§ 2 Vyhláška federálního ministerstva práce a sociálních věcí o náhradách za používání silničních motorových vozidel při pracovních cestách – Náhrady za používání vlastního osobního vozidla
Vyhláška federálního ministerstva práce a sociálních věcí o náhradách za používání silničních motorových vozidel při pracovních cestách · 57/1979 Sb. · § 2 · Dopravní právo
Stručně: Paragraf 2 vyhlášky 57/1979 definuje, za jaké typy vozidel se poskytují náhrady při pracovních cestách a co se rozumí pod pojmy „vlastní osobní vozidlo“ a „služební vozidlo“.
§ 2 Náhrady za používání vlastního osobního vozidla
(1) Podle této vyhlášky se poskytují pracovníkům při pracovních cestách v tuzemsku za podmínek dále stanovených náhrady
a) za používání vlastního silničního motorového vozidla určeného k nehromadné přepravě osob (dále jen „vlastní osobní vozidlo“),
b) při používání služebního silničního motorového vozidla bez přiděleného řidiče z povolání, které organizace svěří pracovníku do osobní péče (dále jen „služební vozidlo“).
(2) Vlastním osobním vozidlem se rozumí vozidlo, jehož držitelem podle technického průkazu je pracovník, popřípadě jeho manželka.
(3) Služebním vozidlem se rozumí vozidlo, které je ve vlastnictví, správě nebo užívání organizace.
Paragraf 2 vyhlášky 57/1979 definuje, za jaké typy vozidel se poskytují náhrady při pracovních cestách a co se rozumí pod pojmy „vlastní osobní vozidlo“ a „služební vozidlo“.
Co to znamená v praxi
Zaměstnanci mohou dostat náhradu za použití vlastního osobního vozidla při pracovní cestě v tuzemsku.
Náhrady se poskytují i za použití služebního vozidla, které organizace svěří zaměstnanci do osobní péče.
"Vlastním osobním vozidlem" se rozumí vozidlo, jehož držitelem je zaměstnanec nebo jeho manželka podle technického průkazu.
"Služebním vozidlem" je vozidlo, které patří organizaci, je v její správě nebo ho užívá.