IV.ÚS 3785/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3785/25 ze dne 21. 1. 2026   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně (soudce zpravodaje) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatele M. Š., zastoupeného Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem, sídlem Opatovická 1659/4, Praha 1 - Nové Město, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. října 2025 č. j. 31 Cdo 1434/2025-317, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. listopadu 2023 č. j. 70 Co 292/2023-234 a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 28. července 2023 č. j. 43 C 9/2023-198 s tím, že rozsudek Nejvyššího soudu napadá v celém rozsahu a rozsudky Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2 stěžovatel napadá jenom "v rozsahu zamítnutí žaloby v meritu věci", co do částky 100 000 Kč s příslušenstvím, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění. I. Vymezení věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí ve specifikovaném rozsahu s tvrzením, že jimi byla porušena práva zaručená čl. 1, čl. 36 odst. 1, čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti i z jejích příloh se podává, že Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") napadeným rozsudkem uložil žalované - vedlejší účastnici povinnost zaplatit stěžovateli částku 7 500 Kč (výrok I) a zamítl žalobu v části, jíž se stěžovatel domáhal zaplacení částky 152 500 Kč s úrokem z prodlení (výrok II). Výrokem III rozhodl o náhradě nákladů řízení. Stěžovatel se domáhal náhrady nemajetkové újmy podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, za nepřiměřenou délku trestního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 7 T 107/2019 (dále také jen "posuzované řízení"), v němž vystupoval jako poškozený. Obvodní soud konstatoval, že ve vztahu ke stěžovateli trvalo řízení od 14. 5. 2019, kdy stěžovatel v trestním řízení uplatnil nárok na náhradu škody. S ohledem na to, že posuzované řízení nebylo dosud skončené, posuzoval obvodní soud délku řízení k okamžiku vyhlášení svého rozsudku, tj. do 28. 7. 2023, kdy již trvalo 4 roky a 2 měsíce. Podle obvodního soudu došlo v posuzovaném řízení k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., v jehož důsledku vznikla stěžovateli nemajetková újma. Při výpočtu výše finančního zadostiučinění vycházel obvodní soud ze stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011 sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále také jen "stanovisko"). S ohledem na délku řízení v daném případě stanovil obvodní soud zadostiučinění za řízení dlouhé 4 roky a 2 měsíce v rozsahu 47 500 Kč, přičemž neshledal další důvody pro modifikaci takto přiznaného zadostiučinění. Řízení hodnotil jako mírně složitější po skutkové stránce z důvodu vypracování dvou znaleckých posudků, po stránce hmotněprávní a procesní jako standardně složité. Význam řízení pro stěžovatele považoval za standardní. Podíl stěžovatele na délce řízení neshledal, stejně jako neshledal existenci průtahů v posuzovaném řízení, byť nepovažoval postup soudů v trestním řízení za koncentrovaný, neboť došlo k opakovanému rušení vydaných rozhodnutí. Obvodní soud proto nad rámec již vedlejší účastnicí vyplaceného odškodnění ve výši 40 000 Kč stěžovateli přiznal zadostiučinění ve výši 7 500 Kč. 3. K odvolání stěžovatele Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozsudkem rozhodnutí obvodního soudu v zamítavém výroku o věci samé co do částky 4 447 Kč změnil tak, že vedlejší účastnice je povinna zaplatit stěžovateli částku 4 447 Kč, jinak rozsudek potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Městský soud vyšel ze skutkových zjištění obvodního soudu, za počátek řízení ve vztahu ke stěžovateli také považoval okamžik, kdy stěžovatel v trestním řízení uplatnil svůj nárok na náhradu škody (14. 5. 2019), neboť samotným podáním trestního oznámení stěžovatel nárok neuplatnil. Posuzované řízení ve vztahu ke stěžovateli nebylo ani v době rozhodování městského soudu skončeno. K datu rozhodnutí městského soudu řízení již trvalo 4 roky, 5 měsíců a 17 dní. Za celou dobu řízení činila základní částka 51 947 Kč. Městský soud nepřisvědčil námitce stěžovatele, že závěry přijaté ve stanovisku jsou již s ohledem na současnou ekonomickou situaci v České republice překonány. Městský soud se neztotožnil se závěry obvodního soudu, který neshledal žádný z důvodů pro modifikaci základní částky stěžovateli přiznaného zadostiučinění. Z hlediska skutkového šlo o řízení složité, neboť byli přibráni k podání posudku dva znalci. Dále městský soud ve věci shledal složitost procesní, která byla dána tím, že ve věci rozhodovaly všechny tři stupně soustavy obecných soudů a v daném případě bylo vedeno řízení i před Ústavním soudem. Rozhodování v celkem čtyřech stupních se na délce posuzovaného řízení muselo výrazně projevit. Městský soud proto přistoupil ke snížení základní částky zadostiučinění o 20 %. Na druhou stranu v posuzovaném řízení došlo k opakovanému zrušení vydaných rozhodnutí, což podle městského soudu svědčí o nekoncentrovaném postupu trestních soudů. Městský soud proto přistoupil ke zvýšení základní částky zadostiučinění o 20 %, byť v posuzovaném řízení neshledal existenci průtahů v důsledku nečinnosti. Po takto provedené modifikaci zůstala k odškodnění částka 51 947 Kč. 4. Stěžovatelem podané dovolání Nejvyšší soud napadeným rozsudkem zamítl a rozhodl o náhradě nákladů dovolacího řízení. Ani Nejvyšší soud nepřisvědčil námitce stěžovatele, že závěry přijaté ve stanovisku jsou již s ohledem na současnou ekonomickou situaci v České republice překonány. Část odůvodnění rozsudku městského soudu, v níž městský soud vysvětlil, proč vycházel ze základní částky ročního odškodnění ve výši 15 000 Kč, je podle Nejvyššího soudu přezkoumatelná. Ostatně nesouhlas stěžovatele s výší přiznaného odškodnění přípustnost dovolání založit nemůže, neboť podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se v rámci dovolacího řízení, jakožto řízení o mimořádném opravném prostředku, posuzuje jen správnost základních úvah soudu, jež jsou podkladem pro stanovení výše přiměřeného zadostiučinění. Dovolání stěžovatele však Nejvyšší soud shledal přípustným (nikoli důvodným) ve vztahu k otázce, zda soud při posuzování nepřiměřené délky trestního řízení má zohlednit i dobu od podání trestního oznámení ze strany poškozeného do doby, kdy poškozený po zahájení trestního stíhání uplatní právo na náhradu škody. Dospěl k závěru, že nikoli; zatímco právo poškozeného na účinné vyšetřování nutno naplňovat s ohledem na jeho účel a funkci již od podání trestního oznámení, požadavek na náhradu újmy způsobené trestným činem, resp. nepřiměřeně dlouhou dobu spojenou s posuzováním takového požadavku nutno počítat až právě od uplatnění požadavku na náhradu újmy. II. Argumentace stěžovatele 5. Stěžovatel především namítá, že obecné soudy (včetně Nejvyššího soudu) nerespektovaly závěry vyslovené v nálezu Ústavního soudu ze dne 15. 1. 2025 sp. zn. IV. ÚS 1551/23 (vydaného ve stěžovatelově věci) a v nálezu ze dne 17. 8. 2021 sp. zn. III. ÚS 1303/21, týkajících se tzv. soudního ping-pongu. Stěžovatel dále poukazuje na to, že instančnost řízení, která je posuzována v rámci kritéria složitosti věci, nemůže být vykládána v jeho neprospěch jako poškozeného, byla-li nepřiměřená délka řízení způsobena právě mj. opakovaným posuzováním věci na jednotlivých stupních soudní soustavy; to je naopak nutno v konkrétní věci přičíst k tíži trestním soudům. Naznačeným nerespektováním závazné nálezové judikatury Ústavního soudu je podle stěžovatele porušován princip předvídatelnosti rozhodnutí. Obecné soudy rovněž nesprávně posoudily otázku celkové délky řízení a nezohlednily, že to byl právě stěžovatel, kdo byl iniciátorem trestního stíhání, když dne 17. 1. 2019 podal trestní oznámení. Stěžovatel tvrdí, že pokud poškozený podá trestní oznámení, pak se stává účastníkem, a tedy i poškozeným v rámci trestního řízení. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s