III.ÚS 917/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 917/21 ze dne 31. 8. 2021 N 155/107 SbNU 296 Náhrada škody způsobené státem v souvislosti s nezákonně vedeným přestupkovým řízením   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Radovana Suchánka a soudců Jiřího Zemánka (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatele M. M., zastoupeného Mgr. Jaroslavem Homolkou, advokátem, se sídlem Palackého 5001/1, Jihlava, proti rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 4. 11. 2019 č. j. 11 C 175/2019-86 a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. 2. 2021 č. j. 17 Co 26/2020-108, za účasti Okresního soudu v Jihlavě a Krajského soudu v Brně jako účastníků řízení a České republiky - Ministerstva vnitra, sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7 - Holešovice, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: I. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 9. 2. 2021 č. j. 17 Co 26/2020-108 a rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 4. 11. 2019 č. j. 11 C 175/2019-86 bylo porušeno právo stěžovatele na soudní ochranu zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo na náhradu škody způsobené při výkonu veřejné moci zaručené v čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. II. Tato rozhodnutí se ruší. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v Listině základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Jak vyplývá z ústavní stížnosti a přiložených dokumentů, stěžovatel byl příkazem Magistrátu města Jihlavy (dále též jen "magistrát") č. j. MMJ/SPO/4056/2018 ze dne 10. 1. 2018 uznán vinným ze spáchání přestupku proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. c) bodu 4 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, kterého se měl dopustit tím, že dne 30. 8. 2017 okolo 9:00 hod. na nádvoří Základní umělecké školy X měl obtěžovat pana F. R. (dále jen "poškozený"), během čehož ho měl otevřenou dlaní uhodit do tváře a plivnout na něj, tedy úmyslně narušit občanské soužití tím, že se měl vůči jinému dopustit hrubého jednání. Magistrát vycházel ze spisového materiálu Policie České republiky, Krajského ředitelství Kraje Vysočina, Obvodního oddělení Jihlava (dále jen "policejní orgán"). Proti uvedenému příkazu podal stěžovatel odpor a vykázal zastoupení advokátem. 3. Následným rozhodnutím magistrátu ze dne 18. 4. 2018 č. j. MMJ/SPO/48524/2018 byl stěžovatel opět uznán vinným ze spáchání přestupku, přičemž magistrát vycházel z úředních záznamů, úředních záznamů o podání vysvětlení, kamerových záznamů a jejich vyhodnocení a vyrozumění oznamovatele. Proti druhému příkazu podal stěžovatel odvolání, o kterém rozhodoval Krajský úřad Kraje Vysočina (dále jen "krajský úřad"). Krajský úřad rozhodnutím z 5. 6. 2018 č. j. KUJI 42834/2018 rozhodnutí magistrátu zrušil a věc mu vrátil k novému projednání s tím, že dle jeho zjištění je rozhodnutí zkratkovité a chybí mu opora v provedeném dokazování. Krajský úřad v rozhodnutí dále uvedl, že po zhlédnutí videozáznamu ze dvora základní umělecké školy konstatuje, že skutečnosti kladené stěžovateli za vinu z něj nejsou seznatelné, a dodal, že při porovnání jednotlivých záznamů se jednání stěžovatele jeví jako obrana proti útoku poškozeného. 4. Magistrát následně rozhodnutím č. j. MMJ/SPO/93508/2018 ze dne 24. 7. 2018 opět uznal stěžovatele vinným ze spáchání přestupku proti občanskému soužití. V rozhodnutí trval na tom, že na záznamech je zachycen jak úder levé ruky stěžovatele do tváře poškozeného, tak i viditelná trajektorie letu slin, které letí směrem k poškozenému a následně ulpí na jeho oblečení. Správní orgán dodal, že se neztotožňuje se skutkovým názorem odvolacího orgánu (krajského úřadu), který stojí na nepřesném skutkovém posouzení. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel dne 1. 8. 2018 odvolání. 5. Krajský úřad rozhodnutím ze dne 12. 9. 2018 č. j. KUJI 67869/2018 rozhodnutí magistrátu ze dne 24. 7. 2018 zrušil s tím, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů skutkových, o které správní orgán toto rozhodnutí opírá, a řízení s ohledem na "absenci dalšího možného důkazního materiálu" a princip in dubio pro reo zastavil. 6. Stěžovatel se u Ministerstva vnitra domáhal žádostí zaplacení částky 23 958 Kč jako náhrady škody, která mu měla vzniknout v souvislosti s nezákonným zahájením a vedením řízení o přestupku. Ministerstvo vnitra (dále jen "vedlejší účastník") ve stanovisku k žádosti stěžovatele o náhradu škody ze dne 13. 5. 2019 uvedlo, že dle jeho názoru není možno učinit závěr, že v předmětném řízení došlo v činnosti správních orgánů k nesprávnému úřednímu postupu či vydání nezákonného rozhodnutí, a tudíž dle jeho názoru není naplněna první z nutných podmínek pro vznik nároku na náhradu škody dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, (dále též jen "zákon o odpovědnosti státu za škodu"). Proti vedlejšímu účastníkovi podal stěžovatel následně žalobu, kterou se domáhal zaplacení částky 23 958 Kč jako náhrady škody, která mu měla vzniknout v souvislosti se zastoupením v přestupkovém řízení, které proti němu bylo vedeno a které bylo zastaveno, neboť se neprokázalo, že by se skutek (přestupek) stal. 7. Okresní soud v Jihlavě (dále jen "okresní soud") napadeným rozsudkem stěžovatelovu žalobu zamítl. Uvedl, že ve správním řízení, které bylo vedeno se stěžovatelem, nedošlo ke zrušení pravomocného rozhodnutí ani nebylo v jeho věci vydáno rozhodnutí vykonatelné bez ohledu na právní moc, z čehož okresní soud dovozuje, že nelze aplikovat pravidla, za kterých odpovídá stát za nezákonné rozhodnutí podle § 8 zákona o odpovědnosti státu za škodu. Okresní soud uvedl, že samotná okolnost, že stěžovatel v řízení o přestupku nebyl shledán vinným, není důvodem k náhradě škody. V řízení o přestupku nelze dle okresního soudu spatřovat nesprávný úřední postup - hodnocení důkazů magistrátem představuje dle jeho názoru projev zásady volného hodnocení důkazů, které bude vždy dotčeno subjektivní úvahou. V této souvislosti odkázal na usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1845/08 ze dne 7. 10. 2010 (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz), ve kterém Ústavní soud obdobnou ústavní stížnost odmítl. Okresní soud uvádí, že na projednávanou věc lze analogicky vztáhnout i závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 13. 6. 2012 sp. zn. 31 Cdo 2805/2011, ve kterém Nejvyšší soud dovodil, že stát neodpovídá za škodu obviněného, jestliže jsou dány důvody hodné zvláštního zřetele, a dovozuje, že obdobná výjimka by měla tím spíše platit v poměrech řízení o přestupku, neboť právo na náhradu škody je zde slabší. Důvodem zvláštního zřetele by zde mělo být jednání stěžovatele, který před předáním věci Magistrátu města Jihlavy nepodal policejnímu orgánu vysvětlení a ani v řízení před magistrátem neprojevil snahu o nejrychlejší objasnění případu (neumožnil konání prvního jednání, neodůvodnil odpor). Okresní soud z uvedených důvodů žalobu v celém rozsahu zamítl. 8. Krajský soud rozsudek okresního soudu potvrdil napadeným rozsudkem ze dne 9. 2. 2021 s tím, že uvedl, že se s výkladem okresního soudu ztotožnil. Uvedl, že je zřejmé, že okresní soud v této věci správně a dostatečně zjistil skutkový stav, který rovněž správně právně posoudil. Přisvědčil také závěru, že v předmětném přestupkovém řízení nebyl shledán žádný nesprávný úřední postup, neboť řízení proběhlo v přiměřeně dlouhé době, bez excesů a podle zákonných pravidel. V okolnosti, že odvolací správní orgán dvakrát v odvolacím řízení zrušil rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, nelze dle krajského soudu spatřovat nesprávný úřední postup, neboť ke zrušení těchto nepravomocných rozhodnutí došlo v rámci řádného odvolacího řízení; jde tedy o řádný zákonný procesní postup a rozdílnost právních názorů orgánů rozhodujících v různých stupních správního řízení nemůže dle jeho názoru založit závěr o nesprávném úředním postupu. Dále uvádí, že správní řízení nebylo zastaveno proto, že by bylo nade vši pochybnost zjištěno, že se žalobce přestupku nedopustil, nýbrž proto, že důkazní situaci nebylo možné postavit najisto. Dle krajského soudu nebylo možné dovodit, že tvrzený nárok na náhradu škody vznikl, neboť nejsou splněny zákonné podmínky pro odpovědnost vedlejšího účastníka, jehož odpovědnost nelze vyvodit. Krajský soud měl pouze výhrady k tomu, že okresní soud nespecifikoval řádně příslušenství, o němž současně rozhodl, a které s požadovanou jistinou z