§ 146 Nařízení, kterým se vydává jednací řád pro soudy – Neustanovuje-li mezinárodní smlouva něco jiného

Stručně

Paragraf 146 nařízení 95/1952 stanoví, že žádosti o právní pomoc zasílané do ciziny a písemnosti určené k doručení v cizině musí být opatřeny ověřeným překladem do příslušného cizího jazyka, pokud mezinárodní smlouva nestanoví jinak.

Co to znamená v praxi

• Pokud český soud žádá o právní pomoc v cizině (např. o výslech svědka), musí k žádosti přiložit ověřený překlad do jazyka dané země.
• Písemnosti, které mají být doručeny osobě v cizině (např. žaloba, rozsudek), musí být rovněž přeloženy a překlad musí být ověřen.
• Forma doručení písemností v cizině se řídí cizozemským právem, a proto i překlad musí být v takové formě, jakou cizí právo pro daný typ písemnosti předepisuje.
• Povinnost překladu a jeho ověření neplatí, pokud mezinárodní smlouva mezi Československem a danou zemí stanoví jiná pravidla.

Na co si dát pozor

• Je nutné zajistit ověřený překlad, nikoli pouze běžný překlad.
• Je třeba zjistit, jakou formu doručení a případně jaké požadavky na překlad stanovuje právo cizí země pro daný typ písemnosti.
• Vždy je nutné ověřit, zda existuje mezinárodní smlouva, která by stanovila odlišná pravidla pro právní styk s konkrétní cizí zemí.