§ 239 Zákon daňový řád — znění od 2011-01-01

§ 239 Přechod daňové povinnosti (1) Přechodem daňové povinnosti se pro účely tohoto zákona rozumí přechod práv a povinností daňového subjektu. (2) Daňová povinnost, která vznikla zůstaviteli, přechází na jeho dědice, který tak získává postavení daňového subjektu namísto zůstavitele. Dědic je povinen uhradit daň jen do výše ceny nabytého dědictví. (3) Dědic, na kterého přešla daňová povinnost, je povinen podat řádné daňové tvrzení nebo dodatečné daňové tvrzení za zůstavitele do 6 měsíců po jeho úmrtí, a to za uplynulou část běžného zdaňovacího období, a daň ve stejné lhůtě uhradit; je-li účastníků dědického řízení24) více a dědické řízení nebylo dosud ukončeno, podá daňové tvrzení kterýkoliv z nich, přičemž povinnost daň uhradit mají společně a nerozdílně všichni tito účastníci. Nedohodnou-li se, který z nich daňové tvrzení podá, ustanoví jej správce daně z okruhu účastníků dědického řízení. (4) Pokud je ustanoven správce dědictví, plní daňové povinnosti dědice vlastním jménem na účet svěřeného majetku. (5) Není-li dědic znám a nebyl-li dosud ustanoven správce dědictví, podá správce daně soudu podnět k tomu, aby správce dědictví ustanovil z důvodu obecného zájmu; do doby, než je ustanoven správce dědictví, nebo ukončeno dědické řízení, daňové řízení týkající se daňové povinnosti zůstavitele neběží a lhůta podle odstavce 3 a lhůty pro stanovení daně a placení daně se staví. (6) Připadne-li dědictví státu25), zjistí správce daně z moci úřední ve spolupráci s příslušnou organizační složkou státu26) daňovou povinnost zůstavitele a tuto daňovou povinnost v souladu se zákonem vypořádají. (7) Daňovou povinnost, která přešla na dědice, popřípadě na stát, spravuje dosud příslušný správce daně.