Stručně: Paragraf 25 zákona 167/1949 stanovuje, že pokud mezinárodní smlouvy nebo jiné předpisy vyžadují ověření podpisu tlumočníka a není-li stanoven jiný postup, provede toto ověření krajský soud, který tlumočníka ustanovil.
§ 25 Ustanovení přechodná a závěrečná.
Pokud podle platných mezinárodních smluv nebo jiných předpisů je třeba, aby podpis tlumočníkův byl ověřen, a není-li v takovém případě stanoven postup jiný, provede toto ověření krajský soud, jímž byl tlumočník ustanoven. Tím není dotčena nutnost dalšího ověření vyššími úřady nebo orgány.
Část třetí.
Paragraf 25 zákona 167/1949 stanovuje, že pokud mezinárodní smlouvy nebo jiné předpisy vyžadují ověření podpisu tlumočníka a není-li stanoven jiný postup, provede toto ověření krajský soud, který tlumočníka ustanovil.
Co to znamená v praxi
Pokud je v mezinárodním styku nebo podle jiných právních předpisů potřeba, aby podpis tlumočníka byl úředně potvrzen, je za to primárně odpovědný krajský soud, který daného tlumočníka jmenoval.
Tento postup se uplatní pouze v případě, že pro konkrétní situaci neexistuje jiný, speciální předpis, který by ověření podpisu tlumočníka řešil odlišně.
I když krajský soud podpis ověří, může být v některých případech nutné, aby ověření potvrdily ještě vyšší úřady nebo orgány (např. pro použití v zahraničí).
Na co si dát pozor
Je důležité rozlišovat mezi samotným ověřením překladu tlumočníkem (dle § 23) a ověřením podpisu tlumočníka krajským soudem, které je vyžadováno jen ve specifických případech.
Tlumočník by měl být obeznámen s požadavky mezinárodních smluv nebo jiných předpisů, které mohou vyžadovat ověření jeho podpisu.