§ 7 Vyhláška Ministerstva průmyslu a obchodu, kterou se stanoví pravidla pro vytápění a dodávku teplé užitkové vody, měrné ukazatele spotřeby tepla pro vytápění a pro přípravu teplé užitkové vody a požadavky na vybavení vnitřních tepelných zařízení budov přístroji regulujícími dodávku tepelné energie konečným spotřebitelům – Měření množství tepla a teplé užitkové vody v zúčtovací jednotce
Vyhláška Ministerstva průmyslu a obchodu, kterou se stanoví pravidla pro vytápění a dodávku teplé užitkové vody, měrné ukazatele spotřeby tepla pro vytápění a pro přípravu teplé užitkové vody a požadavky na vybavení vnitřních tepelných zařízení budov přístroji regulujícími dodávku tepelné energie konečným spotřebitelům · 152/2001 Sb. · § 7 · Spotřebitelské právo
Stručně: Paragraf 7 vyhlášky 152/2001 stanovuje, jak se měří množství tepla a teplé užitkové vody v budovách, kde se teplo vyrábí nebo voda ohřívá.
§ 7 Měření množství tepla a teplé užitkové vody v zúčtovací jednotce
(1) Stanovení množství tepelné energie v případě její výroby uvnitř zúčtovací jednotky se provádí měřením v kotelně nebo zjišťováním množství spotřebovaného paliva a výpočtem z množství paliva a jeho průměrné výhřevnosti.
(2) Měření množství teplé užitkové vody připravované v zúčtovací jednotce se provádí měřením množství vody na vstupu do ohřívače. Spotřeba teplé užitkové vody u konečných spotřebitelů může být vyhodnocována na základě instalace a odečítání spotřebitelských vodoměrů.
(3) Stanovení množství tepelné energie pro ohřev teplé užitkové vody v zúčtovací jednotce se v bytové a nebytové budově provádí
a) v případě, že je teplá užitková voda připravována v předávací stanici umístěné v budově, měřením množství tepelné energie na vstupu do ohřívače teplé užitkové vody, případně jeho stanovením ze spotřeby mimo otopné období,
b) v případě ohřevu teplé užitkové vody ve zdroji tepla (kotelně) umístěném v budově může být měření tepelné energie nahrazeno stanovením množství paliva na její ohřev (např. podle spotřeby mimo otopné období), případně použitím vzájemného podílu spotřeby tepla na ohřev teplé užitkové vody (obvykle 30 až 40 %) a na vytápění (obvykle 60 až 70 %).
(4) Měřicí a indikační technika uplatněná u spotřebitelů v zúčtovací jednotce se instaluje u všech spotřebitelů a je shodného principu a provedení.
Paragraf 7 vyhlášky 152/2001 stanovuje, jak se měří množství tepla a teplé užitkové vody v budovách, kde se teplo vyrábí nebo voda ohřívá.
Co to znamená v praxi
Pokud se teplo vyrábí přímo v budově (např. v kotelně), měří se jeho množství v kotelně nebo se spočítá z množství spáleného paliva a jeho výhřevnosti.
Množství teplé vody připravované v budově se měří na vstupu do ohřívače.
Spotřeba teplé vody u jednotlivých uživatelů (konečných spotřebitelů) se může zjišťovat pomocí vodoměrů.
Pro určení množství tepla spotřebovaného na ohřev teplé vody se buď měří teplo na vstupu do ohřívače, nebo se odhaduje z množství paliva mimo topnou sezónu, případně se použije poměr 30–40 % tepla na ohřev vody a 60–70 % na vytápění.
Všechna měřicí zařízení pro spotřebitele v jedné budově musí být stejného typu a provedení.
Příklad
Správce bytového domu, který má vlastní kotelnu, musí buď měřit teplo přímo v kotelně, nebo vést záznamy o spotřebě paliva, aby určil celkové množství vyrobeného tepla. Pro rozúčtování teplé vody mezi byty pak může použít vodoměry v jednotlivých bytech.
Na co si dát pozor
Pokud se teplo na ohřev teplé vody odhaduje, je možné použít poměr 30 až 40 % na ohřev vody a 60 až 70 % na vytápění.
Měřicí a indikační technika u všech spotřebitelů v jedné zúčtovací jednotce musí být shodného principu a provedení.