Stručně: Zákon 111/1950 § 1 stanovuje, že s nebytovými a nezemědělskými místnostmi (např. kanceláře, dílny, obchody, garáže) se hospodaří podle plánu, který zohledňuje veřejné a hospodářské potřeby a také potřeby bydlení.
§ 1
(1) S místnostmi (po případě s celými budovami), které jsou určeny nebo jichž se užívá k jiným účelům než obytným nebo zemědělským, jako jsou na př. kanceláře, dílny, skladiště, obchodní místnosti, garáže a ateliery (dále jen „místnosti“), se hospodaří podle plánu. Hospodaření podle tohoto plánu je určováno potřebami veřejné správy a hospodářského života, zejména pokud vyplývají z úkolů jednotného hospodářského plánu, požadavky hospodárného využití místností a účelného soustředění úřadů, orgánů, ústavů a podniků, jakož i účelem, pro nějž jsou místnosti určeny.
(2) Při hospodaření s místnostmi podle tohoto zákona je třeba přihlížeti též k potřebám bydlení.
Zákon 111/1950 § 1 stanovuje, že s nebytovými a nezemědělskými místnostmi (např. kanceláře, dílny, obchody, garáže) se hospodaří podle plánu, který zohledňuje veřejné a hospodářské potřeby a také potřeby bydlení.
Co to znamená v praxi
Stát určuje, jak se budou využívat místnosti, které nejsou určeny k bydlení nebo zemědělství (např. kanceláře, dílny, obchody, garáže).
Hospodaření s těmito místnostmi se řídí plánem, který zohledňuje potřeby veřejné správy a hospodářství.
Při plánování se bere ohled na hospodárné využití místností a soustředění úřadů a podniků.
Při rozhodování o využití těchto místností se musí přihlížet i k potřebám bydlení.
Příklad
Státní orgán potřebuje nové kanceláře pro své zaměstnance. Podle tohoto paragrafu může rozhodnout o přidělení stávajícího obchodního prostoru pro tento účel, pokud to odpovídá plánu a potřebám veřejné správy.
Na co si dát pozor
Tento paragraf se týká pouze místností, které nejsou určeny k bydlení nebo zemědělství.
Hospodaření s těmito místnostmi je podřízeno plánu, který je určován veřejnými a hospodářskými potřebami.