IV.ÚS 534/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 534/25 ze dne 10. 6. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy, soudce Josefa Baxy (soudce zpravodaje) a soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové o ústavní stížnosti stěžovatele T. A. H., zastoupeného Mgr. Markétou Hanzlíkovou, advokátkou, sídlem Karlovo náměstí 671/24, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. ledna 2025 č. j. 18 Co 18/2025-2887, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a N. J. H. a nezletilého N. T. H., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí 1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky ("Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu ("zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jeho práv a práv nezletilého zakotvených v čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 1 a 4, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod ("Listina"), čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 3 odst. 1 a 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. Stěžovatel současně žádá o přednostní projednání věci. 2. Stěžovatel je otcem N. T. H. (dále jen "nezletilý"). Od 17. 6. 2024 je vedeno řízení o návrhu N. J. H. (dále jen "matka") o nahrazení souhlasu stěžovatele s tím, že nezletilý bude plnit povinnou školní docházku v Základní a mateřské škole X (dále jen "česká škola"). Usnesením ze dne 27. 8. 2024 č. j. 0 P 257/2018-2287 Obvodní soud pro Prahu 6 (dále jen "obvodní soud") vyhověl návrhu stěžovatele na nařízení předběžného opatření, podle něhož nezletilý zahájil školní docházku ve škole Y (dále jen "anglická škola"), kde je výuka většinově vedena v angličtině, až na předmět České humanitní vědy. 3. Dne 23. 10. 2024 podala matka návrh na nařízení předběžného opatření, aby nezletilý do rozhodnutí soudu ve věci samé navštěvoval českou školu. Podle matky nebylo možné očekávat rozhodnutí ve věci samé v rozumné době z hlediska rozvoje a vzdělávacích potřeb nezletilého, jemuž byla podle zprávy Pedagogicko-psychologické poradny ze dne 18. 4. 2024 diagnostikována vývojová dysfázie s dopadem na rozvoj řeči, doporučena výuka v češtině, individuální vzdělávací plán a podpora asistenta. Nezletilý v předmětu České humanitní vědy začal zaostávat a musel se začít doučovat. Obvodní soud návrh matky zamítl výrokem I. usnesení ze dne 29. 10. 2024 č. j. 0 P 257/2018-2447. Usnesením ze dne 4. 12. 2024 č. j. 18 Co 447/2024-2614 Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") usnesení obvodního soudu ve výroku I. zrušil a věc vrátil obvodnímu soudu k dalšímu řízení, neboť dospěl k závěru, že je v nejlepším zájmu nezletilého, aby navštěvoval českou školu. 4. Usnesením ze dne 17. 12. 2024 č. j. 0 P 257/2018-2829 obvodní soud návrh matky na vydání předběžného opatření opět zamítl, neboť dospěl k závěru, že matka neosvědčila příčinnou souvislost mezi tím, že od nástupu nezletilého do anglické školy došlo ke zhoršení jeho znalostí češtiny a skutečností, že nezletilý navštěvuje anglickou školu. Nezletilý navíc v anglické škole podle obvodního soudu prospíval, což vyplynulo i z nové zprávy Pedagogicko-psychologické poradny Praha 6 ze dne 3. 12. 2024. 5. Napadeným rozhodnutím městský soud změnil rozhodnutí obvodního soudu a to tak, že nařídil předběžné opatření, podle kterého bude nezletilý plnit povinnou školní docházku v české škole nebo ve spádové škole, do rozhodnutí ve věci samé. Městský soud poukázal na zprávu Pedagogicko-psychologické poradny ze dne 18. 4. 2024, která s ohledem na vývojovou dysfázii nezletilého doporučila, aby byl nezletilý vzděláván v českém jazyce. Nerespektování tohoto doporučení se projevilo v zaostávání nezletilého v češtině ve větší míře, než kterou by bylo možné předpokládat při zařazení do školy s českým vyučovacím jazykem, při doporučeném preventivním zapojení speciálního pedagoga. Nezletilý navíc vyrůstá v České republice a je logické, aby se vzdělával v českém jazyce. II. Argumentace stěžovatele 6. Stěžovatel namítá, že změna rozhodnutí o návrhu na předběžné opatření odvolacím soudem je možná pouze výjimečně a městský soud tuto výjimečnost neodůvodnil. Nebyla ani prokázána naléhavá potřeba zatímní úpravy poměrů nezletilého. Z ničeho nevyplývá, že nezletilý zaostává v češtině a již vůbec nelze dovodit příčinnou souvislost mezi tímto údajným zaostáváním a jeho vzděláváním na anglické škole. Městský soud navíc při rozhodování chybně vycházel ze stavu v době vydání prvního rozhodnutí obvodního soudu a nezohlednil nové skutečnosti a důkazy. Jde zejména o zprávu Pedagogicko-psychologické poradny ze dne 3. 12. 2024, zprávu anglické školy ze dne 21. 11. 2024 a školní výsledky nezletilého. Z těch vyplývá, že nezletilý v anglické škole prosperuje, je dobře adaptován a dosahuje trvale uspokojivých výsledků. Městský soud stěžovateli ani neumožnil vyjádřit se k odvolání matky a vydal tak překvapivé rozhodnutí. Také nezohlednil nejlepší zájem nezletilého a napadeným usnesením zamezuje participaci stěžovatele na přípravě nezletilého do školy s ohledem na jazyk výuky. V doplněních ústavní stížnosti pak stěžovatel zopakoval potřebu přednostního projednání ústavní stížnosti a popsal další vývoj po změně školy nezletilého. Ve věci samé je navíc od 18. 2. 2025 jednání odročeno na neurčito a nelze zdaleka očekávat brzké rozhodnutí ve věci. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť před jejím podáním stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. 8. K tvrzením stěžovatele o porušení základních práv nezletilého Ústavní soud dodává, že pro jeho procesní účastenství nebyly splněny procesní předpoklady. Nezletilý musí být zastoupen zákonným zástupcem a dále musí být zastupován na základě plné moci, která splňuje podmínky pro řízení před Ústavním soudem. Avšak vzhledem k výsledku řízení o ústavní stížnosti, nebylo nutno učinit nezbytné procesní úkony k zastoupení nezletilého. S ohledem na provázanost práv a povinností rodičů a dětí v rodině Ústavní soud navíc de facto rozhoduje o úpravě vztahů v rodině v jejich vzájemné podmíněnosti (obdobně usnesení ze dne 26. 1. 2021 sp. zn. IV. ÚS 3374/20). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 9. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Není soudem nadřízeným obecným soudům, nevykonává nad nimi dohled. Jeho úkolem v řízení o ústavní stížnosti fyzické či právnické osoby je toliko ochrana ústavnosti [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. Ústavní soud není povolán k přezkumu použití běžného zákona a může tak činit jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva nebo svobody stěžovatele. Rozhodnutí v rodinněprávních věcech přezkoumává Ústavní soud zdrženlivě. Rozhodování v této citlivé oblasti je doménou civilních soudů, které jsou v bezprostředním kontaktu s účastníky řízení, znají rodinnou situaci a mohou nejlépe posoudit zájem dítěte. Zájem dítěte má přitom být vždy prioritním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí [např. nález ze dne 25. 9. 2014 sp. zn. I. ÚS 3216/13 (N 176/74 SbNU 529)]. 10. Předběžná opatření upravující poměry dítěte pak Ústavní soud věcně přezkoumává zcela výjimečně. Taková rozhodnutí podrobuje pouze tzv. omezenému testu ústavnosti; při něm zkoumá, zda předběžné opatření mělo zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), bylo vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a není projevem svévole (čl. 1 Ústavy České republiky a čl. 2 odst. 2, odst. 3 Listiny) [např. nález ze dne 10. 11. 1999 sp. zn. II. ÚS 221/98 (N 158/16 SbNU 171)]. 11. Ze samotné povahy řízení o návrhu na nařízení předběžného opatření vyplývá, že obecné soudy vzhledem ke krátkosti lhůty, v níž musejí o podaném návrhu rozhodnout, nemohou provádět dokazování, ale vycházejí pouze ze skutečností, jež jsou v době podání návrhu osvědčeny [nález ze dne 1. 9. 2016 sp. zn. II. ÚS 1847/16 (N 161/82 SbNU 527), bod 23]. Obecný soud proto při rozhodování o předběžném opatření zásadně nenařizuje jednání a neprovádí ani "klasické" dokazování jako při jednání ve věci samé. 12. Podle Ústavního soudu může odvolací soud výjimečně změnit rozhodnutí o zamítnutí návrhu na předběžné opatření, avšak pouze za předpokladu, že řádně odůvodní naplnění zákonných podmínek pro vydání předběžného opatření (tzn. je prokázána naléhavost zatímní úpravy poměrů) a zároveň, s ohledem na konkrétní okol