§ 4 Zákon podle § 129 ústavní listiny, jímž se stanoví zásady jazykového práva v republice Československé. – Užívajíce jazyka státního
Zákon podle § 129 ústavní listiny, jímž se stanoví zásady jazykového práva v republice Československé. · 122/1920 Sb. · § 4 · Ústavní právo a lidská práva
Stručně: Úřady v Čechách, na Moravě a ve Slezsku úřadují zpravidla česky, na Slovensku zpravidla slovensky, přičemž slovenské vyřízení k českému podání a české vyřízení k slovenskému podání se považuje za vyřízení v jazyce podání.
§ 4
Užívajíce jazyka státního, oficielního, úřady v onom území republiky, jež před 28. říjnem 1918 náleželo ku královstvím a zemím na říšské radě zastoupeným, nebo ku království Pruskému, úřadují zpravidla po česku, na Slovensku zpravidla po slovensku.
Slovenské úřední vyřízení k podání českému nebo úřední vyřízení české k podání slovenskému pokládá se za vyřízení, jež stalo se v jazyku podání.
Úřady v Čechách, na Moravě a ve Slezsku úřadují zpravidla česky, na Slovensku zpravidla slovensky, přičemž slovenské vyřízení k českému podání a české vyřízení k slovenskému podání se považuje za vyřízení v jazyce podání.
Co to znamená v praxi
Úřady v historických zemích (Čechy, Morava, Slezsko) používají ve své úřední činnosti převážně češtinu.
Úřady na Slovensku používají ve své úřední činnosti převážně slovenštinu.
Pokud podáte podání česky a dostanete slovenské vyřízení, nebo podáte slovensky a dostanete české vyřízení, je to považováno za vyřízení v jazyce vašeho podání.
Příklad
Pan Novák podá na úřadě v Brně žádost v češtině. Úřad mu vyřídí žádost česky.
Na co si dát pozor
Tento paragraf se týká území, která před 28. říjnem 1918 náležela k zemím zastoupeným na říšské radě (Čechy, Morava, Slezsko) nebo k Pruskému království, a Slovenska.
Hlídat změny § 4 – pošleme e-mail, když se paragraf novelizuje.