IV.ÚS 619/25 – Ústavní soud

IV.ÚS 619/25 ze dne 30. 6. 2025 Posuzování podmínek pro podmíněné propuštění odsouzeného z výkonu trestu odnětí svobody Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy, soudce Josefa Baxy (soudce zpravodaje) a soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové o ústavní stížnosti stěžovatele M. K., t. č. ve výkonu trestu ve Věznici Jiřice, zastoupeného Mgr. Eliškou Čmelákovou, advokátkou, sídlem Nábřeží 455, Zlín, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. prosince 2024 č. j. 12 To 284/2024-126 a usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 25. listopadu 2024 č. j. 4 PP 63/2024-114, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Nymburce, jako účastníků řízení, a Okresního státního zastupitelství v Nymburce, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: I. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 30. prosince 2024 č. j. 12 To 284/2024-126 a usnesením Okresního soudu v Nymburce ze dne 25. listopadu 2024 č. j. 4 PP 63/2024-114 bylo porušeno právo stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. prosince 2024 č. j. 12 To 284/2024-126 a usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 25. listopadu 2024 č. j. 4 PP 63/2024-114 se ruší. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jeho práv zakotvených v čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti, jejích příloh a ze spisu Okresního soudu v Nymburce (dále jen "okresní soud") vedeného pod sp. zn. 4 PP 63/2024 Ústavní soud zjistil, že stěžovatel vykonává nepodmíněný trest odnětí svobody. Dne 21. 10. 2024 podal žádost o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. 3. Napadeným usnesením okresní soud žádost stěžovatele zamítl. Konstatoval, že stěžovatel je speciálním majetkovým recidivistou, bylo na něj kromě výchovných či alternativních trestů v minulosti působeno již osmi nepodmíněnými tresty odnětí svobody. Zná tak velmi důvěrně prostředí věznice a umí se na toto prostředí velmi dobře adaptovat. I přesto po delší dobu nezískal žádnou kázeňskou odměnu. Stěžovatel vykonává trest od března 2020, ale aktuálně má evidovány pouze čtyři kázeňské odměny, jednu z roku 2022 a tři až z roku 2024. Neprokázal tak soustavné a opakované polepšení, více se začal snažit až v poslední době. Stěžovatel svou aktivitu musí velmi výrazným způsobem zvýšit, aby prokázal polepšení. Skutečnost, že ve věznici aktivně spolupracuje na odhalování trestné činnosti drogového charakteru, nestačí. 4. Okresní soud konstatoval, že u stěžovatele nelze ani důvodně očekávat vedení řádného života. V minulosti byl sedmnáctkrát trestán a vykonává už devátý nepodmíněný trest odnětí svobody. Bylo na něj působeno i výchovnými a alternativními tresty, ani ty však nevedly ke změně jeho kriminálního chování. Uložené tresty se naprosto míjely výchovným účinkem, neboť prakticky vzápětí poté, co vykonal předchozí nepodmíněný trest, znovu začal páchat další trestnou činnost. Sklony k páchání trestné činnosti jsou velmi výrazné a osobnost stěžovatele je v tomto směru značným způsobem narušena. Skutečnost, že se podrobil výchovnému programu zaměřenému na snižování rizika recidivy, nemůže dostatečným způsobem vyvážit kriminogenní rizika, která jsou skutečně zcela výjimečná, především s ohledem na počet uložených nepodmíněných trestů odnětí svobody. Hodnotícím nástrojem SARPO byla u stěžovatele na základě analýzy kriminálního chování detekována v souvislosti s trestnou činností střední kriminogenní rizika v oblasti závislosti, osobnosti a chování a nízká kriminogenní rizika v oblasti zaměstnání, rodiny a speciálních kontaktů. Stěžovatel navíc nenastoupil dobrovolně do výkonu trestu odnětí svobody, ale byl do něj dodán policií. 5. Proti usnesení okresního soudu podal stěžovatel stížnost, kterou Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") napadeným usnesením zamítl. Krajský soud přisvědčil závěrům okresního soudu a doplnil, že stěžovatel se ve výkonu trestu odnětí svobody sice chová řádně, byla u něj ale detekována kriminogenní rizika, která stěžovatel dosavadním průběhem výkonu trestu průběžně ponižuje. Účel trestu je postupně naplňován, dosud však nebyl naplněn. Krajský soud stěžovateli doporučil, aby se v průběhu dalšího výkonu trestu zaměřil na ještě aktivnější plnění stanoveného programu zacházení tak, aby si vytvořil podmínky pro udělení dalších kázeňských odměn, čímž by mohl přispět k prokázání polepšení. Stěžovatel by se měl také dále zapojovat do specializovaných programů, které by již v průběhu výkonu trestu odnětí svobody snížily kriminogenní rizika. Krajský soud poukázal na judikaturu Ústavního soudu, z níž vyplývá, že pokud navrhovatel o podmíněné propuštění již selhal a přes poskytnutá dobrodiní se opět dopouštěl trestné činnosti, jde o stěžejní okolnost při posuzování očekávání vedení řádného života. Důvěru soudce v nápravu odsouzeného nelze zúžit na prosté matematické sečtení dober, kterých odsouzený během výkonu trestu dosáhl. II. Argumentace stěžovatele 6. Stěžovatel namítá, že podmínky pro podmíněné propuštění naplnil. Poukazuje na množství aktivit a programů, do kterých se v průběhu výkonu trestu zapojoval a zapojuje. Podílí se i na odhalování drogové trestné činnosti ve věznici. Okresní soud při posuzování podmínky polepšení kladl nepřiměřený důraz na počet kázeňských odměn a nevzal v potaz celkové chování stěžovatele v průběhu výkonu trestu. Kritérium dobrovolného nenastoupení do výkonu trestu je pak třeba podle judikatury Ústavního soudu hodnotit jako vedlejší. Stěžovateli bylo dobrovolné nastoupení do trestu znemožněno, neboť na něj soud vydal příkaz k dodání do výkonu trestu v rámci prověřování jiné trestné činnosti. 7. Podmínku očekávání vedení řádného života okresní soud hodnotil pouze s ohledem na trestní minulost stěžovatele a nevzal v potaz podmínky, které má v současné době pro vedení řádného života. Stěžovatel byl v minulosti obklopen starými známými z kriminálního prostředí, kteří mu ztěžovali resocializaci do společnosti. Trestnou činností se snažil řešit svou neutěšenou finanční situaci. V současné době jsou jeho podmínky pro vedení řádného života mnohem příznivější. Podařilo se mu obnovit vztah se sestrou, zároveň udržuje kontakt se svým nejlepším přítelem, který za něj zaplatil část dluhů. Oba mu plánují dále finančně pomáhat, vytvářet mu společenské a rodinné zázemí a dohlížet na to, že bude vést řádný život. Stěžovatel si našel zaměstnání a má zajištěno i ubytování a celodenní stravování. Proaktivně řeší své dluhy. Bude navíc odstřižen od svých starých známých z kriminálního prostředí, s nimiž přerušil veškeré kontakty. 8. Krajský soud vyložil judikaturu Ústavního soudu příliš striktně, 100% jistota, že podmíněně propuštěný bude vést řádný život, neexistuje nikdy. Prognózu vedení řádného života nadto nelze odvozovat výlučně od trestní minulosti stěžovatele. Obecné soudy založily svůj závěr o nenaplnění podmínky vedení řádného života primárně na důvodech, které hrály roli při uložení samotného trestu, čímž porušily zákaz dvojího přičítání. Možnost podmíněného propuštění nesmí být nikdy vyloučena, a to ni u recidivistů. Stěžovatel poukazuje na skutkové okolnosti nálezu ze dne 9. 1. 2024 sp. zn. III. ÚS 3047/23, které se shodují s jeho situací, a na nález ze dne 14. 10. 2024 sp. zn. I. ÚS 2558/24, který se týkal odsouzeného, který měl v rejstříku trestů dvacet tři záznamů a pošesté vykonával trest odnětí svobody. Ústavní soud v nálezu sp. zn. I. ÚS 2558/24 soudům vytknul, že nehodnotily situaci stěžovatele ve všech souvislostech, ale soustředily se takřka výhradně na jeho trestní minulost a zcela se vyhnuly hodnocení aktuální situace odsouzeného. I věznice přitom doporučila podmíněné propuštění stěžovatele. Stěžovatel rovněž namítá, že navrhoval provedení důkazů, o kterých nebylo rozhodnuto. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 9. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterém byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen advokátem v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv. IV. Vyjádření účastníků řízení 10. Soudce zpravodaj vyzval krajský soud, okresní soud, Okresní státní zastupitelství v Nymburce a Krajské státní zastupitelství v Praze, aby se k ústavní stížnosti vyjádřili. Krajské státní zastupitelství v Praze se nevyjádřilo, čímž se vedlejšího účastenství vzdalo. Okresní soud odkázal na