IV.ÚS 1104/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1104/25 ze dne 30. 7. 2025 Rozhodování o nároku na bezplatnou obhajobu   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy, soudce zpravodaje Josefa Baxy a soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové o ústavní stížnosti stěžovatele I. B., t. č. Vazební věznice Ostrava, zastoupeného Mgr. Martinem Bugajem, advokátem, sídlem Komenského 12/1, Bruntál, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. ledna 2025 č. j. 47 To 501/2024-26 a usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 1. listopadu. 2024 č. j. 0 Nt 21430/2024-9, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, takto: I. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 1. 2025 č. j. 47 To 501/2024-26 a usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 1. 11. 2024 č. j. 0 Nt 21430/2024-9 bylo porušeno základní právo stěžovatele na bezplatnou pomoc obhájce podle čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 1. 2025 č. j. 47 To 501/2024-26 a usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 1. 11. 2024 č. j. 0 Nt 21430/2024-9 se ruší. Odůvodnění: I. Podstata věci 1. Ústavní soud v tomto nálezu navazuje na svou předchozí judikaturu k ústavnímu právu na bezplatnou pomoc obhájce podle čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Znovu se zabývá tím, zda obecné soudy mohou nepřiznat obviněnému nárok na bezplatnou obhajobu proto, že si zvolil obhájce na plnou moc a že sám podle jejich názoru zavinil stav, v němž není schopen hradit náklady obhajoby. II. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 2. Z ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí a spisu, který si vyžádal, zjistil Ústavní soud následující skutečnosti. 3. Stěžovatel byl obviněn ze zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními lákami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. b) trestního zákoníku. Během domovní prohlídky stěžovatel požádal o přiznání bezplatné obhajoby, později na základě výzvy státního zástupce svou žádost doplnil. Poukazoval na to, že je invalidní, pobírá nízký důchod, jehož podstatnou část vynaloží na platbu za léky, a nedisponuje žádným majetkem. 4. Okresní soud v Ostravě (dále jen "okresní soud") usnesením označeným v záhlaví jeho žádost zamítl. Stěžovatel i přes výzvu státního zástupce nedoložil všechny potřebné doklady, konkrétně výpis z živnostenského rejstříku ani potvrzení živnostenského úřadu, že nepůsobil v žádné obchodní společnosti. Navíc udělil plnou moc dvěma obhájcům. Nechal-li se stěžovatel zastupovat dvěma advokáty, měl si být vědom své z toho plynoucí majetkové odpovědnosti. Pokud stěžovatel nepracuje a jsou proti němu vedeny exekuce, je na něm, aby zvážil další zastupování dvěma advokáty. 5. První z obhájců, jemuž stěžovatel udělil plnou moc, byl s účinností od 1. 11. 2024 (tedy od téhož dne, kdy okresní soud rozhodl), vyškrtnut ze seznamu advokátů. Jeho určený nástupce informoval dne 22. 11. 2024 soud, že stěžovatele již neobhajuje. V mezidobí stěžovatel prostřednictvím druhého z obhájců podal proti usnesení okresního soudu stížnost. 6. Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") na jejím základě usnesením označeným v záhlaví zrušil rozhodnutí okresního soudu. Nově rozhodl tak, že se obviněnému přiznává nárok na obhajobu za odměnu sníženou o 50 %. 7. Podle krajského soudu by stěžovatelova majetková situace mohla svědčit pro přiznání nároku na bezplatnou obhajobu. Krajský soud vzal za prokázané, že stěžovatel je invalidní ve třetím stupni, jeho pracovní schopnost poklesla o 85 % a pobírá nevelký důchod 5 600 Kč měsíčně. Nebylo ani zjištěno, že by stěžovatel měl majetek, díky kterému by mohl hradit náklady obhajoby. Na druhou stranu nebyly jeho ekonomické poměry až tak tristní, neboť společně se svou přítelkyní na základě smlouvy o podnájmu obýval byt o dispozici 2+1 v Ostravě, jak bylo zjištěno při domovní prohlídce. Podle krajského soudu tedy stěžovatel se svou přítelkyní "byli schopni hradit náklady nájemného a služby s tím spojené, jakož i běžné životní potřeby". 8. Krajský soud dále uvedl, že stěžovatel se "dlouhodobě oddává zneužívání pervitinu, což rozhodně k jeho zdravotní kondici a možnosti byť omezeně pracovat nepřispívá a současně svou drogovou závislost (a je nepodstatné, jak ji obviněný subjektivně vnímá) neřeší, ani se nepokusil se s ní rozumným způsobem vypořádat." Krajský soud poukázal na to, že i přes svůj nevysoký věk byl stěžovatel opakovaně odsouzen za úmyslnou trestnou činnost a vykonával trest odnětí svobody, což mu nelze "přičítat k dobru, právě naopak. Svůj život si v tomto ohledu řídí naprosto sám". Podle krajského soudu konečně ani skutečnost, že si stěžovatel zvolil obhájce na plnou moc, nesvědčí pro přiznání nároku na bezplatnou obhajobu. Z těchto důvodu mu přiznal pouze nárok na obhajobu za odměnu sníženou o 50 %. 9. Stěžovatel napadl usnesení krajského soudu a okresního soudu ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). III. Argumentace stěžovatele 10. Podle stěžovatele bylo napadenými rozhodnutími porušeno jeho základní právo na soudní ochranu a na bezplatnou pomoc obhájce podle čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 3 Listiny. 11. Namítá, že napadená rozhodnutí jsou odůvodněna formalisticky a v rozporu s judikaturou Ústavního soudu. Opakuje, že je v tíživé majetkové situaci a vzhledem ke svému zdravotnímu stavu a uznané invaliditě třetího stupně nelze očekávat, že bude schopen náklady své obhajoby byť jen částečně hradit. Obecné soudy mu nesprávně kladly k tíži, že si zvolil obhájce. V rozporu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu mu pak k tíži kladly i to, že si podle jejich názoru svou nepříznivou finanční situaci přivodil vlastním jednáním. 12. Připouští, že se svou přítelkyní obýval byt 2+1, kde proběhla domovní prohlídka. Společně s přítelkyní byli schopni hradit nájemné a běžné životní potřeby. V tuto chvíli mu však již žádné právo k užívání bytu nesvědčí, a skutečně se tedy ocitl bez domova. Navíc užívání daného bytu nijak nevypovídá o aktuální situaci stěžovatele a o tom, že je schopen aktuálně hradit náklady své obhajoby. IV. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 13. Ústavní soud nejprve posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas a oprávněným stěžovatelem, který je zastoupen advokátem v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel nemá k dispozici jiný zákonný procesní prostředek k ochraně svého práva kromě ústavní stížnosti (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario). V. Vyjádření účastníků 14. Ústavní soud následně vyzval krajský soud a okresní soud, aby se k ústavní stížnosti vyjádřily. 15. Krajský soud navrhl, aby ústavní stížnost byla odmítnuta jako zjevně neopodstatněná. Již v odůvodnění napadeného rozhodnutí připustil, že majetkové situace stěžovatele není příznivá. Na druhou stranu se stěžovatel neoctl bez domova, se svou přítelkyní obýval byt 2+1, musel hradit nájemné i náklady na základní životní potřeby. Dle krajského soudu dlouhodobě užívá pervitin, jehož opatřování musí znamenat nemalé finanční výlohy. Stěžovatel tedy neprokázal svou nemajetnost. Navíc nebylo doloženo, že si peníze na svou obhajobu nemůže opatřit od své přítelkyně, jak to některá rozhodnutí Ústavního soudu připouštějí. 16. Dále krajský soud uvádí, že vzhledem k nepříznivému zdravotnímu stavu stěžovatele skutečně nelze očekávat, že se zlepší jeho výdělkové možnosti a bude schopen si obstarat prostředky k zajištění obhajoby. Podle krajského soudu ale bylo zapotřebí v souladu s nálezem sp. zn. II. ÚS 1411/20 ze dne 1. 9. 2020 (N 174/102 SbNU 30), přihlédnout i k životnímu příběhu stěžovatele. Negativní momenty jeho životní dráhy byly důsledkem jeho rozhodnutí. Stěžovatel byl opakovaně trestně stíhán a více trestních řízení je proti němu vedeno i nyní, navíc své možnosti stěžovatel omezuje i užíváním drog. 17. I když krajský soud připouští, že v odůvodnění jeho rozhodnutí je "poněkud nepřiléhavě primárně argumentováno" tím, že si stěžovatel zvolil obhájce, ve světle výše uvedených argumentů má krajský soud za to, že rozhodnutí o přiznání obhajoby za odměnu sníženou o 50 % je ústavně souladné rozhodnutí. 18. Okresní soud toliko odkázal na odůvodnění napadeného usnesení. VI. Věcné posouzení ústavní stížnosti 19. Ústavní soud přezkoumal, zda napadenými rozhodnutími nebylo porušeno právo stěžovatele na bezplatnou obhajobu. VI.a) Obecné principy 20. Ústavně zaručené právo na obhajobu [čl. 40 odst. 3 Listiny; čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod] je jednou ze základních podmínek spravedlivého trestního proc