IV.ÚS 2007/25 – Ústavní soud

IV.ÚS 2007/25 ze dne 29. 10. 2025 Zásada individualizace rozhodování soudů v otázkách střídavé péče Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje), soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti nezletilého stěžovatele A. A. (jedná se o pseudonym), zastoupeného opatrovníkem statutárním městem O., a ústavní stížnosti stěžovatelky B. B. (jedná se o pseudonym) a nezletilého A. A., zastoupeného matkou B. B., obou zastoupených Mgr. Radkou Palíškovou, advokátkou, sídlem Štěchovice 1356/12, Kroměříž, proti výroku II rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. března 2025 č. j. 14 Co 200/2024-2896, ve znění opravného usnesení ze dne 5. května 2025 č. j. 14 Co 200/2024-2909, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, a C. C. (jedná se o pseudonym), zastoupeného Mgr. Jaroslavem Hanusem, advokátem, sídlem Žižkova třída 183/33, České Budějovice, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: I. Výrokem II rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. března 2025 č. j. 14 Co 200/2024-2896, ve znění opravného usnesení ze dne 5. května 2025 č. j. 14 Co 200/2024-2909, byla porušena základní práva stěžovatelů na rodinný život podle čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, na péči a výchovu dítěte podle čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Výrok II rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. března 2025 č. j. 14 Co 200/2024-2896, ve znění opravného usnesení ze dne 5. května 2025 č. j. 14 Co 200/2024-2909, se ruší. III. Ústavní stížnost podaná stěžovatelkou B. B. se v rozsahu, v jakém byla podána též za nezletilého stěžovatele A. A., odmítá. Odůvodnění: I. Podstata věci 1. Nynější věc se týká již druhého návrhu otce na změnu péče o nezletilého. Řízení o úpravě poměrů dnes jedenáctiletého chlapce probíhá nepřetržitě prakticky po celý jeho život. Nezletilý byl od malička ve výlučné péči matky, rozsah styku s otcem se v průběhu let opakovaně měnil. Otec se po celou dobu domáhá rovnoměrného rozdělení péče mezi oba rodiče, podává množství obsáhlých podání a procesních návrhů. Každé pravomocné rozhodnutí o péči bezprostředně konfrontuje novým návrhem na její změnu, podal také již několik ústavních stížností proti dřívějším procesním i meritorním rozhodnutím, které byly všechny odmítnuty pro zjevnou neopodstatněnost. Nezletilý po celý život žije v nejistotě ohledně režimu péče, a v průběhu vleklých soudních sporů byl již vystaven desítkám pohovorů a psychologických vyšetření. Krajský soud rozsudkem napadeným ústavními stížnostmi otci poprvé vyhověl, nezletilého odejmul z výlučné péče matky a svěřil ho do rovnoměrné střídavé péče rodičů v týdenním intervalu. 2. Ústavní soud tímto nálezem zrušil rozsudek krajského soudu v části týkající se změny formy péče o nezletilého (a z toho odvozených povinností). Krajský soud při svém rozhodování vyšel mechanicky z předpokladu, že rovnoměrná střídavá péče představuje z ústavního hlediska preferovaný model a po zhodnocení jednotlivých ústavněprávních kritérií uzavřel, že v projednávané věci nebyly zjištěny okolnosti, které by této formě péče bránily. Dostatečně se však nezabýval tím, zda takové uspořádání skutečně odpovídá nejlepšímu zájmu dítěte, který musí být určujícím hlediskem při jakémkoli rozhodování ve věcech péče o nezletilé děti a je třeba ho pečlivě vážit. Při posuzování rodinných poměrů krajský soud učinil závěry, které nemají oporu ve spisu, a nezohlednil všechny rozhodné skutečnosti a důkazy. Nepřihlédl ke stanovisku nezletilého, který jednoznačně preferoval péči matky a rozšiřování styku s otcem dlouhodobě odmítal, ani k závěrům znalců, podle nichž střídavá péče nebyla vhodná s ohledem na přetrvávající konflikt rodičů a zásadně odlišná výchovná prostředí. Tato situace u nezletilého vyvolávala neurotické prožitky, projevující se úzkostmi, napětím a psychosomatickými obtížemi. Kromě toho se krajský soud dostatečně nezabýval ani výchovnou způsobilostí otce, jehož chování plynoucí z nadměrné citové závislosti na nezletilém bylo v předchozích soudních řízeních hlavní překážkou pro zavedení střídavé péče. Nevyhodnotil dostatečně ani důležitost jiných vazeb v životě nezletilého, zejména silné pouto k polorodému sourozenci žijícímu v domácnosti matky, a vůbec neodůvodnil, proč předávání nezletilého navázal na bydliště otce ve Z., ačkoli podstatou otcova návrhu bylo, že se přestěhoval do O. II. Popis věci a její procesní vývoj II. A. Předchozí soudní rozhodnutí ve věci péče o nezletilého 3. Nezletilý žil po narození s rodiči ve Z. Otec nepracoval, aby se mohl aktivně podílet na péči o syna, své živobytí zajišťoval z úspor a pronájmu několika bytů. Vztah rodičů se rozpadl, když měl nezletilý šest měsíců a byl ještě plně kojen. Od samého počátku se otec domáhal širší péče, než mu matka umožňovala. Byl přesvědčen, že v zájmu dítěte je rovnoměrná péče obou rodičů. Dne 28. 4. 2015 bylo zahájeno řízení o úpravě poměrů k nezletilému. Matka se v průběhu řízení provdala a z manželství se jí narodilo další dítě - dnes osmiletý polorodý bratr nezletilého. 4. Z posudku (a výslechu) znalce doc. PhDr. Josefa Konečného, CSc., z roku 2017 vyplynulo, že oba rodiče jsou dostatečně výchovně způsobilí. Znalec však upozornil na složitou osobnost otce projevující se výraznou potřebou kontroly pramenící ze zvýšeného sklonu k nedůvěře a snížené sebedůvěry. Otec má podle znalce omezenou schopnost navazovat sociální kontakty, v mezilidských vztazích inklinuje k odmítání obecně zavedených sociálních pravidel a k prosazování vlastních zásad. Na nezletilého je silně citově vázán, jde pro něj o jádrovou životní hodnotu, v podstatě žádné jiné hodnoty otec nemá. Znalec varoval před tím, že extrémní vázanost otce na syna může být v pozdějším věku nezletilého (kolem jedenáctého roku a výše) "kontraproduktivní" a pro dítě škodlivá (srov. výslech znalce na jednání Okresního soudu ve Znojmě dne 31. 10. 2017). 5. Obecné soudy nezletilého svěřily do péče matky (rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 16. 11. 2017 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 29. 5. 2018). Překážkou střídavé péče byl přetrvávající intenzivní spor mezi rodiči a jejich odlišné osobnostní dispozice a výchovné prostředí, které by v tak nízkém věku mohly vést k destabilizaci nezletilého. Otec na nezletilého soustředil veškerou pozornost, neměl jiné zájmy ani zaměstnání a nezletilého opakovaně nahrával k získání videí pro soudní řízení. Jako každá extrémní situace i tato by mohla mít na nezletilého negativní dopad, proto soudy upřednostnily stabilní výchovné prostředí u matky, kde žil nezletilý v úplné rodině a měl sourozence. Styk s otcem upravily v lichém týdnu od středečního do pátečního rána a v sudém týdnu od pátečního rána do nedělního podvečera. 6. Brzy po pravomocném skončení řízení podal otec návrh na změnu péče. Matka pak v létě 2019 podala soudu návrh na nahrazení souhlasu otce se změnou bydliště nezletilého. Aniž vyčkala na rozhodnutí soudu, přestěhovala se s rodinou do O. Předběžným opatřením jí bylo nařízeno vrátit nezletilého do okresu Z. Matka se snažila rozhodnutí vyhovět a zajistila si zázemí na Z. u rodičů manžela, kde se s dětmi po převážnou dobu zdržovala. 7. Obecné soudy návrh otce na změnu péče zamítly a bydliště nezletilého určily v O. (rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 3. 9. 2020 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 22. 6. 2021). Podle nich přetrvávaly důvody, které byly vysloveny již dříve - hluboký spor mezi rodiči a nejednotné výchovné prostředí. Při rovnoměrném působení rodičů by mohl být narušen zdravý vývoj nezletilého a jeho primární vazby v rodině matky. Podle soudů nebyly výchovné schopnosti rodičů vyrovnané. Přestože matka pochybila, když nevyčkala na rozhodnutí soudu o bydlišti nezletilého, nešlo o jednání srovnatelné s jednáním otce. Snaha otce o dohled nad všemi záležitostmi nezletilého byla zcela neobvyklá a odpovídala jeho osobnostní charakteristice popsané znalcem, na níž se nic nezměnilo. Také sám nezletilý na pohovorech s opatrovníkem preferoval prostředí u matky. Výsledky těchto pohovorů se otec snažil opakovaně zvrátit soukromými posudky a jeden z pohovorů s opatrovníkem si dokonce tajně nahrával. Určení bydliště v O. reflektovalo rozhodnutí o péči a soud přihlédl též k tomu, že změna měla racionální důvod. Manžel matky získal v O. výhodnější zaměstnání, které představovalo hlavní zdroj příjmů rodiny. Tuto skutečnost soud posoudil také v kontextu toho, že otec matce přispíval na péči o nezletilého dosud jen 800 Kč měsíčně. Matka navíc měla na O. rodinu a zohledněny byly také okolnosti, které ji vedly k ukončení soužití s otcem nezletilého (majetnické chování, omezování v kontaktech s rodinou a přáteli). Styk s otcem byl s ohledem na vzdálenost bydlišť rodičů a blížící se nástup nezletilého do školy upraven v lichém týdnu od čtvrtka 14:00 hod. do neděle 16:00 hod. O