IV.ÚS 1685/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1685/25 ze dne 11. 2. 2026 Neústavnost rozlišování mezi odměnou advokáta a advokáta - opatrovníka   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové (soudkyně zpravodajky) a soudců Michala Bartoně a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Martina Slivoně, advokáta, sídlem Veleslavínova 56/10, Plzeň, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 13. května 2025 č. j. 11 Co 82/2025-28 a usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 6. března 2025 č. j. 16 L 39/2025-16, a s ní spojeným návrhem na zrušení § 9 odst. 7 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, za účasti Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu Plzeň-město, jako účastníků řízení, takto: I. V řízení o ústavní stížnosti stěžovatele vedené pod sp. zn. IV. ÚS 1685/25 se pokračuje. II. Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 13. května 2025 č. j. 11 Co 82/2025-28 a usnesením Okresního soudu Plzeň-město ze dne 6. března 2025 č. j. 16 L 39/2025-16 bylo porušeno právo podle čl. 1, právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost podle čl. 26 odst. 1 a právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. III. Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 13. května 2025 č. j. 11 Co 82/2025-28 a usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 6. března 2025 č. j. 16 L 39/2025-16 se ruší. IV. Řízení o návrhu stěžovatele na zrušení § 9 odst. 7 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, ve slovech "podpůrných opatření, svéprávnosti, nezvěstnosti a smrti, přivolení k zásahu do integrity, přípustnosti převzetí nebo držení ve zdravotním ústavu a", se zastavuje. V. Návrh stěžovatele na zrušení § 9 odst. 7 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, ve slovech "Při výkonu funkce ustanoveného opatrovníka ve věcech zrušení a likvidace právnické osoby se považuje za tarifní hodnotu částka 5 000 Kč.", se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatel se ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 6. 6. 2025 domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), právo na rovné zacházení podle čl. 3 odst. 1 Listiny a právo na spravedlivou odměnu za práci podle čl. 28 Listiny. S podáním ústavní stížnosti spojil návrh na zrušení § 9 odst. 7 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. 2. V řízení o vyslovení přípustnosti převzetí a držení v ústavu zdravotnické péče, v němž stěžovatel vystupoval jako opatrovník umístěného člověka, Okresní soud Plzeň-město (dále jen "okresní soud") napadeným usnesením přiznal stěžovateli podle § 140 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, a § 6 odst. 1, § 7 bodu 3 a § 9 odst. 7 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném od 1. 1. 2025 do 15. 1. 2026, za 2 úkony právní služby po 1 000 Kč a náhradu hotových výdajů po 450 Kč, celkem tedy ve výši 2 900 Kč. 3. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Plzni (dále jen "krajský soud") napadeným usnesením rozhodnutí okresního soudu potvrdil. K námitce stěžovatele ohledně použití nezákonného § 9 odst. 7 advokátního tarifu krajský soud uvedl, že byť aplikované ustanovení zavádí jistou nerovnost v odměňování advokátů, jako ustanovených opatrovníků, není zřejmým projevem libovůle normotvůrce. Ve veřejném zájmu je možné požadovat po advokátech, aby vykonávali v omezeném okruhu řízení advokátní činnost za mírně sníženou odměnu zcela hrazenou státem, není-li tato odměna výrazně nižší oproti odměně za stejnou činnost při zastoupení na základě plné moci či zastoupení soudem ustanoveným zástupcem. Ustanovení opatrovníkem v řízeních vyjmenovaných v § 9 odst. 7 advokátního tarifu stát zajišťuje advokátovi práci a současně mu zaručuje, že obdrží odměnu stanovenou advokátním tarifem. II. Argumentace stěžovatele 4. Stěžovatel namítá, že napadená usnesení nerespektují předchozí judikaturu Ústavního soudu vztahující se k dřívějšímu § 9 odst. 5 advokátního tarifu, který byl nálezy Ústavního soudu postupně celý zrušen [viz plenární nálezy ze dne 24. 9. 2019 sp. zn. Pl. ÚS 4/19 (N 163/96 SbNU 88), ze dne 14. 1. 2020 sp. zn. Pl. ÚS 22/19 (N 3/98 SbNU 22), ze dne 3. 3. 2020 sp. zn. Pl. ÚS 26/19 (N 37/99 SbNU 11) a ze dne 19. 10. 2021 sp. zn. Pl. ÚS 17/21 (N 178/108 SbNU 182), jakož i senátní nález ze dne 12. 5. 2020 sp. zn. I. ÚS 143/17 (N 86/100 SbNU 46)]. Ze zmiňované judikatury jasně vyplynulo, že není ústavně konformní přiznávat advokátům (opatrovníkům) nižší odměnu pouze z důvodu jejich ustanovení soudem. Stávající § 9 odst. 7 advokátního tarifu, který nahradil § 9 odst. 5 advokátního tarifu, je třeba vnímat v kontextu § 9 odst. 2 advokátního tarifu, jenž kdysi i dnes přiznává advokátům za shodnou práci vyšší odměnu. 5. Podle stěžovatele neobstojí § 9 odst. 7 advokátního tarifu ani v testu proporcionality. Rozdílné odměňování advokátů neslouží žádnému legitimnímu či ústavně akceptovatelnému cíli (nelze vycházet z paušalizujícího a nepodloženého předpokladu jednoduchosti a menší finanční náročnosti zastupování účastníků ve zvláštních řízeních soudních), není nezbytné (existují mírnější a nediskriminační prostředky k dosažení případných rozpočtových úspor) a z pohledu testu přiměřenosti v užším smyslu je zřejmé, že újma způsobená advokátům - opatrovníkům - výrazně a nepřiměřeně převyšuje jakýkoliv možný přínos pro veřejné rozpočty. 6. Napadené ustanovení a na jeho základě vydaná rozhodnutí jsou podle stěžovatele rovněž v rozporu s principem rovnosti a zasahují do práva na spravedlivou odměnu. Advokát ustanovený jako opatrovník má zcela totožné postavení jako advokát na základě plné moci, neexistují objektivní důvody pro vyčlenění advokáta - opatrovníka - z režimu § 9 odst. 2 advokátního tarifu a nelze shledat žádný legitimní a ústavně akceptovatelný důvod, proč by odměňování advokátů ustanovených soudem mělo být méně výhodné oproti advokátům působícím na základě plné moci. Stěžovatel nesouhlasí s argumentací krajského soudu, že rozdíl v odměňování advokátů působících v režimu § 9 odst. 2 a § 9 odst. 7 advokátního tarifu ve výši 500 Kč je ještě ústavně akceptovatelný. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána soudní rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je advokátem, tudíž podle stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 8. 10. 2015 sp. zn. Pl. ÚS-st. 42/15 nemá povinnost být zastoupen jiným advokátem, jak vyžaduje § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní stížnost je rovněž přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). IV. Vyjádření účastníků řízení a replika stěžovatele 8. Ústavní soud vyzval podle § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu účastníky řízení, aby se vyjádřili k ústavní stížnosti. 9. Krajský soud ve vyjádření pouze odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí. Podle krajského soudu vznáší stěžovatel výhrady pouze proti normotvornému postupu Ministerstva spravedlnosti, který ovšem krajský soud nemůže komentovat. 10. Okresní soud odkázal na odůvodnění usnesení krajského soudu (zejména na jeho bod 16). K námitce ohledně rozdílně stanovené tarifní hodnoty pro advokáty ustanovené jako opatrovníky soudem a advokáty působící na základě plné moci, jakož i k otázce, zda je sazba stanovená ve výši cca 500 Kč za hodinu nepřiměřeně nízká, nebyl schopen zaujmout stanovisko. 11. Stěžovatel v replice k vyjádřením obecných soudů zopakoval argumentaci obsaženou v jeho ústavní stížnosti. Zdůraznil, že § 9 odst. 7 advokátního tarifu vytváří nerovné podmínky při odměňování advokátů za stejnou právní službu a je diskriminační bez ohledu na výši odměny. V. Přerušení a pokračování v řízení 12. Dne 7. 8. 2025 byl Ústavnímu soudu doručen návrh veřejného ochránce práv na zrušení § 9 odst. 7 advokátního tarifu, pro jeho rozpor s čl. 1, čl. 3 odst. 1, čl. 26 odst. 1 a 3, čl. 28 a čl. 37