IV.ÚS 706/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 706/25 ze dne 2. 4. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti Hermes Media a.s., sídlem V Luhu 754/18, Praha 4 - Nusle, zastoupené Mgr. Stanislavem Němcem, advokátem, sídlem Vinohradská 1215/32, Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2024 č. j. 22 Cdo 2711/2024-1289, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. března 2024 č. j. 13 Co 129/2023-1242 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 28. prosince 2022 č. j. 8 C 403/2007-1140, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 8, jako účastníků řízení, a Ing. Jana Marka a Ing. Pavla Marka, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení článku 11 odst. 1 a článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka a vedlejší účastníci (respektive dříve otec vedlejších účastníků, který však v průběhu soudního sporu zemřel) vedli dlouholetý spor o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví bytového domu. 3. Obvodní soud pro Prahu 8 (dále jen "obvodní soud") v roce 2012 spoluvlastnictví zrušil, přikázal bytový dům do výlučného vlastnictví otce vedlejších účastníků a přiznal stěžovatelce přiměřenou náhradu za její dosavadní spoluvlastnický podíl. Rozsudek nabyl právní moci 16. 12. 2013. K odvolání stěžovatelky Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") rozsudek potvrdil. Nejvyšší soud její dovolání odmítl. 4. Proti rozsudku obvodního soudu stěžovatelka podala žalobu pro zmatečnost, kterou sice městský soud zamítl, ovšem nakonec se žalobou uspěla u Nejvyššího soudu, jenž usnesení městského soudu zrušil (usnesením ze dne 21. 12. 2016 č. j. 21 Cdo 1800/2016-505). Městský soud následně zrušil rozsudek obvodního soudu a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 5. V mezidobí uzavřeli otec a vedlejší účastníci dne 9. 6. 2014 darovací smlouvu. Podle ní každý z vedlejších účastníků nabyl spoluvlastnický podíl o velikosti ideálních dvou pětin na nemovitosti, jejich otec si ponechal zbývající pětinu (právní účinky vkladu ke dni 4. 7. 2014). Platnost této smlouvy se posléze stala zásadní otázkou v dalším řízení mezi stěžovatelkou a vedlejšími účastníky (resp. jejich otcem). 6. V pořadí druhým rozsudkem z roku 2018 obvodní soud zrušil podílové spoluvlastnictví otce vedlejších účastníků a stěžovatelky k jedné pětině nemovitostí. Ideální jednu pětinu nemovitostí přikázal do výlučného vlastnictví otce vedlejších účastníků a uložil mu povinnost zaplatit stěžovatelce na vypořádání podílu 6 890 000 Kč, kterou již stěžovatelce otec vedlejších účastníků dříve zaplatil. Ve vztahu k vypořádání podílu ve výši čtyř pětin obvodní soud žalobu zamítl. 7. Po smrti otce v roce 2018 vstoupili do pozice žalobců oba vedlejší účastníci. 8. Městský soud rozsudek soudu prvního stupně co do vypořádání podílu ve výši jedné pětiny na nemovitostech a jeho přikázání žalobcům i co do zamítavého výroku ve vztahu k vypořádání podílu ve výši čtyř pětin z celku potvrdil. Rozsudek soudu prvního stupně odvolací soud změnil co do výše vypořádacího podílu, který stanovil částkou 1 790 000 Kč. K dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 22. 2. 2022 č. j. 22 Cdo 318/2021-897 rozsudky soudů nižších stupňů v uvedeném rozsahu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení s odůvodněním, že předmětem vypořádání podílového spoluvlastnictví může být jen celá věc, přičemž řízení se musí účastnit všichni spoluvlastníci. Konstatoval, že v dalším řízení musí soud posoudit především platnost darovací smlouvy mezi vedlejšími účastníky a jejich otcem. Uvedl dále, že soud prvního stupně může k zodpovězení této otázky vyčkat rozhodnutí ve věci o určení vlastnického práva k nemovitosti. 9. Souběžně s nyní napadeným řízením bylo totiž vedeno řízení o žalobě, kterou se stěžovatelka domáhala určení, že stěžovatelka a otec vedlejších účastníků jsou podílovými spoluvlastníky sporné nemovitosti, a to každý v rozsahu ideální poloviny vzhledem k celku. Soudy nižších stupňů žalobu zamítly a jejich rozhodnutí následně potvrdil také Nejvyšší soud, který dovolání stěžovatelky odmítl jako nepřípustné (usnesením ze dne 3. 1. 2024 č. j. 24 Cdo 1829/2023-409). Obecné soudy v uvedeném řízení dospěly k závěru, že darovací smlouva ze dne 9. 6. 2014 uzavřená mezi vedlejšími účastníky a jejich otcem není právním jednáním obcházejícím zákon či rozporným s dobrými mravy, a je tedy platná. Na vedlejší účastníky se proto vztahuje ochrana podle § 235i odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen "o. s. ř.") a při posuzování právních poměrů vedlejších účastníků se vychází z již původního, byť zrušeného, rozsudku obvodního soudu z roku 2012. Ten přikázal celý bytový dům do vlastnictví otce vedlejších účastníků, kteří se následně po uzavření darovací smlouvy stali spoluvlastníky. O ústavní stížnosti proti rozhodnutím soudů v řízení o žalobě na určení vlastnického práva rozhodoval Ústavní soud usnesením ze dne 7. 8. 2024 sp. zn. IV. ÚS 741/24, kterým ji odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný. 10. Obvodní soud v nyní posuzované věci vyčkal pravomocného skončení řízení o určovací žalobě a jeho výsledku uzpůsobil svoji výchozí úvahu o velikosti spoluvlastnických podílů účastníků. Napadeným rozsudkem ze dne 28. 12. 2022 č. j. 8 C 403/2007-1140 zrušil podílové spoluvlastnictví vedlejších účastníků a stěžovatelky (výrok I), nemovitost přikázal rovným dílem do spoluvlastnictví vedlejších účastníků (výrok II) a uložil každému z vedlejších účastníků zaplatit stěžovatelce na vypořádací podíl 2 315 000 Kč (výroky III a IV), které již stěžovatelce zaplatili. Obvodní soud vycházel z toho, že podíl stěžovatelky tvoří ideální jednu desetinu z celku, zatímco vedlejší účastníci disponují devíti desetinami z celku. Již z toho důvodu obvodní soud rozhodl o přikázání nemovitosti vedlejším účastníkům a přihlédl i k tomu, že otec vedlejších účastníků měl o nemovitost dlouhodobý zájem a měl v úmyslu ji využít pro uspokojení bytových potřeb své rodiny. Z ideální jedné desetiny nemovitosti byl stanoven vypořádací podíl. 11. Napadeným rozsudkem městský soud rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I a II potvrdil a ve výroku III a IV jej změnil tak, že oba vedlejší účastníci jsou povinni zaplatit stěžovatelce na vyrovnání jejího podílu 2 315 000 Kč do tří měsíců od právní moci rozsudku. V základních úvahách o výši podílů a způsobu vypořádání spoluvlastnictví se městský soud ztotožnil se soudem prvního stupně. Nepřisvědčil mu však v závěru o tom, že vedlejší účastníci vypořádací podíl stěžovatelce již vyplatili tím, že jejich právní předchůdce v minulosti zaplatil na vypořádání podílu stěžovatelky o velikosti jedné poloviny ještě vyšší částku, kterou mu stěžovatelka nevrátila. 12. Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl dovolání stěžovatelky jako návrh nepřípustný a rozhodl o tom, že stěžovatelka je povinna zaplatit oběma vedlejším účastníkům náhradu nákladů dovolacího řízení. II. Argumentace stěžovatelky 13. Stěžovatelka v ústavní stížnosti opakuje, že darovací smlouva mezi vedlejšími účastníky a jejich otcem je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy a pro obcházení zákona, v důsledku čehož se na danou věc nemohou uplatnit účinky § 235i odst. 3 o. s. ř. Uzavřením darovací smlouvy vedlejší účastníci zmařili účel řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví a tímto právním jednáním připravili stěžovatelku bez právního důvodu a bez náhrady o podíl ideálních čtyř desetin na uvedené nemovitosti. V nynějším řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví byl vypořádáván jen její podíl ve výši ideální jedné desetiny, ačkoliv původně byla vlastnicí ideální jedné poloviny z celku. Pokud soud přikázal nemovitost do vlastnictví vedlejších účastníků, měl vedlejším účastníkům současně uložit povinnost k úhradě vypořádacího podílu ve výši odpovídající jedné polovině obvyklé ceny nemovitosti. Stěžovatelka má za to, že byla napadenými rozhodnutími soudu zbavena vlastnického práva k podílu ideálních čtyř desetin na nemovitosti, a to bez náhrady, což je v rozporu s jejím právem na ochranu vlastnictví. 14. Stěžovatelka dále nesouhlasí s tím, že jí dovolací soud uložil povinnost k náhradě nákladů dovolacího řízení každého z vedlejších účastníků. O povinnosti k náhradě nákladů řízení přitom bylo v předcházejícím řízení odvolací soudem rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů ří