§ 7 Vyhláška ministerstva dopravy a spojů o pronájmu a používání silničních vozidel pro motorovou dopravu – Vedlejší náhrady při pronájmu
Vyhláška ministerstva dopravy a spojů o pronájmu a používání silničních vozidel pro motorovou dopravu · 74/1961 Sb. · § 7 · Dopravní právo
Stručně: Paragraf 7 vyhlášky 74/1961 stanoví, jaké další náklady kromě nájemného může pronajímatel požadovat po nájemci při pronájmu silničního vozidla a za jakých podmínek.
§ 7 Vedlejší náhrady při pronájmu
(1) Vedle nájemného má pronajímatel nárok na úhradu
a) nákladů na běžné opravy vozidla a nákladů na údržbu jím na vlastní náklad prováděnou v rámci plánované údržby, připadajících na výkony provedené vozidlem v době pronájmu, a to ve výši odpovídající normám těchto nákladů, stanoveným zvláštními předpisy;*) provede-li některé dílčí práce nájemce na vlastní náklad, postupuje se podle odstavce 2;
b) nákladů na běžné opravy poruch nebo škod na vozidle, které vzniknou vinou nájemce neodborným zacházením, havárií, neodvratitelnou náhodou, a to na takovou část těchto nákladů, kterou pronajímatel uhrazuje sám;
c) rozdílu mezi skutečnými náklady na střední nebo generální opravy vozidla a normami těchto nákladů, musí-li být na vozidle provedena střední nebo generální oprava pro odstranění škod nebo poruch z příčin uvedených v písmenu b), vznikne-li tento rozdíl k tíži pronajímatele.
(2) Náhrady podle odstavce 1 písm. a) se počítají za počet základních kilometrů, který je podkladem výpočtu nájemného. Provede-li nájemce na vlastní náklad běžné opravy vozidla, pokud k nim nedošlo z důvodů uvedených v odstavci 1 písm. b), nebo některé dílčí práce plánované údržby, má vůči pronajímateli nárok na náhradu nákladů s tím spojených, a to ve výši odpovídající příslušným dílčím normám nákladů. Nejsou-li dílčí normy nákladů stanoveny, má nájemce nárok na náhradu skutečných prokazatelných nákladů. Pronajímatel a nájemce se mohou dohodnout, že za ošetřování vozidla v rámci plánované údržby se náhrady podle odstavce 1 písm. a) sníží přiměřeně rozsahu prací nájemcem prováděných, nejvýše však o 30 %.
(3) Je-li pronajímatelem soukromá osoba, která neprokáže, že si běžné opravy a údržbu vozidla v rámci plánované údržby dává provádět dodavatelským způsobem, je povinna náhrady podle odstavce 1 písm. a), které jí podle odstavce 2 náležejí, snížit o 10 %.
Část čtvrtá
Paragraf 7 vyhlášky 74/1961 stanoví, jaké další náklady kromě nájemného může pronajímatel požadovat po nájemci při pronájmu silničního vozidla a za jakých podmínek.
Co to znamená v praxi
Pronajímatel má právo na úhradu nákladů na běžné opravy a plánovanou údržbu vozidla, které připadají na dobu pronájmu, a to podle stanovených norem.
Pronajímatel může požadovat úhradu nákladů na běžné opravy poruch nebo škod, které vznikly vinou nájemce (např. neodborným zacházením, havárií), a to v rozsahu, v jakém je pronajímatel hradí sám.
Pokud je nutná střední nebo generální oprava kvůli škodám zaviněným nájemcem, pronajímatel má nárok na úhradu rozdílu mezi skutečnými náklady a normami, pokud mu vznikne k tíži.
Pokud nájemce provede běžné opravy nebo dílčí práce údržby na vlastní náklady, má nárok na náhradu od pronajímatele, a to podle dílčích norem nebo skutečných prokazatelných nákladů.
Náhrady za běžné opravy a údržbu se počítají za počet základních kilometrů, který je podkladem pro výpočet nájemného.
Na co si dát pozor
Pokud je pronajímatelem soukromá osoba a neprokáže, že si běžné opravy a údržbu nechává provádět dodavatelsky, musí snížit náhrady za tyto náklady o 10 %.
Pronajímatel a nájemce se mohou dohodnout na snížení náhrad za ošetřování vozidla v rámci plánované údržby, pokud nájemce provádí práce, a to nejvýše o 30 %.