14 CO 194/2020-325 — Krajský soud v Brně

1. Soud I. stupně rozsudkem zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal, aby soud určil, že mezi žalobcem a žalovanými trvá nájemní vztah založený nájemní smlouvou uzavřenou dne 1. 4. 2014, ve znění dodatku [číslo] k nájemní smlouvě ze dne 14. 2. 2017, kde předmětem nájmu je část budovy: [obec], [adresa], rodinný dům, jenž je součástí pozemku parc. [číslo] evidovaného na [list vlastnictví], [katastrální uzemí] [anonymizována dvě slova], [územní celek], konkrétně část půdy budovy, resp. část nadzemního podlaží budovy, o rozsahu 3,375 m3, v bezprostřední blízkosti zdířky elektrického napětí (energie), střecha a stožár, eventuálně (in eventum) pro případ zamítnutí návrhu, II. aby soud určil, že mezi žalobcem a žalovanými trvá nájemní vztah založený nájemní smlouvou uzavřenou dne 1. 2. 2011, kde předmětem nájmu je část budovy: [obec], [adresa], rodinný dům, jenž je součástí pozemku parc. [číslo] evidovaného na [list vlastnictví], [katastrální uzemí] [anonymizována dvě slova], [územní celek], konkrétně nebytové střešní prostory budovy, včetně střechy a stožáru (výrok I), zavázal žalobce zaplatit žalovaným na náhradě nákladů řízení částku 25 200 Kč k ruce společné a nerozdílné (výrok II) a zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení na účet soudu I. stupně částku 7 039 Kč (výrok III). 2. Proti rozsudku podal odvolání žalobce, který navrhl jeho změnu tak, že jeho žalobě na určení nájemního vztahu bude vyhověno. Uvedl, že soud I. stupně neprovedl koncentraci řízení v souladu s § 118b občanského soudního řádu (dále „o. s. ř.“), neposkytl žalobci poučení, o čem má doplnit tvrzení, a nesdělil mu konkrétní důvody možného procesního neúspěchu, proto je pro žalobce překvapivé, že podle hodnocení soudu neunesl břemeno tvrzení či důkazní břemeno, neboť neměl příležitost doplnit chybějící tvrzení či navrhnout další důkazy. Žalobce v odvolání ovšem neuvádí žádné konkrétní skutečnosti, na jejichž zjištění by mělo být založeno rozhodnutí pro něj příznivé, pouze uplatňuje právní argumentaci ke zhodnocení zjištění o nájemní smlouvě účastníků z 1. 4. 2014 ve spojení s dodatkem z 14. 2. 2017 tak, že jimi byl uzavřen nájemní vztah mezi účastníky, jehož určení je předmětem řízení, proto je napadené rozhodnutí soudu I. stupně nesprávné. Na výzvu odvolacího soudu žalobce doplnil své dovolání tak, že napadá rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu, tedy ohledně zamítnutí obou žalobních požadavků, které učinil předmětem řízení, tedy na určení nájemního vztahu k předmětným nemovitostem založeného nájemní smlouvou z 1. 4. 2014 i (případně) na určení existence nájemního vztahu založeného nájemní smlouvou z 11. 2. 2011. 3. Žalovaní navrhli potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Uvedli, že soud I. stupně se vypořádal se všemi skutečnostmi pro věc významnými, důkazy hodnotil zákonným způsobem podle § 132 o. s. ř., učinil z nich správná skutková zjištění, která správně právně zhodnotil. Podle žalovaných se soud I. stupně nedopustil žádného pochybení a rozhodnutí není překvapivé, proto považují odvolání žalobce za nedůvodné. 4. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné a včas podané osobou oprávněnou (§ 202, § 204 odst. 1 a § 201 o.s.ř.), přezkoumal napadený rozsudek i řízení předcházející (§ 212a odst. 1 a 5 o.s.ř.), doplnil dokazování v potřebném rozsahu (§ 213 o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání důvodné není, byť jsou dány podmínky pro jen formální změnu napadeného rozhodnutí. 5. Žalobce se v řízení domáhá určení, že mezi účastníky je dán nájemní vztah ke shora vymezené půdní části rodinného domu žalovaných (dále i jen„ předmětná nemovitost“) založený nájemní smlouvou uzavřenou žalobcem a prvním žalovaným 1. 4. 2014,„ eventuálně, pro případ zamítnutí návrhu v prvním žalobním požadavku“ i určení nájemního vztahu k předmětné nemovitosti založeného nájemní smlouvou uzavřenou žalobcem a prvním žalovaným 1. 2. 2011. K tomu je nutné už na tomto místě uvést, že žaloba s tzv.„ eventuálním“ petitem je v zásadě možná jen tam, kde jde o nároky na různé formy plnění ze skutkově totožné věci, například na vydání věci a eventuálně zaplacení finanční náhrady pro případ nemožnosti jejího fyzického vydání. Žalobce se však zdejší žalobou domáhá určení dvou různých nájemních vztahů (byť k téže nemovitosti), založených jinými nájemními smlouvami s různým obsahem a jde tedy o dva kumulované žalobní požadavky, byť by žalobci snad postačilo vyhovění jen jednomu z nich a ten založený smlouvou z 1. 4. 2014 je pro něj„ primární“. Dva kumulované žalobní požadavky týkající se dvou různých právních věcí totiž nelze uplatnit jako vzájemně podmíněné tak, že o jednom z nich má být rozhodnuto podle rozhodnutí o druhém z nich. Proto je důvodné takto podanou žalobu hodnotit podle jejího obsahu (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) jako žalobu na dva kumulované nároky bez ohledu na to, že je žalobce nesprávně označuje jako eventuální. Pokud soud I. stupně rozhodl o obou nárocích (ač je také nesprávně označuje jako eventuální) není to žádná procesní vada, která by byla dána jen v případě, že by o jednom z nich vůbec nerozhodl v důsledku hodnocení, že jeden je primární a druhý jen eventuální. Ta vada rozsudku, že soud I. stupně označil oba zamítnuté žalobní nároky jako eventuelně uplatněné, proto sama o sobě nebrání přezkumu rozsudku jako dvou zamítavých rozhodnutí o kumulativně uplatněných žalobních nárocích. 6. Zamítavé rozhodnutí o prve uvedeném žalobnímu požadavku, tedy na určení nájemního vztahu k předmětné nemovitosti založeného nájemní smlouvou z 1. 4. 2014, odůvodnil soud I. stupně tím, že tato smlouva nebyla účastníky vůbec uzavřena, neboť její písemné vyhotovení předložené žalobcem obsahuje nepravý (padělaný) podpis prvního žalovaného. Tento závěr učinil soud I. stupně především na základě znaleckého posudku z 15. 6. 2020 soudního znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], kterým dospěl k jednoznačnému závěru, že podpis prvního žalovaného na předmětné písemné smlouvě je vyhotoven obtažením jiného jeho podpisu z jiné listiny a není jeho pravým podpisem. Soud I. stupně dospěl i k závěru, že žalobce lhal o tom, že byl při podpisu smlouvy s prvním žalovaným, neboť má za to, že žalobce musel vědět, že podpis prověřovaný na této listině je padělaný. K tomuto závěru vedla soud I. stupně i skutečnost, že žalobce sice tvrdil, že při podpisu této smlouvy s prvním žalovaným byl, ale nevybavuje si, zda tam byly nějaké další osoby. Pokud žalobce v odvolání namítá, že tato jeho tvrzení vytrhl soud I. stupně z kontextu pro svůj závěr o lži žalovaného, lze k tomu uvést, že tyto skutečnosti nejsou pro závěry soudu I. stupně tak významné. Z toho, že žalobce nebyl schopen se značným časovým odstupem uvést místnost domu žalovaných, v níž měla být tato smlouva uzavřena, ani uvést všechny osoby, které měly být při jejím podpisu přítomny, by samo o sobě nevedlo k závěru o tom, že podpis prvního žalovaného na smlouvě je nepravý. Tento závěr ale zcela jednoznačně vyplývá ze znaleckého posudku, který soud I. stupně provedl a správně zhodnotil a na jehož základě nelze učinit jiný závěr než ten, že první žalovaný takovou nájemní smlouvu nepodepsal a tudíž neuzavřel, a to bez ohledu na to, nakolik je relevantní úvaha soudu I. stupně, zda žalobci musela být tato skutečnost známa již z důvodu, že smlouvou disponoval a soudu ji předložil, a zda je možné, že žalobce to nevěděl a není mu známo, jak se dostal padělaný podpis na listinu, kterou má v držení. Ať už jsou tedy tvrzení žalobce o okolnostech uzavření této nájemní smlouvy jakkoli vytržena z kontextu či nikoli, je závěr soudu I. stupně o neuzavření této smlouvy prvním žalovaným správný. 7. Námitka žalovaného, že listinou ze 14. 2. 2017 stvrdili účastníci, včetně druhé žalované, existenci smlouvy z 1. 4. 2014, respektive, že nájemní vztah žalobce k předmětné nemovitosti byl založen touto listinou či poté konkludentně na jejím základě, rovněž není důvodná. Správný je v této souvislosti závěr soudu I. stupně, že listina ze 14. 2. 2017 je dle svého obsahu i svého označení jednoznačně„ dodatkem“ údajně uzavřené nájemní smlouvy z 1. 4. 2014 a neobsahuje žádná jiná smluvní ujednání než zvýšení sjednaného nájemného z 400 Kč měsíčně na 800 Kč měsíčně a určení bankovního účtu žalovaných, na který má být placená část nájemného, která nebude jako dosud započítávána proti platbám žalovaných žalobci za poskytování telekomunikačních služeb. V úvodním ustanovení tohoto„ dodatku“ je uvedeno, že smluvní strany souhlasně prohlašují, že společně uzavřely 1. 4. 2014 smlouvu o nájmu části nemovité věci (což je neodpovídající tomu, že tuto smlouvu měl uzavřít s žalobcem pouze první žalovaný), z toho však nelze podle správného závěru soudu I. stupně učinit závěr, že tato smlouva skutečně byla uzavřena, pokud bylo zjištěno, jak je uvedeno výše, že uzavřena nebyla. Žalobce namítá nevěrohodnost tvrzení žalovaných, že při podpisu tohoto„ dodatku“ byla žalobcem zakryty jeho úvodní část obsahující údaje o údajně uzavřené smlouvě z 1. 4. 2014, k čemuž lze uvést, že taková skutečnost prokáz