IV.ÚS 2378/25 – Ústavní soud

IV.ÚS 2378/25 ze dne 19. 11. 2025 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje), soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Petra Němce, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. května 2025 č. j. 25 Cdo 796/2024-577, rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. října 2023 č. j. 25 Co 168/2023-425 a výrokům II a III rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 4. dubna 2023 č. j. 12 C 53/2022-317, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Hradci Králové, jako účastníků řízení, a Mgr. et Mgr. et Mgr. Tomáše Zdechovského, MBA, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Popis věci a její procesní vývoj 1. Stěžovatel požaduje zrušit v záhlaví označená rozhodnutí. Tvrdí, že civilní soudy porušily jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 10 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti, přiložených listin a vyžádaného soudního spisu plyne následující. Stěžovatel a vedlejší účastník jsou aktivními uživateli sociální sítě X (dříve Twitter). Prapříčinou jejich on-line rozepře byl příspěvek Ing. Markéty Vyvlečkové, političky za KDU-ČSL, která v době volební kampaně do Poslanecké sněmovny v roce 2021 sdílela na svém účtu podvržený obrázek (podle něhož Česká pirátská strana chtěla zdanit jednotlivce za nadprodukci uhlíku). Na tento příspěvek reagovalo mnoho uživatelů, mezi nimi stěžovatel (veřejně známý advokát) a vedlejší účastník (europoslanec za KDU-ČSL a blízký přítel zmíněné političky). Stěžovatel kritizoval političku v mnoha příspěvcích. Politička následně stěžovatele zablokovala s komentářem: "Dnes jsem si zablokovala právníka @SemSuchar. Neznám ubožejší profil na @Twitter než je on. Svou zakomplexovanost a útoky na ženy by měl začít léčit. Nechápu advokátní komoru, že nezasáhne. #stopnasilinazenach #stalking". 3. V návaznosti na tento příspěvek uveřejnil europoslanec několik příspěvků, které označily stěžovatele za "úchyla", pronásledovatele (stalkera) a soustavného útočníka na ženy. Dále sdělil, že politička podala v této souvislosti trestní oznámení (během soudního řízení se ukázalo, že nepodala). Stěžovatel reagoval celou řadou příspěvků: informoval o učiněných právních krocích (trestní oznámení, předžalobní výzvy, civilní žaloby), označil europoslance za lháře, zbabělce, dezinformátora a dalšími nelichotivými výrazy (jelito, Brouk Pytlík), zesměšňoval ho a činil různé narážky na institut trestního oznámení (těmito příspěvky reagoval na to, že jej europoslanec označil za častého oznamovatele trestných činů). Stěžovatel rovněž pokračoval v kritice a hanobení političky. 4. Jelikož europoslanec - ani po zaslání předžalobní výzvy - neodstranil sporné příspěvky, stěžovatel ho zažaloval. Domáhal se tří věcí: zaprvé, smazání sporných příspěvků, zadruhé, poskytnutí přiměřeného zadostiučinění v penězích ve výši 400 tis. Kč (později 150 tis. Kč) a zatřetí, uveřejnění omluvy na twitterovém profilu europoslance po dobu jednoho roku. To vše, protože příspěvky zasáhly do osobnosti stěžovatele a dotkly se jeho osobnostních práv. 5. Okresní soud v Hradci Králové stěžovatelovu žalobu napadeným rozsudkem zamítl. Připomněl, že veřejně činné osoby mají vyšší práh kritiky vztahující se k jejich veřejnému působení, kterou musí snést. Pokud si dotčená osoba svépomocí zajistí satisfakci, již není třeba právní (soudní) ochrany. Jak stěžovatel, tak europoslanec jsou veřejně známými osobami, stěžovatel je advokát známý ve veřejném prostoru, obzvlášť na sociální síti Twitter, europoslanec je politik, v rozhodné době byl místopředsedou KDU-ČSL. Okresní soud přihlédl k prostředí, ve kterém se "názorová" výměna odehrála. Jde o prostor, kde pravidla slušného chování jsou volnější - uživatelé se často bez dalšího a nepodloženě osočují, zesměšňují a vzájemně se častují vulgarismy. Rozumný uživatel musí předpokládat, že ne vše je pravdivé. Příspěvky jsou zpravidla psány s cílem oslovit co nejvíce uživatelů, tj. aby měly co největší dosah. Příspěvek, že na něj bylo podáno trestní oznámení, stěžovatele nijak nepoškozuje. Označení za "úchyla", stalkera a násilníka obecně zasahuje do osobnosti člověka. Avšak s ohledem na okolnosti případu tomu tak není. Sporné výroky europoslance odpovídají svou intenzitou a charakterem příspěvkům stěžovatele v prostředí dané sociální sítě a reagují bezprostředně na jeho příspěvky v obdobném tónu Sám stěžovatel se uchyloval k hrubému a neurvalému chování: osočoval, provokoval a zesměšňoval řadu osob a nezacházel daleko k vulgaritám. Sám tedy přispěl hodnotícímu soudu europoslance. Stěžovatel se podle okresního soudu nechová jako stalker či "úchyl", jak jej označil europoslanec. Ovšem hodnotící soud europoslance má oporu v realitě chování stěžovatele na příslušné sociální síti. Hrubá reakce europoslance je přiměřená okolnostem případu a jeho hodnotící soud odpovídá celkovému dojmu z příspěvků stěžovatele. A konečně, zásadním důvodem, proč soud nepřiznal stěžovateli satisfakci, je skutečnost, že stěžovatel si ji svými následnými výpady proti europoslanci poskytl sám. 6. Krajský soud v Hradci Králové k odvolání stěžovatele napadené výroky rozsudku okresního soudu potvrdil. Okresní soud provedl dokazování bezvadně. Spor bylo třeba posoudit s ohledem na prostředí, ve kterém se sporné příspěvky objevily. Krajský soud souhlasil s tezí, že Twitter není prostorem, který by umožňoval věcnou a konstruktivní diskuzi. Je tomu přesně naopak. Ostatně to byl sám stěžovatel, který zabarvením svého příspěvku přispěl k tónu, v jakém uživatelé, jeho sledující, budou reagovat, jak se budou vyjadřovat a chovat. Okresní soud správně vyhodnotil nynější spor v širších souvislostech (prostředí sociální sítě Twitter, dlouhodobost výměny názorů, stěžovatel i europoslanec jsou osobami známými veřejně i v on-line prostoru). Ztotožnil se s okresním soudem v tom, že výroky europoslance byly nesprávné, avšak je třeba je posuzovat v celkovém kontextu výměny mezi ním a stěžovatelem. Jak stěžovatel, tak europoslanec musí snést více, i když použité výrazy byly hrubé, vulgární či nevybíravé. Jakkoli stěžovatel tvrdí, že jde o skutková tvrzení, není tomu tak. Šlo o hodnocení jeho předchozího chování v této věci. Byť se stěžovatel hájí, že jím použité výrazy jsou projevem humoru, nic to nemění na tom, že jde o silně zabarvené, neuctivé a hanlivé výrazy. Ne každý je bude vnímat jako humor. Okresní soud rovněž správně posoudil satisfakční charakter následného jednání stěžovatele reagujícího na výpady europoslance. 7. Nejvyšší soud stěžovatelovo dovolání odmítl pro nepřípustnost: krajský soud se neodchýlil od ustálené judikatury a dovolání nepřináší žádnou novou právní otázku. Nejvyšší soud nevyloučil, že na síti Twitter může probíhat civilizovaná diskuze. V tomto případě tomu tak ale nebylo. Stěžovatel a europoslanec si sami nastavili pravidla, jak budou vzájemně na sociální síti komunikovat, včetně míry expresivity použitých výrazů, Pokud takto sám stěžovatel vstupoval do názorové rozepře s vědomím, že komunikace bude hrubší, musí strpět tomu odpovídající míru kritiky i expresivity. Sporné výrazy jsou hodnotící soudy, které odpovídajícím způsobem reagovaly na stěžovatelovo předchozí nekultivované chování. Byť nemusí přesně odpovídat skutečnosti, nehezká označení stěžovatele mají jistý pravdivostní základ. Protože šlo o fórum bez jasně daných pravidel slušného chování, příspěvky europoslance zasáhly do stěžovatelovy cti nepatrně. Tuto nepatrnou újmu dokázal stěžovatel svépomocí vykompenzovat vlastními příspěvky. II. Argumentace stěžovatele 8. Stěžovatel v podrobně odůvodněné ústavní stížnosti zdůrazňuje, že si zaslouží zadostiučinění za nepravdivé spojování jeho osoby s násilnou a sexuální trestnou činností. Jeho argumentaci lze rozdělit do tří hlavních argumentačních okruhů: zaprvé, nesouhlasí s vyhodnocením sporných výroků jako hodnotících soudů (body 36 až 76 ústavní stížnosti), zadruhé, odmítá závěr o odstranění následků svépomocí (body 77 až 101 tamtéž) a zatřetí civilním soudům vyčítá opomenutí důkazů (body 102 až 120 tamtéž). III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 9. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je advokátem, proto nemusí být zastoupen jiným advokátem [stanovisko pléna ze dne 8. 10. 2015, sp. zn. Pl. ÚS-st. 42/15 (ST 42/79 SbNU 637)]. Vyčerpal též všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Ústavní stížnost je přípustná. IV. Posouzení ústavní stížnosti 10. Svoboda projevu (čl. 17 Listiny) není bezbřehá. Lze ji omezit, pokud si to žádá ochrana práv a svobod druhých. V takovém případě se typicky proti sobě střetávají dvě ústavně chráněná práva: na jedné straně svoboda projevu, na straně druhé právo na oc