IV.ÚS 654/25 – Ústavní soud

IV.ÚS 654/25 ze dne 2. 4. 2025 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje), soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatelky L. R., zastoupené JUDr. Petrem Crhou, advokátem, sídlem Obchodní 41, Most, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 17. února 2025 č. j. 14 Co 44/2025-389, za účasti Krajského soudu v Plzni, jako účastníka řízení, a D. R., zastoupeného JUDr. Karlem Mateřánkou, advokátem, sídlem Rooseveltova 10/9 , Plzeň a nezletilé A. R., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení pro porušení jejích ústavně zaručených práv v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. Zároveň stěžovatelka navrhuje odklad vykonatelnosti napadeného usnesení. 2. Podstatou této věci je předběžná úprava poměrů v řízení o návrhu na určení bydliště nezletilé dcery s Aspergerovým syndromem, se kterou se matka bez vědomí a souhlasu otce přestěhovala do místa značně vzdáleného od původního bydliště. Z ústavní stížnosti a přiložených soudních rozhodnutí plyne následující. Stěžovatelka (matka) a vedlejší účastník (otec) jsou od roku 2021 rozvedeni. Mají čtyřletou dceru, která je podle soudem schválené dohody rodičů ve výlučné péči matky. Otec je oprávněn se s dcerou stýkat v místě jejího bydliště každý sudý týden v sobotu od 10:00 do 12:00 hodin a každý lichý týden v pátek od 17:00 do 19:00 hodin. Nezletilá po rozvodu rodičů bydlela společně s matkou a babičkou ve Š. v Plzeňském kraji, kam otec pravidelně dojížděl ze svého bydliště v P. Dne 16. 8. 2024 stěžovatelka informovala otce o záměru přestěhovat se na jižní Moravu do obce V. Otec s tím nesouhlasil. Na základě jeho návrhu Okresní soud v Klatovech vydal předběžné opatření, kterým byla stěžovatelce uložena povinnost zdržet se přemístění ze stávajícího bydliště. Následně se stěžovatelka s nezletilou přestěhovaly na jinou adresu v Plzeňském kraji (v J.). Proti tomu otec nic nenamítal, také na této adrese se mohl s nezletilou pravidelně stýkat. Mezi rodiči došlo k dohodě o novém bydlišti a dřívější předběžné opatření bylo zrušeno. Ještě předtím, než usnesení o zrušení předběžného opatření nabylo právní moci, se matka i s nezletilou odstěhovala do V. v Jihomoravském kraji. Stalo se tak bez vědomí otce. 3. Návrhem podaným u okresního soudu se otec domáhal určení, že bydlištěm nezletilé je původní adresa ve Š., eventuálně jiná adresa v Plzeňském kraji. Současně podal též návrh na vydání předběžného opatření, aby soud uložil stěžovatelce povinnost předat nezletilou do péče otce, případně ji navrátit do bydliště její babičky do Š. Okresní soud usnesením ze dne 29. 1. 2025 č. j. 0 P 113/2023-351 návrh otce na vydání předběžného otce zamítl. Nepovažoval za důvodné svěřit nezletilou předběžným opatřením do péče otce v situaci, kdy podle dřívějšího pravomocného soudního rozhodnutí byla ve výlučné péči matky. Zdůraznil, že nezletilé byl diagnostikován Aspergerův syndrom, a jakákoli změna pečujících osob by pro ni představovala značnou zátěž. Nezletilá byla toho času psychicky stabilizována a matka o ni pečovala příkladně. Okresní soud nevyhověl ani požadavku na navrácení nezletilé do Š. Nebylo totiž zřejmé, kdo by o nezletilou pečoval (matka tam pro neshody s rodiči bydlet nechce). O bydlišti nezletilé mělo být rozhodnuto až v řádném řízení po provedení dokazování. 4. Otec se proti usnesení okresního soudu odvolal. Krajský soud v Plzni napadeným usnesením změnil usnesení okresního soudu tak, že matce uložil povinnost vrátit se s nezletilou do J. (původní bydliště nezletilé) nebo do místa, které bude na trase mezi J. a P., a to do 10 dnů od doručení usnesení matce (tímto místem tedy může být i Š.). Matka svým jednáním otci znemožnila pravidelný kontakt s dcerou. Současné bydliště nezletilé je při použití automobilu vzdálené zhruba 350 km od bydliště otce. Otec však údajně auto neřídí. Cesta veřejnou dopravou je ještě delší a v průměru trvá šest hodin. Otec by musel vynakládat na dopravu značné finanční prostředky, trávit cestováním mnoho času a zajišťovat si ubytování v místě, kde jeho dcera žije. Nejde o situaci, kdy by svévolná změna bydliště dítěte byla opodstatněná (např. z důvodu domácího násilí). Matčino tvrzení, že na Plzeňsku nebylo možné najít vhodné zaměstnání, bydlení či školku nepůsobí přesvědčivě, zvláště když v tomto regionu má nezletilá nejen otce, ale i prarodiče z obou stran. Navrácení nezletilé nebránil ani její zdravotní stav. Stěžovatelka předkládá řadu argumentů, které však svým jednáním sama zpochybňuje. Tvrdí, že nezletilá špatně snáší změny, avšak v minulosti se s ní opakovaně stěhovala. Lékařské zprávy, jimiž se snaží doložit zlepšení zdravotního stavu nezletilé po změně bydliště, vychází převážně z jejích jednostranných tvrzení. Krajský soud zohlednil, že nezletilá respektuje jako pečující osobu jen matku. Proto předběžně upravil poměry tak, že nezletilá zůstane v péči matky, avšak na určeném místě v Plzeňském kraji. Zatímní úprava byla nutná, jelikož vzhledem k požadavku obou rodičů na vypracování znaleckého posudku se řízení o určení bydliště nezletilé časově prodlouží. 5. V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že změna bydliště byla nevyhnutelná kvůli zhoršujícímu se zdravotnímu stavu nezletilé. Nezletilá je hypersenzitivní na hluk a trpí poruchami spánku, proto nemůže žít v rušnějším prostředí. Otec tuto skutečnost ignoroval. Stěžovatelka musela rychle dceři zajistit vhodné bydlení. Lékařské zprávy potvrzují, že nezletilá měla problémy s adaptací v nájemním bytě v J., zatímco po přestěhování do rodinného domu ve V. se její stav stabilizoval - zlepšil se jí spánek, spolupracovala s lékařem a navazovala oční kontakt. To vše díky klidnému prostředí a absenci konfliktů s otcem. Stěžovatelka nově předkládá zprávu z psychologické kliniky ve Fakultní nemocnici v Brně, která (podobně jako zprávy jiných lékařů) zdůrazňuje význam stabilního rodinného prostředí a nutnost vyhýbat se i drobným změnám, které mohou nezletilou velmi rozrušovat. Jakákoli změna bydliště není možná, tím méně rychlá a neuvážená, jak požaduje krajský soud. Nezletilá je po třech měsících ve V. plně adaptovaná. Nucené přestěhování nezletilé jen proto, že si to přeje otec, by bylo krajně nevhodné a v rozporu s jejími zájmy. Je třeba zohlednit její specifickou situaci a psychické zdraví. Stěžovatelka otce o změně bydliště neprodleně informovala a s realizací styku s dcerou mu vychází vstříc, v budoucnu se nebrání jeho rozšíření. Nemůže však dceru vychovávat v nevyhovujících podmínkách jen proto, aby byla na blízku dalším příbuzným. Konečně krajský soud porušil právo stěžovatelky na spravedlivý proces a "rovnost zbraní". Zatímco ona musela lékařskými zprávami prokazovat, že je vhodné setrvat v místě aktuálního bydliště, soud bez dalšího zkoumání vyhověl otcovu návrhu. Navíc byla zbavena práva na zákonného soudce, neboť bez jasného důvodu došlo ke změně senátu. Nejprve u krajského soudu rozhodoval senát 11 Co, nově již senát 14 Co v jiném složení. 6. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je řádně zastoupena (§ 29 až § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Vyčerpala též všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona). Ústavní stížnost je tedy přípustná. 7. Ústavní soud přezkoumává rozhodnutí v rodinněprávních věcech zdrženlivě. Rozhodování v této citlivé oblasti je doménou civilních soudů, které jsou v bezprostředním kontaktu s účastníky řízení, znají rodinnou situaci a mohou nejlépe posoudit zájem dítěte. Stěžovatelka nadto napadá předběžné opatření krajského soudu. Přezkum podobných rozhodnutí zatímní povahy se soustředí jen na posouzení, zda nejde o akt založený na libovůli, resp. jinak excesivně zasahující do základního práva účastníka řízení (tzv. omezený test ústavnosti; srov. např. nález ze dne 8. 10. 2024, sp. zn. III. ÚS 1858/24, body 18 až 19). K ničemu takovému v této věci nedošlo. 8. Krajský soud předběžným opatřením reagoval na svévolné rozhodnutí stěžovatelky, která bez souhlasu otce změnila bydliště nezletilé. Stěžovatelka bagatelizuje dopady svého jednání, tvrdí, že nelze upřednostnit přání otce, otec se může s dcerou stýkat v jiném místě za cenu nepříliš zvýšených časových i finančních nákladů atd. Krajský soud však přesvědčivě vysvětlil, že stěžovatelka svým postupem fakticky znemožnila otci pravidelný kontakt s dcerou, respektive ho natolik zkomplikovala, že po otci nelze spravedlivě požadovat, aby nesl časovou i finanční zátěž spojenou se stykem. 9. Při rozhodování o úpravě poměrů nezletilých dětí je třeba vycházet z premisy, že dítě má právo na péči obou rodičů rovnocenně a práva obou rodičů na péči o dítě mají stejnou váhu (čl.