13 CO 179/2022-581 — Krajský soud v Brně

1. Soud prvního stupně rozhodoval o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala určení, že nemovité věci, a to pozemky p. [číslo] p. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] všechny nacházející se v [katastrální uzemí] (dále jen„ nemovitosti“), nejsou zatíženy zástavním právem k zajištění existující pohledávky žalované ve výši 1 850 000 Kč ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 22. 6. 2017 mezi právní předchůdkyní žalované, společností [právnická osoba] (dále jen„ Acema“), jako úvěrující, a [jméno] [příjmení] jako úvěrovaným (dále jen„ smlouva o úvěru“), a k zajištění budoucích peněžitých pohledávek určených druhem a dobou vzniku ze smlouvy o úvěru a ze zástavní smlouvy [číslo] uzavřené dne 27. 7. 2017 mezi žalobkyní jako zástavcem a [anonymizováno] jako zástavním věřitelem (dále jen„ zástavní smlouva“) v celkové maximální výši 5 550 000 Kč, které mohou vzniknout do 22. 6. 2030. Dále se žalobkyně žalobou domáhala určení, že nemovitosti nejsou zatíženy zákazem zcizení, tedy, že zástavce není oprávněn zástavu zcizit (převést na jiného) bez předchozího písemného souhlasu zástavního věřitele, když zákaz zcizení zástavy se sjednává jako právo věcné s účinky vůči zástavci i všem dalším vlastníkům zástavy, a že nemovitosti nejsou zatíženy zákazem zatížení, tedy, že se zástavci zakazuje po dobu trvání zástavního práva podle zástavní smlouvy zřídit k zástavě jiné zástavní právo, než je toto zástavní právo, a to po dobu trvání zástavního práva. Žalobkyně odůvodnila žalobu zejména takto: zástavní smlouva je nicotná a smlouva o úvěru, kterou uzavřel s [anonymizováno] bývalý manžel žalobkyně [jméno] [příjmení], je neplatná; zástavní smlouvu uzavírala žalobkyně bez toho, že by se seznámila s jejím obsahem a svým právním jednáním vyjádřila svůj úmysl; důvodem pro uzavření smlouvy o úvěru a zástavní smlouvy bylo řešení exekuce vedené vůči žalobkyni; zástavní smlouvu uzavírala v tísni, ve stavu rozrušení a pod psychickým tlakem, tudíž byla de facto k podpisu donucena; ze zástavní smlouvy není zřejmé, o jakého konkrétního dlužníka či smlouvu o úvěru se má jednat; v případě smlouvy o úvěru nedošlo ke splnění závazku [anonymizováno] poskytnout [jméno] [příjmení] úvěr ve výši 1 850 000 Kč, neboť [anonymizováno] na jeho účet poukázala pouze částku 348,29 Kč; o splnění povinnosti poskytnout úvěr byla [anonymizováno] požádána dopisem ze dne 9. 11. 2018; výše úroků ve smlouvě o úvěru 16,4 % ročně odporuje dobrým mravům, stejně tak jako zvýšená sazba úroků pro případ odstoupení od smlouvy a sjednané smluvní pokuty; smlouva o úvěru byla uzavřena v době, kdy již bylo vedeno exekuční řízení vůči žalobkyni a mělo dojít k dražbě předmětných nemovitostí, přičemž uzavřením smlouvy o úvěru měl [jméno] [příjmení] uhradit dluh žalobkyně, pro který bylo exekuční řízení vedeno; smlouva o úvěru byla [jméno] [příjmení] předložena až těsně před jejím podpisem, aniž by mu byl poskytnut prostor k jejímu řádnému prostudování; smlouva o úvěru byla uzavřena na [příjmení] [jméno] [příjmení], aby se na ni neuplatnil režim spotřebitelských smluv; [jméno] [příjmení] smlouvu o úvěru uzavíral v tísni, ve stavu rozrušení a pod psychickým talkem, tudíž byl de facto k podpisu donucen; jelikož [anonymizováno] neposkytla [jméno] [příjmení] úvěr ve výši 1 850 000 Kč, nevznikla pohledávka ze smlouvy o úvěru a není tu ani zástavní právo. 2. V pořadí prvním rozsudkem ze dne 9. 10. 2019, č. j. 34 C 282/2018-276, soud prvního stupně žalobu zamítl s odůvodněním, že nemovitosti jsou zatíženy zástavním právem a zákazy zcizení a zatížení, neboť zástavní smlouva je platná a není nicotná, a platná je též smlouva o úvěru. [jméno] [příjmení] uzavřel smlouvu o úvěru jako podnikatel, ovšem navíc skutečnost, zda ji uzavřel jako podnikatel či jako spotřebitel by neměla vliv na platnost smlouvy jako takové, ale případně pouze na platnost jednotlivých smluvních ujednání. 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 9. 10. 2019, č. j. 34 C 282/2018-276, podala žalobkyně odvolání, na základě něhož Krajský soud v Brně (dále jen„ odvolací soud“) rozsudkem ze dne 6. 8. 2020, č. j. 13 Co 28/2020-373, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě vyhověl, tedy určil, že nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem a zákazy zcizení a zatížení. Odvolací soud tehdy při jednání konaném dne 21. 5. 2020 seznámil účastníky se svým právním názorem, odlišným od názoru soudu prvního stupně, že je právně významné, zda [anonymizováno] uzavřela smlouvu o úvěru s [jméno] [příjmení] mimo rámec jeho podnikatelské činnosti (tj. uzavřela ji se spotřebitelem) či nikoliv. Pokud totiž [jméno] [příjmení] uzavřel smlouvu o úvěru jako spotřebitel, byl mu poskytnut spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), a bylo proto povinností [anonymizováno] před uzavřením smlouvy o úvěru posoudit úvěruschopnost [jméno] [příjmení] podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Pokud [anonymizováno] tuto povinnost nesplnila, byla by smlouva o úvěru neplatná v případě, pokud by [jméno] [příjmení] uplatnil námitku její neplatnosti podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Odvolací soud účastníkům též sdělil, že jelikož podmínkou platného vzniku zástavního práva je, že platně vznikla zajišťovaná pohledávka ze smlouvy o úvěru, zástavní právo ani zákazy zcizení a zatížení by s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru nevznikly a žaloba by byla důvodná. Odvolací soud tehdy, na základě výzvy žalobkyni usnesením ze dne 30. 4. 2020, č. j. 13 Co 28/2020-308, a na základě výzvy žalované učiněné při jednání dne 21. 5. 2020, z doplněného dokazování dovodil, že [jméno] [příjmení] uzavřel smlouvu o úvěru jako spotřebitel, neboť účelem poskytnutí úvěru nebylo použití získaných prostředků pro jeho podnikání, nýbrž úhrada dluhů žalobkyně vůči [právnická osoba], a dospěl též k závěru, že [anonymizováno] nesplnila před uzavřením smlouvy o úvěru svou povinnost podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru posoudit (s odbornou péčí) úvěruschopnost [jméno] [příjmení]. Na základě toho odvolací soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když k neplatnosti smlouvy odvolací soud přihlédl, neboť [jméno] [příjmení] se této neplatnosti dovolal dopisem ze dne 11. 5. 2020 Odvolací soud uzavřel, že vzhledem k neplatnosti smlouvy o úvěru nevznikl dluh z této smlouvy, a nevzniklo proto ani zástavní právo ani zákazy zcizení a zatížení nemovitosti. K námitce žalované, že zástavní právo zajišťuje nejen dluh ze smlouvy o úvěru, ale i z bezdůvodného obohacení v případě neplatnosti smlouvy o úvěru, odvolací soud uvedl, že zástavní právo nebylo sjednáno k zajištění dluhu z titulu bezdůvodného obohacení, neboť jde o závazek z jiného právního důvodu. Důvodnou odvolací soud neshledal námitku žalované, že výzva žalobkyni podle § 118a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), k doplnění skutkových tvrzení o tom, zda [jméno] [příjmení] uplatnil námitku neplatnosti smlouvy o úvěru, představovalo nepřípustné hmotněprávní poučení (navádění) žalobkyně, ani námitku, že [jméno] [příjmení] měl námitku neplatnosti smlouvy o úvěru uplatnit nikoliv u žalované, ale u [anonymizováno] jako její právní předchůdkyně. 4. Proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 6. 8. 2020, č. j. 13 Co 28/2020-373, podala žalobkyně dovolání k Nejvyššímu soudu, který rozsudkem ze dne 23. 11. 2021, č. j. 21 Cdo 1014/2021-433, rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. K hmotněprávní stránce věci Nejvyšší soud uvedl, že není důvodná námitka žalované (nezakládá přípustnost dovolání), že [jméno] [příjmení] nesprávně uplatnil námitku neplatnosti smlouvy o úvěru vůči žalované a nikoliv vůči [anonymizováno], neboť s ohledem na postoupení pohledávky převzala žalovaná postavení předchozího věřitele, z čehož vyplývá, že [jméno] [příjmení] mohl proti postoupené pohledávce uplatnit vše, co mohl namítnout, kdyby k postoupení nedošlo. Dále Nejvyšší soud poukázal na to, že žalobkyně uzavřela s [anonymizováno] zástavní smlouvu za účelem zajištění splnění dluhů [jméno] [příjmení] ze smlouvy o úvěru, mezi které byly vedle jistiny úvěru zařazeny i„ veškeré budoucí dluhy“ dlužníka vůči zástavnímu věřiteli, vzniklé jako smluvní pokuty a poplatky podle smlouvy o úvěru, vzniklé z důvodu„ odstoupení od smlouvy o úvěru a z důvodu neplatnosti smlouvy o úvěru“, vzniklé ze smluv měnících závazky ze smlouvy o úvěru a vzniklé„ z této zástavní smlouvy“, kteréžto jako budoucí dluhy vzniknou dlužníkovi vůči zástavnímu věřiteli v období od uzavření zástavní smlouvy do 22. 6. 2030 až do celkové výše 5 550 000 Kč. Za tohoto stavu závisí napadený rozsudek odvolacího soudu mimo jiné na vyřešení otázky hmotného práva, zda zástavní právo lze smlouvou zřídit jak pro dluh vzniklý ze smlouvy o úvěru, tak pro dluh vzniklý z důvodu (případné) neplatnosti této smlouvy, když tato právní otázka nebyla v rozhodování Nejvyššího soudu doposud vyřešena