§ 3 vyhláška federálního ministerstva práce a sociálních věcí o náhradách za používání silničních motorových vozidel při pracovních cestách – Náhrady za používání vlastního osobního vozidla

(1) Má-li organizace zájem, aby pracovník při pracovní cestě použil vlastního osobního vozidla, může mu určit s jeho souhlasem tento způsob dopravy jen za podmínek, že

a) pracovník má předepsaná oprávnění k řízení vozidla a další potřebné doklady,

b) vlastní osobní vozidlo je pojištěno pro případ havárie a

c) konání pracovní cesty tímto způsobem je účelné a hospodárné vzhledem k využití pracovního času a nákladům.

(2) Za použití vlastního osobního vozidla podle předcházejícího odstavce poskytne organizace pracovníku za každý kilometr jízdy bez ohledu na počet přepravovaných osob nebo na množství, hmotnost a velikost přepravovaných věcí náhradu podle sazeb stanovených v příloze č. 1.

(3) Určí-li organizace se souhlasem pracovníka, že pracovník použije přívěsu k osobnímu vozidlu, poskytne mu náhradu podle odstavce 2 zvýšenou až o 10 % s přihlédnutím k hmotnosti přívěsu, popřípadě dalším okolnostem.

(4) Náhrady podle odstavců 2 a 3 se vypočtou za celkovou vzdálenost ujetou při pracovní cestě nejkratší cestou hospodárně sjízdnou pro použité vlastní osobní vozidlo v celých kilometrech.

(5) Jiné náhrady za používání vlastního osobního vozidla, než jsou uvedeny v předcházejících ustanoveních, organizace neposkytuje, s výjimkou náhrad prokázaných výdajů za nezbytné parkování a garážování během pracovní cesty.

(6) Organizace může s pracovníkem, který v jejím zájmu často používá při pracovních cestách vlastního osobního vozidla, dohodnout, že mu náhrady podle odstavců 2 a 3 poskytne měsíčními paušálními částkami. Výše paušální náhrady se upraví, změní-li se předpoklady, za kterých byla náhrada stanovena, a úměrně sníží za dny nepřítomnosti pracovníka v práci.