§ 21 Vyhláška federálního ministerstva práce a sociálních věcí o cestovních náhradách – Paušální náhrada výdajů za dopravu a stravování
Vyhláška federálního ministerstva práce a sociálních věcí o cestovních náhradách · 33/1984 Sb. · § 21 · Sociální zabezpečení
Stručně: Paragraf 21 vyhlášky 33/1984 stanoví podmínky pro poskytování paušální náhrady zvýšených výdajů za stravování pracovníkům stavebních organizací, kteří dojíždějí na vzdálené staveniště, a upravuje, jak se v takových případech postupuje s náhradou dopravy.
§ 21 Paušální náhrada výdajů za dopravu a stravování
(1) Pracovník (ženatý i svobodný), který pracuje na tak vzdáleném staveništi, že čas strávený cestou z bydliště na staveniště, které je v jiné obci, a zpět činí více než 3 hodiny a přesto se denně vrací do obce pobytu, obdrží za každý den, kdy se dostaví do práce na staveniště, paušální náhradu zvýšených výdajů za stravování v částce 17 Kčs denně; nezabezpečuje-li organizace pracovníku jeho dopravu bezplatně, postupuje se podle § 20.
(2) Při posuzování času stráveného cestou vychází organizace z použití časově nejvhodnějšího a hospodárného veřejného hromadného dopravního prostředku a z doby cesty z bydliště k nejbližšímu místu nástupu do tohoto prostředku a z místa výstupu z něho při cestě na staveniště a zpět, ale nezahrnuje do něho dobu čekání na dopravní prostředek při nastoupení cesty na staveniště nebo zpět po ukončení práce.
(3) Nepoužije-li pracovník veřejného hromadného dopravního prostředku, rozumí se časem stráveným cestou čas, kterého by pracovník k cestě potřeboval, kdyby použil tohoto prostředku nejvhodnějším způsobem.
(4) Přísluší-li pracovníku, kterému je jinak poskytována paušální náhrada, současně stravné z důvodu vyslání na pracovní cestu, nepřísluší mu paušální náhrada výdajů za stravování. Pokud východiskem pracovní cesty nebyla určena obec pobytu, přísluší pracovníkovi náhrada jízdních výdajů podle § 20.
Paragraf 21 vyhlášky 33/1984 stanoví podmínky pro poskytování paušální náhrady zvýšených výdajů za stravování pracovníkům stavebních organizací, kteří dojíždějí na vzdálené staveniště, a upravuje, jak se v takových případech postupuje s náhradou dopravy.
Co to znamená v praxi
Pracovník, který dojíždí na staveniště v jiné obci a cesta mu trvá více než 3 hodiny denně, přestože se každý den vrací domů, má nárok na paušální náhradu za stravování ve výši 17 Kčs za den.
Pokud organizace nezajišťuje pracovníkovi bezplatnou dopravu, postupuje se ohledně náhrady dopravy podle § 20.
Doba cesty se posuzuje podle časově nejvhodnějšího a hospodárného veřejného hromadného dopravního prostředku, včetně cesty z bydliště k nástupnímu místu a z výstupního místa na staveniště, ale nezahrnuje čekání na dopravní prostředek.
Jestliže pracovník nepoužije veřejnou dopravu, čas cesty se určí podle toho, kolik času by potřeboval, kdyby ji použil nejvhodnějším způsobem.
Pokud je pracovníkovi, který jinak dostává paušální náhradu, současně poskytováno stravné z důvodu pracovní cesty, paušální náhrada za stravování mu nepřísluší.
Na co si dát pozor
Paušální náhrada za stravování se poskytuje pouze v případě, že se pracovník denně vrací do obce pobytu.
Nárok na paušální náhradu za stravování zaniká, pokud je pracovníkovi poskytováno stravné z důvodu pracovní cesty.
Při posuzování doby cesty se nezapočítává doba čekání na dopravní prostředek.
Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.