§ 2 Nařízení vlády, kterým se stanoví imisní limity a podmínky a způsob sledování, posuzování, hodnocení a řízení kvality ovzduší – Základní pojmy
Nařízení vlády, kterým se stanoví imisní limity a podmínky a způsob sledování, posuzování, hodnocení a řízení kvality ovzduší · 350/2002 Sb. · § 2 · Životní prostředí a zemědělství
Stručně: Paragraf 2 nařízení vlády č. 350/2002 Sb. definuje základní pojmy, které se používají v tomto nařízení, jako jsou cílový imisní limit, dlouhodobý imisní cíl pro ozon, posuzování kvality ovzduší, horní a dolní mez pro posuzování, referenční a ekvivalentní metoda měření, oxidy dusíku, suspendované částice (PM10, PM2,5), metoda pro výpočet rozptylu znečištění ovzduší a prekurzory ozonu.
§ 2 Základní pojmy
Pro účely tohoto nařízení se rozumí
a) cílovým imisním limitem – koncentrace znečišťující látky ve vnějším ovzduší stanovená za účelem odstranění, zabránění nebo omezení škodlivých účinků na lidské zdraví a na životní prostředí celkově, které je třeba dosáhnout, pokud je to možné, ve stanovené době,
b) dlouhodobým imisním cílem pro ozon – taková úroveň znečištění ovzduší troposférickým ozonem, pod níž lze na základě současného stavu vědeckého poznání vyloučit přímý škodlivý vliv na zdraví lidí nebo zvířat nebo na životní prostředí,
c) posuzováním kvality ovzduší – tímto nařízením stanovená, popřípadě orgány ochrany ovzduší schválená metoda k provádění měření, výpočtu, předpovědi nebo odborného odhadu úrovně znečištění ovzduší,
d) horní mezí pro posuzování úrovně znečištění ovzduší – hodnota koncentrace znečišťující látky, při jejímž dosažení či překročení na určitém území je nutno užívat k posuzování úrovně znečištění ovzduší pouze měření,
e) dolní mezí pro posuzování úrovně znečištění ovzduší – hodnota koncentrace znečišťující látky, pod níž je na určitém území možné užívat k posuzování úrovně znečištění ovzduší pouze modelových výpočtů nebo odborných odhadů,
f) referenční metodou měření – postup, který zahrnuje popis odběru, transportu a úpravy vzorku ovzduší a stanovení koncentrace dané látky,
g) ekvivalentní metodou – metoda, kterou se prokazatelně vykazují stejné jakostní znaky a která poskytuje stejné, v případě metod rozptylu znečišťujících látek v ovzduší srovnatelné výsledky jako metoda referenční,
h) oxidy dusíku – směs oxidu dusnatého a oxidu dusičitého, jejichž koncentrace je součtem koncentrací oxidu dusnatého a oxidu dusičitého sečtených v jednotkách ppbv a vyjádřených jako oxid dusičitý v mikrogramech na metr krychlový,
i) suspendovanými částicemi – částice, které v důsledku zanedbatelné pádové rychlosti přetrvávají dlouhou dobu v atmosféře,
j) suspendovanými částicemi frakce PM10 – částice, které projdou velikostně-selektivním vstupním filtrem vykazujícím pro aerodynamický průměr 10 μm odlučovací účinnost 50 %,
k) jemnými suspendovanými částicemi frakce PM2,5 – částice, které projdou velikostně-selektivním vstupním filtrem vykazujícím pro aerodynamický průměr 2,5 μm odlučovací účinnost 50 %,
l) metoda pro výpočet rozptylu znečištění ovzduší (rozptylová metoda) – způsob výpočtu koncentrací znečišťujících látek a jejich rozptylu v čase a prostoru,
m) prekurzory ozonu – znečišťující látky vstupující do fotochemických reakcí vedoucích ke vzniku troposférického ozonu,
n) depozičním limitem – maximální přípustné množství látek znečišťujících ovzduší usazené nebo vstřebané na jednotce plochy zemského povrchu za časovou jednotku v důsledku vynášecích a vymývacích procesů z atmosféry, které nevyvolá žádné negativní efekty a procesy v ekosystému,
o) liniovým zdrojem znečišťování ovzduší – dopravní komunikace, která je používána pro provoz mobilních zdrojů znečišťování ovzduší nebo je k užívání pro provoz těchto zdrojů navrhována v rámci územního, stavebního, kolaudačního nebo jiného řízení,
p) prašným spadem – hmotnost deponovaného materiálu, který se po předcházejícím znečištění ovzduší usadil na jednotku plochy zemského povrchu za časovou jednotku v důsledku vynášecích a vymývacích procesů z atmosféry,
r) troposférickým ozonem – ozon nacházející se v přízemní vrstvě atmosféry a vznikající na základě vzájemných chemických reakcí prekurzorů ozonu.
Paragraf 2 nařízení vlády č. 350/2002 Sb. definuje základní pojmy, které se používají v tomto nařízení, jako jsou cílový imisní limit, dlouhodobý imisní cíl pro ozon, posuzování kvality ovzduší, horní a dolní mez pro posuzování, referenční a ekvivalentní metoda měření, oxidy dusíku, suspendované částice (PM10, PM2,5), metoda pro výpočet rozptylu znečištění ovzduší a prekurzory ozonu.
Co to znamená v praxi
Cílový imisní limit je koncentrace znečišťující látky, které by se mělo dosáhnout v určité době, aby se zabránilo škodlivým vlivům na zdraví a životní prostředí.
Dlouhodobý imisní cíl pro ozon je úroveň znečištění ozonem, u které se předpokládá, že nemá škodlivý vliv na zdraví lidí, zvířat nebo životní prostředí.
Posuzování kvality ovzduší zahrnuje měření, výpočty, předpovědi nebo odhady úrovně znečištění.
Pokud koncentrace znečišťující látky dosáhne nebo překročí horní mez, musí se kvalita ovzduší posuzovat pouze měřením.
Pokud je koncentrace pod dolní mezí, je možné k posuzování kvality ovzduší použít pouze modelové výpočty nebo odborné odhady.
Suspendované částice PM10 jsou částice, které projdou filtrem s 50% odlučovací účinností pro průměr 10 μm.
Jemné suspendované částice PM2,5 jsou částice, které projdou filtrem s 50% odlučovací účinností pro průměr 2,5 μm.
Na co si dát pozor
Definice pojmů jsou specifické pro účely tohoto nařízení a nemusí se shodovat s obecnými definicemi.
Pojmy jako "cílový imisní limit" nebo "dlouhodobý imisní cíl" naznačují snahu o dosažení určité kvality ovzduší, ale neříkají, jaké konkrétní kroky k tomu povedou.
Rozlišení mezi horní a dolní mezí pro posuzování ovzduší určuje, jaké metody (měření vs. modely/odhady) se musí nebo mohou použít.