§ 7 Zákon podle § 129 ústavní listiny, jímž se stanoví zásady jazykového práva v republice Československé. – Spory o užití jazyka při soudech
Zákon podle § 129 ústavní listiny, jímž se stanoví zásady jazykového práva v republice Československé. · 122/1920 Sb. · § 7 · Ústavní právo a lidská práva
Stručně: Paragraf 7 zákona 122/1920 stanoví, že spory o používání jazyka u státních a samosprávných orgánů se řeší jako samostatné záležitosti státní správy, odděleně od původní věci.
§ 7
Spory o užití jazyka při soudech, úřadech, ústavech, podnicích a orgánech státních, jakož i při úřadech samosprávných a korporacích veřejných, vyřizují příslušné státní orgány dohlédací jako věci státní správy odděleně od věci, ve které vzešly.
Paragraf 7 zákona 122/1920 stanoví, že spory o používání jazyka u státních a samosprávných orgánů se řeší jako samostatné záležitosti státní správy, odděleně od původní věci.
Co to znamená v praxi
Pokud vznikne spor o jazyk například u soudu nebo na úřadě, nebude se řešit jako součást hlavního soudního řízení nebo správního řízení.
Takový spor bude projednán a rozhodnut jako samostatná záležitost státní správy.
Řešení těchto sporů spadá do kompetence příslušných státních dohlédacích orgánů.
Tento postup se týká sporů o jazyk u soudů, úřadů, ústavů, podniků a orgánů státních, ale i u úřadů samosprávných a veřejných korporací.
Příklad
Pan Novák podá stížnost na obecní úřad, že mu úředník odmítl vyřídit žádost v jazyce, na který má podle zákona nárok. Tato stížnost na jazyk se nebude řešit v rámci jeho původní žádosti, ale bude projednána jako samostatná záležitost státní správy dohlédacím orgánem nad obcí.
Hlídat změny § 7 – pošleme e-mail, když se paragraf novelizuje.