ústavně zaručeného práva nebo svobody. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad jiných než ústavních předpisů a jejich aplikace při řešení konkrétních předpisů jsou záležitostí obecných soudů (srov. usnesení sp. zn. II. ÚS 81/95 ze dne 10. 9. 1996 (U 22/6 SbNU 575). Ústavní soud neposuzuje zákonnost vydaných rozhodnutí (pokud jimi není porušeno ústavně zaručené právo), neboť taková činnost přísluší právě obecným soudům, pod jejichž ochranou jsou podle čl. 4 Ústavy rovněž základní práva a svobody. Z ustálené a obecně dostupné judikatury Ústavního soudu je patrné, za jakých podmínek a okolností je Ústavní soud oprávněn zasáhnout do jurisdikční činnosti obecných soudů, případně jak se jeho pravomoc projevuje ve vztahu k důkaznímu řízení, které proběhlo před těmito soudy. V dané věci však Ústavní soud shledal důvodnost ústavní stížnosti, neboť došlo k porušení stěžovatelčiných ústavně zaručených práv. Nejprve je nutno konstatovat, že stěžovatelka se obrátila na Ústavní soud i v dalších shodných případech týkajících se postupu Nejvyššího správního soudu, Městského soudu v Praze, Celního ředitelství Praha a Celního úřadu Beroun ve věci plnění ze záruční listiny vystavené stěžovatelkou dne 29. 3. 1996. Jako první, následován dalšími, byl v této sérii řízení probíhajících s týmiž účastníky vyhlášen nález ze dne 13. 9. 2007 sp