IV.ÚS 636/26 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 636/26 ze dne 15. 4. 2026   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně (soudce zpravodaje) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatelky S. M., zastoupené Mgr. Petrem Hulánem, advokátem, sídlem Opletalova 1535/4, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. prosince 2025 č. j. 4 To 386/2025-2342, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako účastníka řízení, a Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, sídlem Orlická 2020/2, Praha 3 - Vinohrady, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci a obsah napadeného rozhodnutí 1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byly porušeny čl. 2 odst. 2 a 3, čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 14 odst. 3 písm. g) Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a čl. 90 Ústavy. 2. Stěžovatelka je provozovatelkou lékáren a má s vedlejší účastnicí (zdravotní pojišťovnou) uzavřenou smlouvu o poskytování a úhradě léčivých přípravků, potravin pro zvláštní lékařské účely a zdravotnických prostředků. Proti stěžovatelce bylo vedeno trestní řízení pro skutky kvalifikované jako zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) trestního zákoníku dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku, v rámci kterého došlo k zajištění 4 186 lékařských předpisů (receptů). 3. Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 11. 2023 č. j. 63 T 106/2017-1927 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 2. 2025 č. j. 4 To 294/2024-2204 byla stěžovatelka zproštěna obžaloby. 4. Stěžovatelka následně požádala okresní soud o vrácení receptů s odůvodněním, že z dokazování vyplynulo, že recepty z neproplacených (započtených) částek jsou stále majetkem lékárny a jsou stále založeny v trestním spise. Stěžovatelka argumentovala, že je oprávněným vlastníkem receptů. Okresní soud rozhodl o vydání lékařských receptů stěžovatelce s odůvodněním, že recepty nebyly uhrazeny, nezměnily tak právní režim a nepřešly do účetnictví vedlejší účastnice, proto je lékárna jejich původním držitelem a účetním vlastníkem. Jejich zadržování pojišťovnou není právně odůvodněno, neboť pojišťovna úhradu odmítla a recepty nejsou jejím majetkem. 5. Krajský soud ke stížnosti vedlejší účastnice napadeným usnesením zrušil usnesení okresního soudu a vydal recepty vedlejší účastnici. Neztotožnil se s argumentací okresního soudu, dospěl k závěru, že požadované recepty přešly do účetnictví vedlejší účastnice, a proto právo na jejich vrácení stěžovatelce nesvědčí. Poukázal taktéž na to, že sama vedlejší účastnice, která v době trestního řízení již měla tyto recepty ve svém účetnictví a ve svém držení, je vydala policejnímu orgánu. II. Argumentace stěžovatelky 6. Stěžovatelka namítá, že rozhodnutí krajského soudu je nedostatečně odůvodněné, věcně nesprávné a nepřezkoumatelné, neboť je v extrémním rozporu s dokazováním v původním trestním řízení. Soud se nevypořádal s námitkami stěžovatelky. Tvrdí, že vyvstala pochybnost o vlastníkovi receptů, a proto měl soud využít úschovu podle § 80 odst. 1 trestního řádu. Protože rozhodoval soud ve druhém stupni, neměla možnost obrany proti zcela novému rozhodnutí. III. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 7. Podle § 80 odst. 1 trestního řádu platí, že není-li věci, která byla podle § 78 vydána nebo podle § 79 odňata, k dalšímu řízení už třeba a nepřichází-li v úvahu její propadnutí nebo zabrání, vrátí se tomu, kdo ji vydal nebo komu byla odňata. Jestliže na ni uplatňuje právo osoba jiná, vydá se tomu, o jehož právu na věc není pochyb. Při pochybnostech se věc uloží do úschovy a osoba, která si na věc činí nárok, se upozorní, aby jej uplatnila v řízení ve věcech občanskoprávních. O pochybnostech v uvedeném smyslu se jedná zejména tehdy, když si právo na věc nárokuje více osob. K tomuto způsobu výkladu dospěla jak doktrína, tak i judikatura Ústavního soudu (viz např. nález ze dne 27. 11. 2002 sp. zn. I. ÚS 178/01). 8. V případě, kdy o právu k věci existují pochybnosti, nemůže, a ani nesmí dojít k vydání věci, neboť orgány činné v trestním řízení jsou povinny postupovat podle § 80 odst. 1 věty třetí trestního řádu týkajícího se úschovy. Smyslem a účelem tohoto ustanovení je totiž zabránit tomu, aby s věcí bylo až do objasnění práva na ně disponováno, neboť právě tato dispozice s věcí by mohla vést k již neodčinitelným důsledkům. Z hlediska tohoto postupu orgánů činných v trestním řízení je pak podstatné, že jejich rozhodnutí nebrání tomu, aby se oprávněná osoba domáhala případného vydání věci podle občanskoprávních předpisů (srov. nález ze dne 22. 10. 1998 sp. zn. IV. ÚS 325/98). 9. V nynější věci ovšem jakékoliv pochybnosti nenastaly. Proti postupu krajského soudu nelze nic namítat. Podle § 82 odst. 3 písm. d) zákona o léčivech je lékárna povinna po výdeji léčiva evidovat a archivovat recepty, čímž dochází k faktické dispozici s listinou, nikoliv k nabytí vlastnického práva k ní, jak dovozuje stěžovatelka. Tato faktická dispozice poté přešla na vedlejší účastnici, a to v souvislosti s vedením účetnictví a vyúčtováním poskytnuté zdravotní péče. Vedlejší účastnice tyto recepty následně poskytla policejnímu orgánu v rámci trestního řízení vedeného proti stěžovatelce. 10. Ústavní soud proto nemůže přisvědčit stěžovatelce, že by recepty náležely do její majetkové dispozice, neboť to byla právě vedlejší účastnice, která v době trestního řízení měla vydávané recepty ve svém účetnictví, ve svém držení a vydala je policejnímu orgánu. 11. Ústavní soud neshledává neústavní pochybení krajského soudu ani v tom, že by se dostatečně nezabýval námitkami stěžovatelky. Soud své rozhodnutí odůvodnil dostatečně a ústavně konformně vysvětlil, proč právo na vrácení receptů stěžovatelce nesvědčí (srov. bod 7 a 8 usnesení krajského soudu) a proč přisvědčil vedlejší účastnici. Stěžovatelce proto nelze přisvědčit v námitce, že by rozhodnutí bylo nepřezkoumatelné. I přesto, že je samotné odůvodnění krajského soudu strohé, jsou z něj zřejmé důvody jeho rozhodnutí. 12. Pokud stěžovatelka zpochybňuje možnost krajského soudu rozhodnout odlišně od soudu okresního, je nutno uvést, že princip dvojinstančnosti, jakožto ústavní požadavek, je založen v čl. 2 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod a týká se pouze trestních věcí. Rozhodování o vrácení věci není rozhodnutím o vině a trestu a není proto neústavní, pokud stěžovatelka nemá další procesní prostředek proti "novému" rozhodnutí krajského soudu. 13. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky, odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 15. dubna 2026 Lucie Dolanská Bányaiová v. r. předsedkyně senátu