§ 3 Vyhláška o stanovení pravidel a postupů při lékařském ozáření – Obsah činností indikujícího lékaře a aplikujícího odborníka, kteří se podílejí na lékařském ozáření
Stručně: Paragraf 3 vyhlášky 410/2012 stanovuje povinnosti indikujícího lékaře a aplikujícího odborníka při zvažování a provádění lékařského ozáření, aby se minimalizovalo riziko pro pacienta.
§ 3 Obsah činností indikujícího lékaře a aplikujícího odborníka, kteří se podílejí na lékařském ozáření
(1) Indikující lékař a aplikující odborník v rámci procesu odůvodnění lékařského ozáření
a) vždy vezme v úvahu účinky, přínosy a rizika dostupných metod, které vedou k témuž cíli, avšak nezahrnují žádné ozáření ionizujícím zářením nebo způsobují nižší ozáření ionizujícím zářením,
b) se dotáže před každým použitím zdroje ionizujícího záření k lékařskému ozáření pacienta na předchozí aplikace radionuklidů a ionizujícího záření, které by mohly mít význam pro uvažované vyšetřování nebo léčbu; u ženy v reprodukčním věku se též dotáže na těhotenství nebo kojení dítěte; zjištěné údaje, které by mohly mít význam pro uvažované vyšetřování nebo léčbu, zaznamená do zdravotnické dokumentace pacienta.
(2) Indikující lékař dále
a) jestliže doporučí provedení lékařského ozáření, v žádosti k provedení lékařského ozáření kromě náležitostí stanovených právními předpisy upravujícími obsah a náležitosti zdravotnické dokumentace3) dále uvede
1. klinickou diagnózu a číselnou diagnózu podle Mezinárodního statistického klasifikačního seznamu nemocí a přidružených zdravotních problémů,
2. informace o skutečnostech významných pro provedení lékařského ozáření pacienta,
3. cíl, očekávaný přínos a odůvodnění požadavku lékařského ozáření,
4. údaje o předchozích aplikacích radionuklidů a ionizujícího záření, které by mohly mít význam pro uvažované vyšetření nebo léčbu,
b) zpracovává zvláštní písemné odůvodnění, jde-li o ověřování nezavedené metody s lékařským ozářením, pro které není vydáváno závazné stanovisko Státního úřadu pro jadernou bezpečnost podle § 36 zákona.
(3) Aplikující odborník dále posoudí cíl a očekávaný přínos vyžádaného lékařského ozáření a provedení ozáření
a) schválí; v takovém případě v souladu s místními radiologickými standardy určí pracoviště, konkrétní zdroj ionizujícího záření, termín a čas pro provedení lékařského ozáření, nebo
b) zamítne; v takovém případě tuto skutečnost uvede v informaci o vyšetření nebo léčbě, a
připojí své jméno, popřípadě jména, a příjmení, datum a podpis; k informaci o vyšetření nebo léčbě v elektronické formě připojí svůj uznávaný elektronický podpis.
Paragraf 3 vyhlášky 410/2012 stanovuje povinnosti indikujícího lékaře a aplikujícího odborníka při zvažování a provádění lékařského ozáření, aby se minimalizovalo riziko pro pacienta.
Co to znamená v praxi
Lékař musí vždy zvážit jiné metody vyšetření nebo léčby, které nepoužívají záření nebo ho používají méně.
Před každým ozářením se vás lékař zeptá na předchozí ozáření a u žen v reprodukčním věku i na těhotenství nebo kojení. Tyto informace zaznamená do vaší zdravotnické dokumentace.
Pokud lékař doporučí ozáření, musí do žádosti uvést vaši diagnózu, důvody pro ozáření a informace o předchozích ozářeních.
Aplikující odborník (např. radiolog) posoudí, zda je ozáření nutné. Může ho schválit a určit, kde a kdy se provede, nebo ho zamítnout.
Příklad
Paní Nováková přichází k lékaři s bolestmi zad. Lékař zvažuje rentgen. Předtím se jí ale zeptá, zda v poslední době podstoupila jiné rentgeny a zda není těhotná. Zjistí, že paní Nováková před měsícem podstoupila rentgen plic. Lékař proto zváží, zda by nebylo lepší nejprve zkusit jinou diagnostickou metodu, například ultrazvuk, aby se minimalizovalo další ozáření.
Na co si dát pozor
Pokud jde o ověřování nové, nezavedené metody ozáření, musí indikující lékař vypracovat zvláštní písemné odůvodnění.
Pokud aplikující odborník ozáření zamítne, musí to uvést v informaci o vyšetření nebo léčbě a podepsat se.