§ 5 Vyhláška o investičních nástrojích, do kterých může investovat standardní fond – Finanční deriváty
Vyhláška o investičních nástrojích, do kterých může investovat standardní fond · 235/2009 Sb. · § 5 · Ostatní právní předpisy
Stručně: Paragraf 5 vyhlášky 235/2009 definuje, kdy je finanční derivát považován za likvidní a do jakých finančních derivátů může standardní fond investovat.
§ 5 Finanční deriváty
(1) Finanční derivát4), do kterého může standardní fond investovat, je likvidní, pokud je jeho podkladové aktivum složeno z
a) jednoho nebo více nástrojů podle § 26 odst. 1 písm. a) až h) zákona, včetně nástrojů s jedním nebo několika znaky těchto nástrojů,
b) jedné nebo více úrokových sazeb,
c) jednoho nebo více měnových kurzů nebo měn, nebo
d) jednoho nebo více finančních indexů.
(2) Finančním derivátem, do kterého může standardní fond investovat, je také nástroj,
a) který umožňuje převod úvěrového rizika podkladového aktiva uvedeného v odstavci 1 nezávisle na ostatních rizicích spojených s tímto podkladovým aktivem,
b) z něhož nevyplývá dodání ani převod, včetně hotovostního dodání a převodu, podkladových aktiv jiných než těch, která jsou uvedena v § 26 odst. 1 zákona,
c) který je v souladu s kritérii pro mimoburzovní deriváty stanovenými v § 26 odst. 1 písm. g) bodech 2 a 3 zákona a v odstavci 3 a
d) s nímž spojená rizika jsou dostatečně zohledněna systémem řízení rizik standardního fondu; jde-li o úvěrový derivát, pravidla vnitřní kontroly fondu musí dostatečně zohlednit riziko informační asymetrie mezi fondem a protistranou takového derivátu plynoucí z možného přístupu protistrany k neveřejným informacím o osobách, jejichž nástroje jsou využity jako podkladové aktivum pro úvěrový derivát.
(3) Oceňováním spolehlivým a ověřitelným způsobem podle § 26 odst. 1 písm. g) bodu 3 zákona je oceňování standardním fondem, které odpovídá částce, jíž lze dosáhnout mezi informovanými stranami za obvyklých tržních podmínek, a které nevychází pouze z kotací protistrany a jehož
a) ocenění vychází buď ze spolehlivé aktualizované tržní ceny nástroje, nebo, pokud taková cena není dostupná, ze způsobu oceňování, který využívá přiměřenou a uznávanou metodiku, a
b) kontrolu oceňování vykonává
1. způsobilá třetí strana, která je nezávislá na protistraně derivátu, a to přiměřeně často a způsobem umožňujícím standardnímu fondu jeho kontrolu, nebo
2. pro tyto účely dostatečně odborně vybavený organizační útvar investiční společnosti nebo fondu, jenž je nezávislý na organizačním útvaru zodpovědném za obhospodařování majetku.
Paragraf 5 vyhlášky 235/2009 definuje, kdy je finanční derivát považován za likvidní a do jakých finančních derivátů může standardní fond investovat.
Co to znamená v praxi
Standardní fond může investovat do finančních derivátů, jejichž podkladové aktivum je složeno z nástrojů podle § 26 odst. 1 písm. a) až h) zákona, úrokových sazeb, měnových kurzů, měn nebo finančních indexů.
Fond může investovat i do derivátů, které umožňují převod úvěrového rizika, pokud nesouvisí s dodáním jiných podkladových aktiv než těch v § 26 odst. 1 zákona a splňují kritéria pro mimoburzovní deriváty.
Rizika spojená s těmito deriváty musí být dostatečně zohledněna systémem řízení rizik fondu.
Oceňování derivátů musí být spolehlivé a ověřitelné, vycházet z tržní ceny nebo uznávané metodiky a být kontrolováno nezávislou třetí stranou nebo nezávislým útvarem fondu.
Na co si dát pozor
U úvěrových derivátů musí pravidla vnitřní kontroly fondu zohlednit riziko informační asymetrie mezi fondem a protistranou.
Ocenění derivátu nesmí vycházet pouze z kotací protistrany.
Kontrolu oceňování musí provádět buď nezávislá třetí strana, nebo dostatečně odborně vybavený organizační útvar fondu, který je nezávislý na útvaru zodpovědném za obhospodařování majetku.