§ 2 Zákon, kterým se mění zákon č. 155/1998 Sb., o znakové řeči a o změně dalších zákonů a další související zákony – Definice základních pojmů
Zákon, kterým se mění zákon č. 155/1998 Sb., o znakové řeči a o změně dalších zákonů a další související zákony · 384/2008 Sb. · § 2 · Ostatní právní předpisy
Stručně: Paragraf 2 zákona 384/2008 definuje, kdo je pro účely tohoto zákona považován za neslyšící osobu a kdo za hluchoslepou osobu.
§ 2 Definice základních pojmů
(1) Za neslyšící se pro účely tohoto zákona považují osoby, které neslyší od narození, nebo ztratily sluch před rozvinutím mluvené řeči, nebo osoby s úplnou či praktickou hluchotou, které ztratily sluch po rozvinutí mluvené řeči, a osoby těžce nedoslýchavé, u nichž rozsah a charakter sluchového postižení neumožňuje plnohodnotně porozumět mluvené řeči sluchem.
(2) Za hluchoslepé se pro účely tohoto zákona považují osoby se souběžným postižením sluchu a zraku různého stupně, typu a doby vzniku, u nichž rozsah a charakter souběžného sluchového a zrakového postižení neumožňuje plnohodnotný rozvoj mluvené řeči, nebo neumožňuje plnohodnotnou komunikaci mluvenou řečí.“.
5. § 3 včetně nadpisu zní:
Paragraf 2 zákona 384/2008 definuje, kdo je pro účely tohoto zákona považován za neslyšící osobu a kdo za hluchoslepou osobu.
Co to znamená v praxi
Neslyšící osoba je ten, kdo neslyší od narození, ztratil sluch předtím, než se naučil mluvit, nebo má úplnou či praktickou hluchotu, i když ztratil sluch později.
Za neslyšícího se považuje i těžce nedoslýchavý člověk, pokud kvůli svému sluchovému postižení nemůže plnohodnotně rozumět mluvené řeči sluchem.
Hluchoslepá osoba je ten, kdo má zároveň postižený sluch i zrak v různé míře a odlišné době vzniku.
U hluchoslepých osob musí rozsah postižení bránit plnohodnotnému rozvoji nebo používání mluvené řeči.
Příklad
Paní Nováková ztratila sluch v dětství, ještě než se naučila mluvit. Podle tohoto zákona je považována za neslyšící osobu.
Na co si dát pozor
Definice jsou platné pouze pro účely tohoto zákona, nikoli obecně.