44 Co 711/2018-154 — Krajský soud v Brně

1. Okresní soud Brno-venkov rozsudkem ze dne 1. 8. 2018, č. j. 33 C 42/2018-139 uložil žalovaným 1. a 2. zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 44.297,16 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně za dobu od 30. 6. 2015 do 17. 8. 2015 z částky 10.279,64 Kč, za dobu od 18. 8. 2015 do 15. 9. 2015 z částky 2.440,64 Kč, za dobu od 16. 9. 2015 do zaplacení z částky 440,64 Kč a za dobu od 19. 4. 2017 do zaplacení z částky 43.856,52 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a dále bylo žalovaným 1. a 2. uloženo společně a nerozdílně nahradit žalobci na nákladech řízení částku ve výši 3.950 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce (výrok II.)2. Proti tomuto rozsudku, a to výlučně proti výroku II. podal žalobce odvolání, v němž vyslovil nesouhlas s výší náhrady nákladů řízení, určenou ve výroku II. rozsudku, neboť žalobce má za to, že by mu měla být přiznána náhrada nákladů řízení v plné výši. Žalobce namítal, že se nejedná o takzvanou bagatelní věc, tedy spor o zaplacení částky nepřesahující 10.000 Kč, ani o takzvanou formulářovou žalobu tak, jak jsou znaky formulářové žaloby definovány celou řadou rozhodnutí Ústavního soudu České republiky. Žalobce zdůraznil, že v dané věci jde o spor o náhradu škody, způsobenou neoprávněným odběrem a neoprávněnou distribucí plynu v odběrných místech, do kterých je žalobce jako distributor plynu povinen na základě uzavřených smluv s obchodníky s plynem plyn distribuovat. Žalobce je vlastník distribuční soustavy a jako takový zajišťuje distribuci plynu ve vlastnictví jiných subjektů – obchodníků do odběrných míst zákazníků příslušného obchodníka s plynem. Žalobce dále zdůraznil, že není v přímém smluvním vztahu s žalovaným 1. a 2. a tudíž žalovaní nemohou být subjektem v postavení slabší smluvní strany a mezi žalobcem a žalovaným 1. a 2. neexistuje a nikdy neexistoval vztah dodavatele a spotřebitele. Žalobce dále poukázal na to, že nemá v pracovním poměru žádné zaměstnance s právnickým vzděláním a veškeré právní služby pro žalobce zajišťuje advokátní kancelář. Žalobce zdůraznil, že náklady řízení, které žalobce v návrhu uplatnil, byly vypočteny v souladu s vyhláškou č. 177/1996 Sb. a podle názoru žalobce tyto náklady nelze krátit, ani na základě rozhodnutí Ústavního soudu ČR, například usnesení ve věci sp. zn. II. ÚS 1193/11 ze dne 30. 8. 2011, sp. zn. IV. ÚS 2777/11 ze dne 27. 12. 2011 a další. Podle žalobce podanou žalobou nelze označit za podání jednoduché a „rutinní“, byť byla žaloba podána prostřednictvím formuláře, takzvaných elektronických platebních rozkazů. Žalobce dále zdůraznil, že s žalovanými pohledávkami nijak neobchoduje. Podle žalobce zpracování žaloby na náhradu škody z titulu neoprávněného odběru a neoprávněné distribuce je časově náročné a právně složité, a proto sjednání zastoupení advokátem k soudnímu vymáhání pohledávek není možno samo o sobě považovat za zneužití práva. Podle žalobce žaloby o náhradu škody z titulu neoprávněného odběru a neoprávněné distribuce plynu není možno podřadit pod ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť každou žalobu je třeba zpracovat individuálně k tomu dostatečně kvalifikovaným odborníkem, neboť každý jednotlivý případ je případem odlišným. Žalobce dále zdůraznil, že soud nalézací naprosto pominul předžalobní stadium, kdy zástupce žalobce prověřuje, kdo se skutečně neoprávněného odběru a neoprávněné distribuce plynu dopustil. Zástupce žalobce tak telefonicky, případně písemně kontaktuje majitele nemovitosti odběrných míst, kde k protiprávnímu konání docházelo za účelem zjištění, kdo se neoprávněného odběru a distribuce plynu dopustil, dále pak v bytových domech telefonicky kontaktuje sousedy a podobně, aby mohl uzavřít, že se neoprávněného odběru dopustila skutečně ta osoba, jež je žalobce označena za žalovaného, přičemž toto předžalobní šetření je značně obtížné a zdlouhavé. Žalobce tak uzavřel, že mu měla být přiznána odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 13.338 Kč a takto se odvoláním domáhá změny výroku II. napadeného rozhodnutí. Na podporu svých závěrů žalobce odkázal na rozhodnutí jiných krajských soudů, která byla vydána v obdobných věcech.3. Žalovaný 1. a žalovaná 2. se k podanému odvolání písemně ani jinak nevyjádřili.4. Krajský soud v Brně, jakožto soud odvolací posoudil odvolání žalobce jako odvolání včas podané, podané osobou oprávněnou k podání odvolání, přípustné a řádné (ust. § 204 odst. 1, § 201, § 202 odst. 1 a contrario, § 205 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2014; dále již jen o. s. ř.). Jelikož žalobcovo odvolání směrovalo toliko do výroku o náhradě nákladů řízení (výrok II.) a nikoli do výroku, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, neuplatní se v odvolacím řízení ustanovení o odvolacích důvodech (ust. § 205 odst. 2 o. s. ř.). Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadený výrok II. rozsudku soudu nalézacího, jakož i řízení, které se k jeho vydání vztahovalo a poté, aniž by bylo třeba ve věci nařídit jednání (ust. § 214 odst. 2, písm. c) o. s. ř.), dospěl k závěru, že žalobcovo odvolání není důvodné. Odvolací soud zdůrazňuje, že se nezabýval přezkoumáním výroku I. rozsudku soudu I. stupně, neboť tento výrok nebyl odvoláním žalobce napaden a právní moc tohoto výroku zůstala odvoláním žalobce nedotčena (ust. § 206 odst. 3 o. s. ř.).5. Žalobci je možno přisvědčit, že praxe soudů při rozhodování o náhradě nákladů řízení v daných typech sporů není jednotná a liší se i u Krajského soudu v Brně, dokonce i dřívější praxe senátu 44 Co byla nejednotná a teprve v poslední době se senát 44 Co ustálil na závěru, že aplikace ustanovení § 14b AT pro daný případ sporu je přiléhavá (viz 44 Co 121/2017, 445/2017, 473/2017, 727/2017, 44/2018, 449/2018). Odvolací soud se k aplikaci ustanovení § 14b AT pro řešení dané problematiky přiklonil z následujících důvodů:a) Jde o spory typické pro určitého konkrétního žalobce, žalobce výhradně užívá formu elektronického platebního rozkazu a žaloby mají obdobnou (respektive zcela stejnou) strukturu.b) Jde o nejčastější a nejběžnější způsob neoprávněného odběru, jde tedy o žaloby podávané týmž žalobcem ve skutkově a právně obdobných (spíše skoro stejných) věcech, přičemž rozdíly jsou pouze v detailech.c) Žalobu lze bez problémů podat na ustáleném vzoru, jak soud I. stupně, tak i soud odvolací z podání žalobce zjišťují používání naprosto totožných formulací v jednotlivých žalobách.d) Detailní údaje o neoprávněném odběru žalobce obdrží od obchodníka s plynem, invenční počin žalobce (zástupce) je tedy nulový, což se ovšem dá říci i o ostatních údajích, neboť jde o údaje technického či administrativního rázu opatřené administrativním personálem samotného žalobce.6. Z těchto důvodů shledal odvolací soud postup soudu I. stupně zcela správným, a proto rozhodnutí soudu I. stupně v napadeném výroku II. o náhradě nákladů řízení jako věcně správné potvrdil dle ustanovení § 219 o. s. ř.7. V odvolacím řízení úspěšným žalovaným žádné odvolací náklady nevznikly.