§ 2 Zákon o znakové řeči a o změně dalších zákonů – Definice základních pojmů
Zákon o znakové řeči a o změně dalších zákonů · 155/1998 Sb. · § 2 · Ostatní právní předpisy
Stručně: Paragraf 2 zákona č. 155/1998 Sb. definuje, kdo je pro účely tohoto zákona považován za neslyšící osobu a kdo za hluchoslepou osobu, a to na základě rozsahu a doby vzniku sluchového či souběžného sluchového a zrakového postižení.
§ 2 Definice základních pojmů
(1) Za neslyšící se pro účely tohoto zákona považují osoby, které neslyší od narození, nebo ztratily sluch před rozvinutím mluvené řeči, nebo osoby s úplnou či praktickou hluchotou, které ztratily sluch po rozvinutí mluvené řeči, a osoby těžce nedoslýchavé, u nichž rozsah a charakter sluchového postižení neumožňuje plnohodnotně porozumět mluvené řeči sluchem.
(2) Za hluchoslepé se pro účely tohoto zákona považují osoby se souběžným postižením sluchu a zraku různého stupně, typu a doby vzniku, u nichž rozsah a charakter souběžného sluchového a zrakového postižení neumožňuje plnohodnotný rozvoj mluvené řeči, nebo neumožňuje plnohodnotnou komunikaci mluvenou řečí.
Paragraf 2 zákona č. 155/1998 Sb. definuje, kdo je pro účely tohoto zákona považován za neslyšící osobu a kdo za hluchoslepou osobu, a to na základě rozsahu a doby vzniku sluchového či souběžného sluchového a zrakového postižení.
Co to znamená v praxi
Za neslyšící se považují osoby, které neslyší od narození nebo ztratily sluch před rozvinutím mluvené řeči.
Neslyšící jsou i osoby s úplnou či praktickou hluchotou, které ztratily sluch po rozvinutí mluvené řeči.
Mezi neslyšící patří také těžce nedoslýchavé osoby, pokud jejich postižení neumožňuje plnohodnotně rozumět mluvené řeči sluchem.
Hluchoslepé osoby mají souběžné postižení sluchu a zraku, které jim neumožňuje plnohodnotný rozvoj mluvené řeči nebo komunikaci mluvenou řečí.
Příklad
Paní Nováková ztratila sluch v dětství, ještě než se naučila mluvit. Podle tohoto zákona je považována za neslyšící osobu a má právo na komunikační systémy upravené tímto zákonem.
Na co si dát pozor
Definice jsou platné „pro účely tohoto zákona“, což znamená, že se mohou lišit od definic v jiných právních předpisech.
U těžce nedoslýchavých osob je klíčové, zda jim rozsah a charakter postižení neumožňuje plnohodnotně porozumět mluvené řeči sluchem.
U hluchoslepých osob je důležitý rozsah a charakter souběžného postižení, který brání plnohodnotnému rozvoji nebo komunikaci mluvenou řečí.