Stručně: Paragraf 60 zákona o zlidovění soudnictví stanoví, že o stížnosti pro zachování zákona rozhoduje Nejvyšší soud rozsudkem po ústním jednání, na které je předvoláván pouze generální prokurátor, přičemž Nejvyšší soud může z vlastní iniciativy nařídit potřebná šetření.
§ 60
O stížnosti pro zachování zákona rozhoduje nejvyšší soud rozsudkem po ústním jednání, k němuž předvolává jen generálního prokurátora. Nejvyšší soud může i z úřední moci nařídit potřebná šetření.
Paragraf 60 zákona o zlidovění soudnictví stanoví, že o stížnosti pro zachování zákona rozhoduje Nejvyšší soud rozsudkem po ústním jednání, na které je předvoláván pouze generální prokurátor, přičemž Nejvyšší soud může z vlastní iniciativy nařídit potřebná šetření.
Co to znamená v praxi
Nejvyšší soud rozhoduje o stížnosti pro zachování zákona vždy rozsudkem, což je formální a závazné rozhodnutí.
Ústní jednání před Nejvyšším soudem je neveřejné pro strany sporu, neboť je na něj předvoláván pouze generální prokurátor.
Nejvyšší soud má pravomoc z vlastní iniciativy (z úřední moci) provádět další šetření, pokud je to pro rozhodnutí o stížnosti potřeba.
Na co si dát pozor
Strany sporu nemají právo být přítomny ústnímu jednání o stížnosti pro zachování zákona.
Rozhodování Nejvyššího soudu je založeno na podkladech a šetřeních, které si soud sám vyžádá, nebo které mu předloží generální prokurátor.
Hlídat změny § 60 – pošleme e-mail, když se paragraf novelizuje.