Odpověď: Paragraf 387 trestního zákoníku definuje trestný čin svémocného odloučení, což znamená neoprávněné vzdálení se vojáka od služby, a stanovuje za něj různé tresty odnětí svobody v závislosti na délce a okolnostech odloučení.
Voják, který se nedostaví včas k odjezdu nebo odletu vojenského transportu, se dopouští svémocného odloučení a hrozí mu trest odnětí svobody až na jeden rok.
Delší doba svémocného odloučení (např. nad tři dny, opakovaně nad 24 hodin po předchozím kázeňském trestu, nad dva dny v době plnění zvlášť důležitých úkolů, nebo nad 24 hodin při službě v zahraničí) vede k přísnějšímu trestu odnětí svobody až na tři léta.
Nejpřísnější tresty (šest měsíců až pět let odnětí svobody) hrozí za svémocné odloučení trvající déle než čtrnáct dnů, déle než šest dnů v době plnění zvlášť důležitých úkolů, nebo déle než tři dny při službě v zahraničí.
Tento paragraf se týká situací, kdy voják opustí službu bez úmyslu se jí zcela vyhnout, což by spadalo pod trestný čin zběhnutí (§ 386).