§ 2 Vyhláška ministerstva spravedlnosti o nařizování a odměňování pracovní pohotovosti soudců krajských a okresních soudů, justičních čekatelů a o nařizování pracovní pohotovosti zaměstnancům odborného aparátu krajských a okresních soudů – Pracovní pohotovost soudce
Vyhláška ministerstva spravedlnosti o nařizování a odměňování pracovní pohotovosti soudců krajských a okresních soudů, justičních čekatelů a o nařizování pracovní pohotovosti zaměstnancům odborného aparátu krajských a okresních soudů · 100/1993 Sb. · § 2 · Pracovní právo
Stručně: Paragraf 2 vyhlášky 100/1993 definuje pracovní pohotovost soudce jako jeho povinnost být na dohodnutém místě, aby mohl plnit úkoly podle § 39, 69, 77 a 83 trestního řádu.
§ 2 Pracovní pohotovost soudce
Pracovní pohotovostí (dále jen „pohotovost“) soudce je povinnost soudce krajského a okresního soudu (dále jen „soudce“) zdržovat se na předem dohodnutém místě,1) aby v případě potřeby mohl zajistit povinnosti stanovené v § 39, 69, 77 a 83 trestního řádu.2)
Paragraf 2 vyhlášky 100/1993 definuje pracovní pohotovost soudce jako jeho povinnost být na dohodnutém místě, aby mohl plnit úkoly podle § 39, 69, 77 a 83 trestního řádu.
Co to znamená v praxi
Soudce krajského nebo okresního soudu musí být na předem určeném místě, aby byl k dispozici.
Tato pohotovost slouží k zajištění plnění konkrétních povinností, které jsou stanoveny v § 39, 69, 77 a 83 trestního řádu.
Soudce má povinnost se na tomto místě zdržovat.
Na co si dát pozor
Pohotovost se nařizuje soudcům působícím na trestním úseku, ale může být nařízena i jiným soudcům, pokud by na ty z trestního úseku připadla častěji než jednou za čtyři týdny nebo z jiného důležitého důvodu.
Pohotovost nelze nařídit těhotným ženám a ženám pečujícím o dítě mladší než jeden rok.