§ 7 Vyhláška federálního ministerstva práce a sociálních věcí o zjednodušení úpravy odměňování dělníků, obchodně provozních a technickohospodářských pracovníků – Společná ustanovení
Vyhláška federálního ministerstva práce a sociálních věcí o zjednodušení úpravy odměňování dělníků, obchodně provozních a technickohospodářských pracovníků · 269/1990 Sb. · § 7 · Pracovní právo
Stručně: Paragraf 7 vyhlášky 269/1990 dává organizacím pravomoc rozhodovat o osobním ohodnocení, délce praxe a zařazení pracovníků do funkcí, zároveň jim ukládá povinnost vyplácet určité mzdové příplatky.
§ 7 Společná ustanovení
(1) Vymezení okruhu technickohospodářských a obchodně provozních pracovníků, jimž se poskytuje osobní ohodnocení, je v pravomoci organizace.
(2) Kvalifikační požadavek odborné praxe pro jednotlivá povolání a funkce uvedený v příslušných kvalifikačních katalozích se považuje pouze za orientační; délku odborné praxe pro kvalitní výkon jednotlivých povolání určí organizace. O zařazení pracovníků do funkcí a tarifních tříd, kteří nesplňují kvalifikační předpoklad vzdělání, rozhoduje organizace; ustanovení § 46 odst. 1 písm. e) zákoníku práce tím není dotčeno.
(3) Organizace je povinna poskytovat dělníkům, obchodně provozním a technickohospodářským pracovníkům podle příslušných mzdových předpisů mzdové příplatky za práci přesčas, o sobotách a nedělích, v nočních směnách, ve výškách nad 50 m, ve ztížených a zdraví škodlivých pracovních podmínkách skupiny II, a práci ve zdravotně vysoce rizikových pracovních podmínkách14) a odměnu za pracovní pohotovost. O uplatnění ostatních mzdových příplatků uvedených ve mzdových předpisech a o podmínkách pro jejich poskytování rozhoduje organizace; pokud se tyto příplatky neuplatní, lze rozdílnou náročnost a obtížnost pracovních podmínek vyjádřit v prémiích nebo odměnách, popř. ostatních složkách mzdy.
(4) Organizace může jednotlivé mzdové příplatky stanovit průměrnými částkami (paušalizovat), tyto částky kumulovat do jedné popřípadě několika částek a poskytovat v této částce až po dobu 1 roku, pokud dříve nedojde k podstatné změně pracovních podmínek; přitom organizace není povinna vést soustavnou evidenci nároků pracovníků podle jednotlivých příplatků.
(5) Pokud podle této vyhlášky přísluší pravomoc ústřednímu orgánu, rozumí se tím u bytových, spotřebních a výrobních družstev, u podniků a hospodářských zařízení společenských organizací a u organizací uvedených v § 1 odst. 1 písm. d) příslušné ministerstvo práce a sociálních věcí, není-li touto vyhláškou stanoveno jinak [§ 5 odst. 2 písm. a)].
Paragraf 7 vyhlášky 269/1990 dává organizacím pravomoc rozhodovat o osobním ohodnocení, délce praxe a zařazení pracovníků do funkcí, zároveň jim ukládá povinnost vyplácet určité mzdové příplatky.
Co to znamená v praxi
Organizace si sama určí, kterým technickohospodářským a obchodně provozním pracovníkům bude poskytovat osobní ohodnocení.
Organizace rozhoduje o tom, jak dlouhou odbornou praxi potřebuje pracovník pro kvalitní výkon daného povolání.
Organizace může zařadit pracovníky do funkcí a tarifních tříd, i když nesplňují kvalifikační předpoklad vzdělání.
Organizace musí vyplácet mzdové příplatky za práci přesčas, o sobotách a nedělích, v nočních směnách, ve výškách nad 50 m, ve ztížených a zdraví škodlivých podmínkách skupiny II a ve zdravotně vysoce rizikových podmínkách, a také odměnu za pracovní pohotovost.
Organizace může stanovit mzdové příplatky průměrnými částkami (paušálem) a vyplácet je až po dobu 1 roku, pokud se podstatně nezmění pracovní podmínky.
Na co si dát pozor
Při zařazování pracovníků bez kvalifikačního předpokladu vzdělání nesmí organizace porušit § 46 odst. 1 písm. e) zákoníku práce.
Organizace nemusí vést soustavnou evidenci nároků pracovníků na jednotlivé příplatky, pokud je paušalizuje.