§ 20 Vyhláška, kterou se provádějí některá ustanovení zákona o veřejném zdravotním pojištění – Ustanovení § 19 se nepoužije a úhrada se vypočte podle § 18…
Stručně: Paragraf 20 vyhlášky 376/2011 stanovuje výjimky z obecných pravidel pro výpočet úhrady léčivých přípravků, zejména pokud jde o titraci dávek, injekční formy, dávkování podle tělesných parametrů, nereferenční přípravky s regulovanou cenou a tekuté perorální přípravky.
§ 20
(1) Ustanovení § 19 se nepoužije a úhrada se vypočte podle § 18 i mimo interval u přípravků, které
a) jsou používány při zahájení terapie titrací dávek, pokud tato titrace trvá nejvýše po dobu 60 dnů,
b) mají injekční lékovou formu, kdy k řádnému dávkování je třeba užít více než jednu jednotku lékové formy nebo kdy lze jednotku lékové formy rozdělit mezi více pacientů, nebo
c) jsou dávkovány podle tělesných parametrů.
(2) Postup podle § 18 a 19 se dále nepoužije u přípravků nezařazených do referenční skupiny, jejichž cena výrobce podléhá regulaci stanovením maximální ceny a je stejná za jednotku lékové formy pro všechny síly přípravku hrazené ze zdravotního pojištění. V takovém případě se úhrada stanoví ve stejné výši podle síly referenčního přípravku pro všechny síly posuzovaného přípravku tak, aby poměr úhrady k ceně přípravku byl konstantní.
(3) Postup podle § 18 a 19 se dále nepoužije u tekutých perorálních přípravků, pokud není uvedeno jinak.
Paragraf 20 vyhlášky 376/2011 stanovuje výjimky z obecných pravidel pro výpočet úhrady léčivých přípravků, zejména pokud jde o titraci dávek, injekční formy, dávkování podle tělesných parametrů, nereferenční přípravky s regulovanou cenou a tekuté perorální přípravky.
Co to znamená v praxi
U některých léčiv se úhrada vypočítá přímo podle § 18 (způsob výpočtu úhrady přípravku), i když by se jinak použil § 19 (úhrada přípravků mimo interval). To platí například pro přípravky, u kterých se dávka postupně upravuje na začátku léčby (titrace) po dobu maximálně 60 dnů.
Stejná výjimka platí pro injekční léky, kde je pro správné dávkování potřeba více než jedna jednotka lékové formy, nebo když lze jednu jednotku rozdělit mezi více pacientů.
Dále se tato výjimka vztahuje na léky, jejichž dávkování závisí na tělesných parametrech pacienta (např. váha, plocha těla).
Pro přípravky, které nejsou zařazeny do referenční skupiny a jejichž cena je regulována (maximální cena je stejná pro všechny síly), se úhrada stanoví jednotně pro všechny síly tak, aby poměr úhrady k ceně byl stálý.
U tekutých perorálních přípravků se obecně nepoužívají postupy podle § 18 a 19, pokud není výslovně stanoveno jinak.
Na co si dát pozor
Výjimka pro titraci dávek je omezena na maximálně 60 dnů.
U nereferenčních přípravků s regulovanou cenou je klíčové, aby cena výrobce byla stejná za jednotku lékové formy pro všechny síly hrazené ze zdravotního pojištění.
U tekutých perorálních přípravků je třeba si ověřit, zda pro konkrétní přípravek neexistuje jiné ustanovení, které by stanovovalo odlišný postup.
Hlídat změny § 20 – pošleme e-mail, když se paragraf novelizuje.