§ 3 zákon o poskytnutí jednorázové peněžní částky některým obětem nacistické perzekuce – Nárok na poskytnutí jednorázové peněžní částky vzniká
Zákon o poskytnutí jednorázové peněžní částky některým obětem nacistické perzekuce · 217/1994 Sb. · Ostatní právní předpisy · neoficiální nadpis
Stručně: Nárok na jednorázovou peněžní částku mají postižení občané, kterým nebylo odškodnění poskytnuto jiným státem, a také vdovy, vdovci a sirotci po postižených občanech za specifických podmínek. V případě úmrtí oprávněné osoby přechází včas uplatněný nárok na její dědice. Postižení občané mají nárok na peněžní částku, pokud jim odškodnění za jejich postižení neposkytl jiný stát. (§ 3 zákona č. 217/1994 Sb., zákon o poskytnutí jednorázové peněžní částky některým obětem nacistické perzekuce, stav k 7. 10. 2026)
Klíčová fakta
- Týká se: dědic
- Lhůta nebo doba (odst. 1): „…usmrcených v souvislosti se zatýkáním, kteří ke dni jejich úmrtí nedosáhli věku 18 let.“
- Judikatura: na § 3 odkazuje 5 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Znění: aktuální úplné znění podle Sbírky zákonů (e-Sbírka), stav databáze k
- Zdroj: e-Sbírka, 217/1994 Sb.
(1) Nárok na poskytnutí jednorázové peněžní částky vzniká:
a) postiženým občanům, kterým nebylo poskytnuto odškodnění za jejich postižení jiným státem,
b) vdovám a vdovcům po postižených občanech, jejichž manželství s postiženým občanem existovalo v době jeho postižení,
c) vdovám a vdovcům po postižených občanech popravených nebo zemřelých ve vyšetřovací vazbě, vězeních, koncentračních a internačních táborech nebo násilně usmrcených v souvislosti se zatýkáním,
d) stejným dílem sirotkům po postižených občanech popravených nebo zemřelých ve vyšetřovací vazbě, vězeních, koncentračních a internačních táborech nebo násilně usmrcených v souvislosti se zatýkáním, kteří ke dni jejich úmrtí nedosáhli věku 18 let.
(2) Včas uplatněný nárok na poskytnutí jednorázové peněžní částky, pokud o něm nebylo rozhodnuto nebo pokud jednorázová peněžní částka nebyla vyplacena, přechází v případě úmrtí osoby uvedené v odstavci 1 na její dědice.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Postižení občané mají nárok na peněžní částku, pokud jim odškodnění za jejich postižení neposkytl jiný stát.
- Vdovy a vdovci po postižených občanech mají nárok, pokud jejich manželství existovalo v době postižení.
- Vdovy a vdovci po postižených občanech popravených, zemřelých ve vězení/táborech nebo násilně usmrcených mají nárok.
- Sirotci po postižených občanech popravených, zemřelých ve vězení/táborech nebo násilně usmrcených mají nárok, pokud ke dni úmrtí rodiče nedosáhli věku 18 let. Nárok se dělí stejným dílem mezi sirotky.
- Pokud oprávněná osoba zemře a nárok byl včas uplatněn, ale nebylo o něm rozhodnuto nebo částka nebyla vyplacena, nárok přechází na její dědice.
Příklad
Paní Nováková byla vdovou po politickém vězni, který zemřel v koncentračním táboře. Jejich manželství trvalo i v době jeho postižení. Paní Nováková má nárok na jednorázovou peněžní částku.
Na co si dát pozor
- Nárok na dědice přechází pouze v případě, že byl včas uplatněn původní oprávněnou osobou a nebylo o něm rozhodnuto nebo částka nebyla vyplacena.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 3
Jak soudy aplikují § 3
Vyšel ze zjištění, že Česká správa sociálního zabezpečení (dále jen „ČSSZ“) rozhodnutím ze dne 24. 10. 1995, č. j. 420217089/DO, zamítla žádost žalobce o přiznání jednorázové peněžní částky podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona č. 217/1994 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky některým obětem nacistické persekuce, ve znění pozdějších předpisů, s odůvodněním, že postižený J. V. (otec žalobce) nezemřel v rozhodném období od 15. 3. 1939 do 5. 5. 1945, ale až 12. 5. 1945; toto rozhodnutí bylo k odvolání žalobce potvrzeno rozsudkem Vrchního soudu v Praze …
… rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 13. lO. 1995, č. j. 7 A 744/95-14, kterým byl zamítnut její opravný prostředek proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ve věci nepřiznání jednorázového peněžního odškodnění podle zákona č. 217/1994 Sb. Spolu s touto stížností byl podán návrh na zrušení ust. § 3 odst. 1 písm. b) zákona č. 217/1994 Sb., a to v části vyjádřené slovy "jejichž manželství s postiženým občanem existovalo v době jeho postižení" a ust. § 5 odst. 2 téhož zákona, v části vyjádřené slovy "ode dne účinnosti tohoto zákona".
Z ní ani z obdobných ustanovení starších „odškodňovacích“ zákonů (§ 3 odst. 2 zákona č. 217/1994 Sb. a § 6 odst. 2 zákona č. 39/2000 Sb.) naopak nevyplývá, že obsah pojmu „dědic“ pro účely těchto zákonů má být jakkoli odlišný od obsahu tohoto pojmu v úpravě obecné (zejm. např. z ničeho neplyne, jak míní oba vrchní soudy, že „dědicem“ ve smyslu „odškodňovacích“ zákonů není ten dědic, na něhož má nárok přejít dle dědické dohody).