Stručně: Paragraf 4 vyhlášky 386/1991 stanoví, že bezhotovostní platby klient provádí převodem peněz z účtu na účet, a to buď pomocí příkazu k zúčtování (jednorázového nebo trvalého), šeku k zúčtování, nebo bankovní platební karty.
§ 4 Bezhotovostní platební styk
Klient provádí bezhotovostní platby převodem peněžních prostředků z účtu na účet prostřednictvím
a) jednorázového nebo trvalého příkazu k zúčtování; příkaz k zúčtování vyhotovuje plátce formou příkazu k úhradě nebo příjemce formou příkazu k inkasu v případech stanovených v § 5 odst. 2,
b) šeku k zúčtování,
c) bankovní platební karty (§ 24).
Paragraf 4 vyhlášky 386/1991 stanoví, že bezhotovostní platby klient provádí převodem peněz z účtu na účet, a to buď pomocí příkazu k zúčtování (jednorázového nebo trvalého), šeku k zúčtování, nebo bankovní platební karty.
Co to znamená v praxi
Klienti mohou posílat peníze z jednoho účtu na druhý bez použití hotovosti.
K provedení platby je možné použít buď příkaz k úhradě (zadává plátce), nebo příkaz k inkasu (zadává příjemce, ale jen v určitých případech).
Dalšími způsoby bezhotovostní platby jsou šeky určené k zúčtování a bankovní platební karty.
Na co si dát pozor
Příkaz k inkasu může příjemce použít jen v případech uvedených v § 5 odst. 2 (např. na základě rozhodnutí soudu, zákona nebo dohody s plátcem).
Šek k zúčtování a bankovní platební karta jsou také způsoby bezhotovostní platby, které se řídí dalšími ustanoveními vyhlášky.