Stručně: Paragraf 2 vyhlášky 31/1990 stanovuje, že peněžní organizace si samy určují poplatky za služby, ale nesmí překročit maximální sazby uvedené v příloze, a musí podporovat bezhotovostní platby.
§ 2 Společná ustanovení
(1) Peněžní organizace stanoví ve svých sazebnících odměny za provádění peněžních služeb, které poskytují, do výše sazby uvedené v příloze k této vyhlášce, není-li dále stanoveno jinak.
(2) Peněžní organizace jsou povinny při stanovení odměn podporovat bezhotovostní formy placení.
(3) Za zvláštní peněžní služby poskytované prostřednictvím výpočetní techniky stanoví peněžní organizace odměny ve výši vycházející ze skutečných nákladů vynaložených na provedení příslušné služby.
(4) Peněžní organizace jsou oprávněny zcela nebo zčásti od vybrání odměny upustit.
Paragraf 2 vyhlášky 31/1990 stanovuje, že peněžní organizace si samy určují poplatky za služby, ale nesmí překročit maximální sazby uvedené v příloze, a musí podporovat bezhotovostní platby.
Co to znamená v praxi
Banky a spořitelny si samy určují, kolik si účtují za své služby, ale nesmí jít nad limit daný přílohou vyhlášky.
Při stanovování poplatků musí banky podporovat platby, které se neprovádí hotově.
Za speciální služby, které banky dělají pomocí počítačů, si mohou účtovat jen tolik, kolik je skutečně stojí.
Banky mají právo se rozhodnout, že poplatek za službu nebudou účtovat vůbec, nebo jen jeho část.
Příklad
Banka nabízí službu převodu peněz. V příloze vyhlášky je uvedeno, že maximální poplatek za takový převod je 50 Kč. Banka se rozhodne, že si bude účtovat 30 Kč za každý převod.
Na co si dát pozor
Banky mohou poplatky účtovat i jinak, než je stanoveno v příloze, pokud to vyhláška výslovně dovoluje.