§ 2 Vyhláška o podmínkách ozařování potravin a surovin, o nejvyšší přípustné dávce záření a o způsobu označení ozáření na obalu – Vymezení pojmů
Vyhláška o podmínkách ozařování potravin a surovin, o nejvyšší přípustné dávce záření a o způsobu označení ozáření na obalu · 133/2004 Sb. · § 2 · Ostatní právní předpisy
Stručně: Paragraf 2 vyhlášky 133/2004 definuje, co se pro účely této vyhlášky rozumí ultrafialovým a ionizujícím zářením.
§ 2 Vymezení pojmů
Pro účely této vyhlášky se rozumí
a) ultrafialovým zářením záření o vlnové délce 250 – 270 nm a plošné hustotě dopadající energie 400 J/m2 s tím, že nejméně 85 % radiačního výkonu musí být emitováno při vlnové délce 253,7 nm nebo záření o vlnové délce v rozmezí 200 – 400 nm a plošné hustotě dopadající energie 400 J/m2 (pro polychromatické středotlaké lampy),
b) ionizujícím zářením záření tvořené částicemi nabitými, nenabitými nebo obojími, schopnými přímo nebo nepřímo ionizovat.
Paragraf 2 vyhlášky 133/2004 definuje, co se pro účely této vyhlášky rozumí ultrafialovým a ionizujícím zářením.
Co to znamená v praxi
Ultrafialové záření je definováno jako záření o vlnové délce 250 – 270 nm s plošnou hustotou dopadající energie 400 J/m2, přičemž nejméně 85 % radiačního výkonu musí být emitováno při vlnové délce 253,7 nm.
Alternativně může být ultrafialové záření definováno jako záření o vlnové délce v rozmezí 200 – 400 nm a plošné hustotě dopadající energie 400 J/m2 (pro polychromatické středotlaké lampy).
Ionizující záření je definováno jako záření tvořené nabitými, nenabitými nebo obojími částicemi, které jsou schopny přímo nebo nepřímo ionizovat.
Na co si dát pozor
Definice ultrafialového záření má dvě varianty: jednu pro konkrétní vlnovou délku a druhou pro širší rozsah vlnových délek u polychromatických lamp.